U Doda

Fotky

2011-09-25T16:35:00.001+01:00

listopad 2008, Německo

Měl jsem ze sebe dobrý pocit. Klidně mě můžete odsoudit, ale já byl na sebe hrdý. Přijel jsem před necelými pěti týdny. Teď jsem ležel na studentských kolejích a díval se z okna směrem na Baltské moře, v němž se zrcadlil měsíc. Ležel jsem nahý a ke mně se tiskla hezká dívka. Byl jsem na sebe o to pyšnější, že jsem nebyl ani zvlášť pohledný, ani jsem neměl příliš peněz (ani jedno se bohužel od té doby příliš nezměnilo). Musel jsem se prostě snažit a povedlo se. Jmenovala se Kaša. Škoda, že tu byla jen na měsíc. A ten měsíc končil dnes. Byl to náš třetí a poslední společný večer. Ráno se vracela do Varšavy. Nevím, v čem bylo tajemství mého úspěchu. Snad mi pomohlo, že jsem na rozdíl od ostatních zahraničních studentů uměl už od počátku lépe německy. Jazyk je silná zbraň. Možná jsem jen narazil na dívku, která chtěla zažít trochu dobrodružství. A já byl ten první, kdo jí ho nabídnul. Nevím. Pro tento příběh je to bez významu.

„Nevadí ti, že zrazuješ svou přítelkyni?“

Nechtěl jsem se pouštět do debaty na tohle téma. Aspoň ne v tuto chvíli. „A tobě, že zrazuješ svého Boha? Ten je na rozdíl od mé přítelkyně vševědoucí, ne?“

„Nevím, no snad mi Bůh odpustí,“ trochu posmutněla.

„Určitě jo, je to ostatně jeho práce,“ půjčil jsem si bez optaní slova Heinricha Heina, a porušil ten večer kromě šestého i sedmé přikázání. Trest přišel záhy, myšlenky na německého básníka mi připomněly email od vedoucího mé diplomky a skutečnost, že bych na ní měl brzy začít pracovat.

Ještě chvíli jsme leželi a povídali si.

„Kašo, můžu si tě vyfotit?“

„Jako nahou?“

„Nooo. Na památku. Já ty fotky nikomu neukážu. Slibuju. Nikdo je nikdy neuvidí.“

„A to si fotíš každou holku, se kterou se vyspíš?“

„Jen 9, 091 % těch nejkrásnějších. Blahopřeju ti.“

Zasmála se a já cítil, že jsem jen kousek od cíle.

„No já nevím, takové fotky se vždycky objeví ve chvíli, když to člověk nejméně čeká.“

„Kaaaaššššššoooo, jen pár fotek.“

„Jednu. A tak, a by mi nebylo vidět do obličeje.“

„Pět.“

„Tři.“

„Ok.“

Posadil jsem se na postel, otevřel zásuvku a natáhnul se pro fotoaparát.

květen 2011, Česká republika

Byl to tenkrát fajn večer, ale v podstatě jsem ho vypustil z hlavy. S Kašou jsme sice zůstali v kontaktu, ale už jsme se nikdy neviděli. A tak jsem si na ten večer vzpomněl až o dva a půl roku později ve chvíli, kdy se mnou má přítelkyně přestala mluvit. Lépe řečeno, když zase trochu začala. Půjčil jsem jí kdysi nějaký reklamní USB-disk. Na to jsem taky zapomněl. No a na tom USB-disku teď náhodou objevila tři fotky nahé slečny. Skryté tak šikovně, aby po dlouhou dobu nebyly objeveny. Ale ne tak šikovně, aby zůstaly skryty navždy. Fotky pocházely z listopadu 2008. Ptal jsem se, co to bylo za holku. Prý bych to měl vědět spíše já. Asi ano. Ale rekognici jsme provést nemohli, neboť dívce na fotkách nebylo vidět do obličeje. Navíc má milá fotky hned smazala. Co na to říct? Že člověk má být věrný? Že měla Kaša pravdu, když mi říkala, že každá taková fotka se objeví ve chvíli, když to člověk nejméně čeká? Že pravda vždycky vyjde najevo? Že jsem měl být opatrný a nenahrávat ty fotky na USB-disk? Že se mám naučit šifrovat soubory? A proč jsem je tam vůbec nahrával? Než se společně pokusíme odpovědět na některou z otázek, vraťme se ještě na chvíli nazpět.

říjen 2008, Německo

Chvíli jsem šátral v zásuvce a pak česky polohlasem zaklel.

„Copak je? Nezapomínej, že některá slova máme společná.“

„Vzpomněl jsem si, že jsem Matějovi včera půjčoval foťák.“

„Tak to asi budeš bez fotek,“ řekla potěšeně.

„No jo, no. Bys mi mohla dát aspoň kalhotky na památku, ne?“

„No to určitě, Ondro.“ Na chvíli se odmlčela. „Myslels to s těma kalhotkami jako vtip, že?“

S úsměvem jsem zalhal odpověď, ještě chvíli jsme si povídali a nakonec usnuli. Další den odjela zpátky do Varšavy. Jak jsem již říkal, od té doby jsem jí neviděl a žádnou další holku jsem také nefotil.

květen 2011, Česká republika

Když se mnou má milá zase začala trochu mluvit, zavolal jsem Kaše. Byl jsem si sice jistý verzí příběhu, který jsem vám vyprávěl, ale vím, že paměť člověka občas klame. „Pamatuješ si, jak jsem tě jednou chtěl vyfotit nahou?“

„Myslíš, jak jsi pak nenašel foťák? Jsem ráda, že to tak dopadlo. Ty fotky by se určitě objevily ve chvíli, když bychom to nejméně…“

Přerušil jsem jí v půli věty a popsal jí, jak jsem byl neprávem usvědčen z nevěry.

„No to je ale nespravedlnost, co?“ provokovala mě. „Ti dosvědčím, žes tenkrát neměl foťák, chceš?“

S úsměvem jsem odmítl její nabídku a pak jsme se rozloučili.

Nevím a patrně již nikdy nezjistím, jak se ty tři fotky dostaly až k mé přítelkyni, ani kdo na nich byl. Jedno vím ale jistě, já je neudělal. I když jsem je udělat chtěl. Co říci na závěr? Možná, že je lhostejné, jak se chováme, protože naše viny zůstanou skryty, zatímco nám bude vyčítáno, co jsme neudělali. Ale příběh lze interpretovat i jiným způsobem. Možná, že pravda si vždycky najde cestu na povrch. I když to někdy může být způsobem, který zcela nepochopíme. Nechť si každý z vás vybere, čemu chce věřit. Pokud si zvolíte první z možností, možná také zažijete, jaké to je, být usvědčen na základě falešného důkazu, a přesto oprávněně.

Proč vlastně dále studuji a píši?

2010-05-18T21:52:00.001+01:00

Se psaním je to jako s prostitucí. Nejdříve to dělá člověk z lásky, pak pro pár přátel a nakonec pro peníze.

Molière

1. Pro radost

Počínaje mou maturitní slohovou prací mě začalo bavit psaní. Dříve to byly povídky. Psal bych je rád i teď. V práci píši koncepty rozhodnutí, tam musím potlačit své ego a snažit se napodobit styl i myšlenkové pochody osoby, jež bude pod rozhodnutím nakonec podepsaná. Večer se snažím publikovat, případně napsat něco do školy. Na mé oblíbené povídky už nemám čas. Je to možná dobře. Co si také myslet o příbězích, jejichž hrdinou byl student práv mého věku, a které se zpravidla točily kolem nějaké ženy. Ta hlavního hrdinu přivedla do problému, ten z nich však díky svému intelektu a důvtipu zpravidla dokázal s noblesou vybrousit. Přinášely mi spíše problémy, když jsem musel přítelkyni vysvětlovat, že je to celé jen čirá fantazie.

Snad doufám, že mi studium, jež je založeno především na psaní a publikování, umožní naplnit mou touhu po svobodném psaní. Tato naděje je ale jistě planá, protože jsem opět velmi omezen. Tentokrát tématem, počty stran, stylem, který se u vědecké práce předpokládá apod.

2. Kvůli titulu

Před rokem mě přepadli.

„Proč jste si vymyslel, že Vás přepadli?“

Tahle věta byla hlavním obsahem celého výslechu. Výslech na policii byl pro mě více stresující zážitek než, než rozhovor s dvěma idioty, kteří mě nutili klečet v bahně a vyhrožovali mi, pravda sice ne moc věrohodně, ale smrtí. Domnívám se, že kdyby v mé občance stálo JUDr. Ondřej Hruda, Ph.D., rozhovor na policii by se ubíhal jiným směrem. Mám za sebou úspěšně absolvované studium práv na Právnické fakultě MU. Někdo by řekl, že jsem absolvoval prestižní fakultu. Dostudovali byste jí taky? Odpověď se nachází v jednoduché rovnici. Zkuste se nad sebou upřímně zamyslet. Nad svou inteligencí. Pokud se považujete za podprůměrně inteligentního, přičtěte si jeden bod, pokud za průměrně inteligentního – dva body, pokud za nadprůměrně inteligentního – tři body. Další důležitou vlastností je snaha, tedy to, jak velcí jste šprti, nebo chcete-li, jak velkou vůli máte. Připočtěte si body na základě stejných zásad. Poslední, co potřebujete k absolvování Právnické fakulty v Brně, je trocha štěstí, děti štěstěny ať si připočtou tři body, smolaři jeden a my ostatní body dva. Pokud jste dosáhli pěti a více bodů (např. nepobrali-li jste moc inteligence, učíte se neradi, ale štěstí vás neopouští), můžete se dle mého názoru stát absolventem Právnické fakulty MU. Já osobně se považuji za jedince průměrně inteligentního, ke kterému byla štěstěna průměrně štědrá, mou vůli neskromně považuji za nadprůměrnou. V testu jsem tedy získal bodů sedm, možná proto jsem fakultu ukončil v řádném termínu a s dobrými známkami. Domnívám se, že existují vysoké školy, kde stačí v mém malém testu nasbírat body čtyři nebo dokonce tři. Abych shrnul, jsem přesvědčen o tom, že vysokoškolský titul automaticky nedokazuje, že jeho nositel je člověkem inteligentním, nebo snad moudrým. Spousta lidí však toto mé přesvědčení nesdílí, což vysokoškoláků přináší jisté výhody. Dokonce se někteří domnívají, že lidé inteligentní nebo lidé s vysokým vzděláním jsou nadání lepšími morálními vlastnostmi. Sám se domnívám, že se jedná o dvě kategorie, které spolu nikterak nesouvisí. A připomínám verš Karla Kryla, tedy člověka vyučeného, bez vyššího vzdělání, který zpíval: „Když intelekt je bez duše, pak podoben je ropuše. Nebo slepci s mečem v tanci.“ A tak, chci mít vyšší formální vzdělání, protože chci být společností pokládán za inteligentního člověka bez mravních kazů. Když za něho budu pokládán, třeba se jim i stanu, kdo ví…

3. Kvůli penězům

Jistě není statistických pochyb o tom, že vyučení vydělávají více než lidé se základním vzděláním. Lidé s maturitou více než vyučení. Vysokoškoláci více než ti s maturitou. Ale dost pochybuji o tom, že lidé honosící se tituly před a za jménem patří mezi ty nejbohatší. Postgraduální studium ale přesto přináší některé nepopíratelné finanční výhody. Dvakrát týdně např. ušetřím dvacet korun za vstupné na bazén, mohu si zdarma půjčovat knihy ve fakultní knihovně, nedávno se mi povedlo v Rakousku usmlouvat studentskou slevu na skipas. Vzhledem k tomu, že po dosažení šestadvaceti let věku je nárok na studentské slevy minimálně sporný, doporučuji se před každým pokusem oholit a neoblíkat se příliš slušně. Potěší i na první pohled vysoké autorské honoráře. Za můj nejdelší odborný článek jsem dostal honorář 4 007 Kč po zdanění. Přepočteno na hodinu práce se však člověk s mým nadáním dostane na úroveň nelegálně zaměstnaného dělníka. Mám-li shrnout, rád bych studoval (a tedy se věnoval psaní a vědecké činnosti) kvůli penězům, ale nemyslím, že by to byla rychlá nebo alespoň spolehlivá cesta.

4. Z pyšnosti

Je příjemné vidět své jméno na obálkách prestižních právních časopisu. Občas se však tážu, kdo všechno tyto články čte. Máma, protože mě má ráda. Má přítelkyně ne, protože jí mám rád a číst ji je nenutím. Pár mých kamarádů právníků v rámci reciprocity, protože já čtu, nebo alespoň předstírám, že čtu, ty jejich. Lidé v redakčních radách, protože je to jejich práce. Když budu mít štěstí, tak si ho přečte pár studentů, aby napsali seminární práci.

5. Kvůli kontaktům

Jedním z důvodu postgraduálního studia může být i touha po kontaktech, kdo by nechtěl mít za kamarády nebo alespoň kolegy inteligentní, úspěšné a bohaté lidi. Logická chyba této úvahy je po přečtení dosavadního textu zřejmá na první pohled.

6. Ze setrvačnosti

Dva roky jsem navštěvoval školku. Dodnes si pamatuji stres z testu, ve kterém se mě paní učitelka ptala na barvy. Pět let jsem chodil na základní školu a dodnes si pamatuji, jaký strach ve mně vyvolávaly hodiny hudební výchovy. Na gymnáziu jsem osm let bojoval s cizími jazyky tak dlouho, že jsem z následných pěti let na vysoké škole polovinu času strávil v zahraničí. Když jsem byl zrovna v Česku, denně mě stresoval Informační systém, výjimečně pak někdy i zápočty a zkoušky. Když člověk dvacet let žije ve stresu, který mu způsobují různé vzdělávací instituce, má strach, že by jeho život upadl do nudy a stereotypu. A tak, z jakési setrvačnosti, studuji dál.

7. Protože neumím odmítat

Neumím odmítat nabídky, o kterých si myslím, že bych jejich odmítnutí mohl litovat. A tak neustále někomu něco slibuji, přistupuji na další a další studijní a pracovní nabídky a doufám, že to nějak nakonec všechno vyjde. Prozatím vychází.

8. Kvůli samotnému vědění

Jedná se o jeden z mála ušlechtilých důvodů uvedených v tomto seznamu. Ale je to tak, když jsem pár dní na dovolené nebo kdekoliv mimo své knihy a počítač, toužím po nových informacích. Vlastně tuto touhu na dovolené překonám jen díky tomu, že si říkám, že až ji budu mít za sebou, budu odpočatý a vstřebávání vědění mi díky tomu půjde lépe.

9. Jde mi to lépe než mluvení

Jmenuji se Hruda. Ondřej Hruda. Přátelé mi říkají Ondro. Asi do patnácti let jsem neuměl vyslovit R ani Ř. Dodnes mě neznámí lidé po představení oslovují „Hrůzo“. Když jsem dorostl do věku, kdy děti začínají vydávat první zvuky, mlčel jsem. Mé mlčení nebylo považováno za zlato, ale spíše za znak opožděnosti. A tak i dnes raději vyjdu do pátého patra, než abych zvednul telefon. Nikdy bych netvrdil, že mám talent na psaní, ale jsem v něm lepší, než jsem v mluvení, protože to mi opravdu nejde. A tak raději píšu, než mluvím.

10. Kvůli ženám

Rychlé auto. Výhra ve Sportce. Herecká nebo hudební kariéra. To jsou způsoby, jak zůstat i v pozdějším věku atraktivní pro mladé příslušnice něžného pohlaví. Většina lidí tráví v autě méně než hodinu denně. Je normální za něj dát roční plat. V posteli trávíme osm hodin denně a za matraci dáváme zpravidla plat týdenní. Můj vztah k autům je docela vlažný. Vzpomínám si na příběh jednoho člověka, co vyhrál v Lottu, v německé obdobě Sportky, koupil si mohutný zlatý řetěz s třemi velkými L - Lothard, Lotto, Lamborgini. Po pěti letech byl jeho majetek stejný jako před výhrou. Dle statistik je tomu tak u 80 procent výherců velkých sum. Neumím hrát na žádný nástroj ani nikoho jiného.

A tak, chci-li být i v pokročilejším věku v kontaktu s mladými ženami, nezbývá mi, než se věnovat akademické dráze. Kolika sedmdesátníkům mimo vysokoškolské učitele se s ní o tom, že jim za den zaklepe na dveře tucet dívek. Dívek nalíčených, zpravidla slavnostně oblečených. Co na tom, že je to jen šest týdnů v zimě a šest týdnů na začátku léta. Vždyť bližší kontakt většiny jejich vrstevníků s těmito ženami se omezuje na obligátní „Nechcete si sednout? – ano, děkuji; resp. Ne, další zastávku vystupuji.“

Kdyby ses viděl celý ty léta...

2009-07-07T08:31:00.004+01:00

Jako bájný Fénix i můj blog opakovaně umírá a vstává z popela. Mohl bych se vymlouvat, že jsem byl kvůli studiu časově zaneprázdněn, ale to nebyl hlavní důvod. Ten hned objasním. Mám babičku, na které mi záleží, a především, chci dědit. Proto v mých textech nenajdete explicitní popisy sexuálních scén. Hledejte jinde a třeba poznáte můj rukopis. Mám rodiče a z důvodů, které jsem právě uvedl, se až na výjimky vyhýbám příběhům z naší rodiny. Mám kamarády, o které bych nerad přišel, proto se vyhýbám cizím charakteristikám, ve kterých byste se našli a všechny vaše špatné vlastnosti přenáším na hlavní postavu. A mám přítelkyni, kterou mám rád, proto jsem po celý rok nenapsal žádný příběh, který by objasňoval, co dělám, když nejsem žádnému z vás na dohled. Za poslední rok jsem strávil odhadem 200 nocí v cizině, každá noc tak může představovat jeden banální příběh. Ale čertu s autocenzurou! Zvu vás na malou projížďku Evropou a pokusím se dokázat, že jsem na mých cestách poztrácel i zbytky charakteru tak, jak se na čerstvého absolventa práv sluší a patří. Zároveň se veřejně prohlásím za kulturního barbara. Vše, co budete číst, se stalo, popř. stát mohlo. Pokud se mě však někdy zeptáte, vše popřu. Neptejte se prosím vás a nenuťte mě lhát, mám špatnou paměť, a proto lžu nerad.

říjen 2006, Polsko, Slubice:

Možná jsem se tenkrát mýlil, ale ženy neusínají na rameni mužům, k nimž cítí odpor. Pokud je vám, milé čtenářky, jedno kde, jak a na kom usínáte, prosím, opravte mě. Nevzpomínám si, zda se mi líbila. Líbila se však mým francouzským kamarádům, což mi stačilo jako objektivní důkaz její krásy. Ve většině životních situací spoléhám na svůj vlastní úsudek, ale žena je mimo jiné i symbol společenského postavení. Relativně střízlivý jsem ji políbil, kdyby polibky neopětovala, příběh by zde končil a patrně bych na něj již dávno zapomněl.

leden 2007, Praha, Česká republika:

Dlouhou dobu jsem myslel, že slečnám z Paříže grog prostě nechutná. Jistě by chutnal, ale je třeba nejdříve nasypat do vařící vody cukr, aby zkaramelizoval a až potom dolít rumem. To mi u Černého vola neřekli. Člověk se pořád učí.

únor 2007, Berlín, Německo:

Pobrečeli jsme si na letišti Tempelhof. Dostalo se nám však privilegia rozchodu bez hádek, vysvětlování, nevěr, no však to každý znáte. Zamávali jsme si a nepočítali, že se kdy setkáme. Minimálně ne na tomto letišti uprostřed města. Netrvalo to dlouho a letiště, které zachránilo před blokádou město mého srdce, bylo uzavřeno.

březen 2007, Paříž, Francie:

Nechci a nebudu se podílet na tvorbě aury Paříže jako města romantiky. Ale bylo to fajn.

podzim 2008, Florencie, Itálie

Leželi jsme přituleni v posteli docela hezkého hotelu v centru města. Doufal jsem, že nebudu muset vstávat a jít si prohlížet pamětihodnosti tohoto nudného města. Byl jsem zde po třetí, poprvé před více než deseti lety, to jsem pokládal za nudná všechny města světa, předloni o prázdninách, kdy jsem v mé mysli udělil výjimku asi tuctům míst (NY, Berlín, Ostrava, ...). Florencie testem neprošla. A po třetí jednu podzimní sobotu roku 2008.

Není jednoduché najít destinaci, kam je možno za levné peníze ve stejnou dobu (nakonec jsme to stejně dokázali vymyslet jen tak, že nám spolu musela vystačit jedna jediná noc) dolétnout z Paříže a Berlína, Florencie byla jedna z mála takových. A z konečného seznamu jsem ji vybral, protože je zkrátka cool letět do Itálie na rande. Na druhém místě skončil Davos, až finanční krize poleví a zestárnu tak, že mi to alespoň někdo uvěří, napíšu povídku, jak jsem letěl na ekonomické fórum tam. Považujte mě za povrchního a jste-li z Ostravy, na rande jděte třeba do čajovny nebo se scházejte v pasáži Vesmír, dělal jsem to tak ostatně dlouhá léta, Brňáci na sebe mohou dál čekat pod hodinami a pak koukat s bolavým krkem na ohňostroj. A nebo si to zkuste, je to povznášející pocit, až vás usadí v letadle, budete doufat, že vedle vás nebude sedět Ital, ale někdo, s kým se budete schopni dorozumět a pak se pokusíte začít hovor jen kvůli tomu, že tento nutně povede k otázce: „A proč letíte do Florencie?“

„Být cool“, tato vlastnost, resp. stav má jednu vadu. Když Vás u toho nikdo nevidí, jaksi je celé coolness k ničemu. A nás nikdo vidět neměl, měla přítele a já přítelkyni a asi i ten nejtolerantnější partner by žárlil, když by se člověk zmínil, že letí na víkend do Itálie za ztracenou láskou. A co si budeme nalhávat, nikdo nepoletí tisíc kilometrů, aby si tam dal kafe. Já kafe nepiju, ale i kdybych pil… Ona mě znala stejně dobře jako vy a proto to věděla taky a myslím si, že by si připadala, že mě podvedla, kdyby se tam mnou nevyspala. Přeci jen taková cesta něco stojí a popovídat bychom si mohli přes skype…donutit někoho cestovat téměř dva tisíce kilometrů a nevyspat se s ním není víc než podvod.

Chtěl jsem to, ale nechtěl jsem to hned (samozřejmě jsem se snažil to mít teď, no snad mě někdo chápe). „Nemáš špatné svědomí?“ zeptala se mě pak, resp. někdy mezi (milovali jsme se to odpoledne třikrát, tento nedůležitý údaj uvádím, protože mi již není osmnáct a jsem na něj náležitě hrdý). Zde přeruším příběh a mým kolegům položím jednoduchou otázku, kdyby slečna otěhotněla, jaké soudy budou příslušné pro určení majetkových vztahů mezi matkou, otcem a dítětem a dle jakého práva budou postupovat. Mé trvalé bydliště bylo v ČR, její ve Francii, dítě bylo počato v Itálii? A prosím o kvalifikovanou podloženou odpověď. Vítěz může jít za kmotra, tak rychle. Neměl jsem, nejspíš kvůli mým pokřiveným morálním kvalitám. Ale tato odpověď se do romantického příběhu nehodí. „Einmal ist keinmal. Jednou je vůbec, říká německé přísloví.“ A pak jsem se ji za pomocí trestního práva snažil vysvětlit, že se vlastně jedná jen o jeden pokračující prohřešek a ne několik nevěr za sebou. Moc to nechápala, ani se jí nedivím. Šla se osprchovat a já si mezi tím listoval průvodcem, co jsem si koupil na letišti. „Chystáš se do Austrálie?“„Za necelý rok. Není nic, co by mě zastavilo“„Vždycky se něco najde.“ Moc nevěřila. „Navíc, co nikdo neví, jako by se nestalo.“ Usmála se a dala mi pusu. „Nestalo, ale budu na to vždycky ráda vzpomínat.“ Nevzali jsme si sebou foťáky. Řekla mi, že ho zapomněla na nočním stolku. Nechal jsem se inspirovat a vymluvil jsem se stejně. Když fotila mobilem ten kostel s červenou kopulí, jehož jméno jsem si nikdy nepamatoval (nechci tady machrovat něčím, co bych zrovna rychle vygoogloval), dělali jsme dál, že tímto přístrojem lidské bytosti zachytit nelze. Nechtěli jsme zkrátka žádné důkazy o tomto víkendu. „Gentleman si má užívat, ale mlčet“. První předpoklad mi docela jde, s druhým mám problémy. Zážitek, o kterém nikomu nemůžu říct, je pro mě poloviční. Ale jsou věci, o kterých se nemluví. Já takové věci píšu na blog, kterému stejně nikdo nevěří.

Večer jsme měli jít na pizzu a pak si někam zatančit (rozuměj na dýzu), celý let jsem doufal, že do postele vlezeme až pak večer. Těšil jsem se, že si budeme povídat u jídla, pak si objednáme další karafu vína, já se jí budu snažit dotknout, pak půjdeme za ruce do toho klubu, tam se políbíme, pak spolu budeme tančit, budu jí šahat na parketu na zadek a když tam bude dostatečná tma nebo budu dostatečně opilý, tak i pod tričko a nakonec půjdeme na hotel a tam se spolu pomilujeme. Tak jsem to přeci roky trénoval. Byla její chyba, že jsme začali sexem, se vše ostatní stalo zbytečným divadlem a já se celý večer víceméně nudil. Neustále jsem si opakoval, chovej se, jako bys ji pořád balil. Ale je neskutečně náročné předstírat několik hodin tuto činnost. Kolem půl druhé jsme došli zpátky na hotel, už k ničemu nedošlo. Ne, nedostal jsem špatné svědomí, ale nudil jsem se natolik, že jsem se příliš opil.

Když jsme se další den loučili na italském letišti, zeptala se, jestli se ještě někdy uvidíme. „ V Sydney do roka a do dne. Nebo spíš za dva.“

Neuvidíme. Měla pravdu, vždycky se může najít něco, co vstoupí do lidských plánů. A to je jediné poučení plynoucí z příběhu. Na nevěru hlavních a jediných postav příběhu se nepřišlo, čímž vás ovšem také nechci k ničemu navádět. Jestli někdo potřebujete průvodce Austrálií v němčině nebo v češtině, dejte vědět, vyměním za průvodce Brnem.

Greifswald 2, Ze sedla

2008-10-10T19:56:00.001+02:00

Mí čtenáři jsou mi vším. Proto bezprostředně reaguji na poněkud zmatenou výzvu z komentářů a povím vám, co se stalo ne mi, ale kamarádovi mého kamaráda tuto sobotu. Jak jsem již naznačil, v Greifswaldu se všichni pohybují na kole. Do školy, na nákup i do hospody či na diskotéku. Holky se nalíčí a kluci trochu opijí a pak společně nebo každý zvlášť vyrazí. Kamarád mého kamaráda si tedy otevřel s mým kamarádem láhev Metaxy (*******), k tomu pár piv z domova a když byly láhve a plechovky prázdné, vyrazili.

Před menzou, místním centrem zábavy, již stála hezká řádka kol, dvě místa však našli a tak ty své mohli dát k nim. Kamarád mého kamaráda se nějak zakecal a omylem zamknul cizí kolo. Když se po páté hodině ráno chtěl dostat domů, chvíli se snažil napasovat klíč do svého zámku na cizím kole, ale byla tma (na západě se rozednívá později), tak se nemohl trefit. Jeho dobrá kamarádka, s níž se tu noc seznámil, a jejíž jméno zjistil o dva dny později, si všimla, že klíč očividně nepasuje do zámku a zeptala se, zda náhodou není jeho kolo to, které stojí vedle. A ano, bylo, kamarád mého kamaráda byl rád, že se teď dostane rychle a bezpečně domů. Určitě měl chuť odměnit svou kamarádku sladkým polibkem, buďto však k tomu nenašel odvahu nebo kamarádka uhnula a on spadnul a rozbil si nos o obrubník. Nebo si to nepamatuje.

Když se pak v neděli odpoledne probudil, poněkud pozapomněl na tuto malou bezvýznamnou epizodku. Až v pondělí ráno, když jel do školy, přemýšlel, kde asi mohl ztratit zámek na kolo. O pár hodin později našel na zemi před menzou zámek, který se podobal tomu jeho ztracenému. Jeho podezření se potvrdilo, když do něj zasunul svůj klíč, pasoval. Bohužel ho však nějaký netrpělivý vlastník kola rozřezal a pohodil. Kamarád mého kamaráda mu to však nemá i přes utrpěnou škodu za zlé.

Snad zbývá dodat, že šlo o zámek zapůjčený od mého bratrance. Tomu se tímto omlouvám, případné škody se může domáhat u soudu mého trvalého pobytu, tedy u Amtsgericht v Greifswaldu. Tím, jak se tento zámek stal součástí tohoto příběhu, vás nebudu zatěžovat…

Greifswald 1

2008-10-06T23:08:00.003+02:00

Nejsem sice příznivcem blogů, kde autor popisuje svůj život jako plný dobrodružství a jedinečností, ačkoliv ten se po překonání pocitu vlastní důležitosti podobá životu miliónu dalších. Jako ten můj. Ale třeba pár mých blízkých bude zajímat, jak vlastně vypadá život zahraničního studenta na pobřeží Baltského moře. Zavádím tedy novou rubriku s krátkými postřehy.

Bydlím na kolejích, z dálky působí jako satelitní městečko pro ne moc úspěšné podnikatele, spousta stejných dvoupodlažních domků. V jednom z nich máme byt, čtyři pokoje, dvě koupelny, kuchyň, hospodaří nás tu celkem šest, holky a kluci dohromady, což by mělo asi zajistit, že budeme byt udržovat víceméně v čistotě (v Německu je poněkud vyšší standart čistoty ve srovnání se zbytkem světa).

Greifswald, hanzovní město nedaleko Baltského moře cca. 50 tisíci obyvateli, z nichž každý pátý je student, široko daleko žádný kopec, ale vše je roztahané a pěšky daleko a cesty rozkopané, tak je hlavním dopravním prostředkem kolo. I já jsem si již jedno pořídil, radši horší než lepší, jako v každém německém městě obývaném cizinci i zde se krade.

Leonard Cohen - Praha 27.9.2008

2008-09-29T19:15:00.005+02:00

Představte si dvouhodinový koncert vašeho oblíbeného zpěváka nebo kapely, na kterém ve skvělé atmosféře v dokonalém souznění s publikem zazní všechny vaše oblíbené písně. Udržte tuto představu v mysli po následujících několik minut.

Když jsem se dozvěděl, že má na začátku srpna koncertovat na Pražském hradě Leonard Cohen, měl jsem nepředstavitelnou radost, že možná budu u toho, ale zároveň jsem moc nepočítal s tím, že by se mi na koncert povedlo se dostat. Když mi pak přišel mail, že si můžu rezervovat lístky na posunuté datum, neváhal jsem ani chvíli, odsunul odjezd do Německa a narychlo obvolal všechny potencionální fanoušky a zájemce. Nakonec jsem našel jen dva, mou sestru a Vláďu. Ani jeden z nich jistě nezalitoval koupě poměrně drahého lístku (druhá nejlevnější kategorie za 1 500,-).

Koncert začal krátce po osmé v hokejovém stadionu pražské sparty, pořadatelé asi nakonec dali přednost dostupnosti koncertu před atmosférou hradu (nebo nechtěli, aby se Leonard na konci září nachladil), jistě nejen já jsem jim za to vděčný. Když zazněly první tóny a charismatický Cohenův hlas (nemyslím, že existuje žena, kterou by s ním neukecal, i kdyby neuměla ani slovo anglicky) písně Dance Me To The End Of Love (pojmenoval jsem po ní i jeden ze zdařilejších postů), věděl jsem, že to bude výjimečný zážitek. Sice se ještě pořád trousili lidé hledající svá místa (každý měl očíslovanou vstupenku, my také, ale nakonec jsme si našli lepší místo a stáli opřeni o jakousi stěnu), ti kdo přišli včas, však již ani nedutali. A pak bouřlivý potlesk, ne takový, jako když plácáte pravou rukou do levé, jak to většinou dělávám já, abych dal najevo, že to mohlo být lepší a že zas tak nadšený ve skutečnosti nejsem, tentokrát jsem se snažil, aby zvuk, který vydávají mé dlaně, byl slyšet až na pódium. Potom Future, dlouho jsem nečekal ani na mou snad nejoblíbenější In My Secret Life (jednou se mě kamarádka ptala, jestli mám jako nějaký tajný život, i James Bond by odpověděl, že ne), kterou to vlastně kdysi dávno všechno začalo, když stejnojmenné album dostala má přítelkyně od Vy-Víte-Koho (od Voldemorta ne). Po cca. osmdesáti minutách přišla pauza a my jsme si mohli oddechnout a trochu vstřebat, že (teď budu mluvit sám za sebe) asi zažíváme nejlepší koncert mého života a že už nikdy nic takového nebude. Tady se ukazuje má mladická nerozvážnost, když jsem se vloni obdobně vyjádřil o Stounech v Brně, sorry Miku a Keithe, děláte sice skvělé party, ale tohohle staříka nemáte).

Vždycky zde popisuju nejlepší okamžik koncertu, aspirovala na to samozřejmě písnička Hallelujah, mohl bych být na tom koncertě úplně sám, v tu chvíli jsem necítil potřebu se s někým držet za ruku nebo kolem ramen, sdělovat, jak je to úžasné, jen jsme všichni stáli ve tmě a koukali možná trochu nepřítomně před sebe okouzleni Cohenovým hlasem (no ok, každý druhý to filmoval). Nestál na pódiu ostatně sám, byl doprovázen skvělou kapelou a třemi krásnými vokalistkami, takže fanoušci nepřišli ani o typické hlasy v pozadí Leonardova hlasu.

Zahrál všechno, Suzanne, Hey, that´s No Way To Say Goodbye (to jsou dvě písničky), Bird On a Wire, Famous Blue Raincoat, Who By Fire, I´m Your Man, Take This Waltz, Aint No Cure For Life, …, jestli jste zde nenašli vaši oblíbenou, tak je to pravděpodobně proto, že jsem na ni zapomněl teď já a ne v neděli Leonard. Pak jsem se kouknul na hodinky, bylo jedenáct a koncert ještě nekončil. Nakonec se přeci jen začal loučit, ale neulehčovali jsme to. Celkem zaznělo pět regulérních přídavků (a Cohenovy písničky netrvají dvě a půl minuty), po druhém jsme šli blíž k pódiu a So long Marianne jsme si pak mohli vychutnat hezky zblízka, i když lístky v celé hale byli k sezení, v tuto chvílí už všichni s výjimkou pár vozíčkářů stáli, u First We Take Manhattan atmosféra připomínala rozjetou párty a když píseň doznívala, věděl jsem, že jsme na konci. Hallelujah byla úžasná, ale atmosféra u přídavků překonala i tuhle krásnou píseň. Určitě jsem nebyl sám, kdo v tu chvíli chtěl zastavit čas, jediné, co jsme mohli dělat, však bylo tleskat a vískat. Nevím, jestli je každý Cohenův koncert takový, ale vypadal skutečně dojatě. Pokud jde jen o jedno zastavení v řadě a každý koncert probíhá takto, cením si ho možná ještě víc, každému v publiku poskytl pocit, že je u něčeho výjimečného.

Stáli jsme tam a už si vůbec nesedali a tleskali a pištěli, on se vrátil a my tleskali a dělali „wou“(neumím ten zvuk napsat, ale však víte, co vydávám za křeky) ještě víc. Tak zkusil malý trik, píseň Closing Time, když ani to nezabralo, zazpíval Tried To Leave You, tuhle jsem neznal, tak ji možná v tu chvíli vymyslel, aby mohl stylově odejít, pak pódium opustila kapela, zůstal jen Leonard Cohen s dvěma krásnými slečnami, odrecitoval If It Be Your Will, slečny ji zazpívaly a zahrály nám u toho na harfu a byl konec a půl dvanácté.

Pokud jste si představili, o co jsem vás na počátku žádal, přidejte k tomu hodinu koncertu navíc jako bonus. Pak pochopíte, že včerejší hudební zážitek bych nevyměnil za žádný jiný. Kdo u toho byl, jistě mi dá za pravdu, kdo nebyl, promarnil jedinečnou příležitost a snad si zapamatuje, že peníze nejsou všechno.

PS:Původně jsem měl v úmyslu srovnávat tento koncert s Dylanovým v Ostravě, ale odpustím si to. Snad jen v neděli se nikdo po koncertě nerozhlížel kolem sebe rozpačitě…

Půjdem spolu do betléma, dudaj, dudaj, dudaj dá!

2008-09-17T23:57:00.011+02:00

Jak někteří z vás vědí, i přes mou touhu zasvětit první polovinu měsíce září studiu, udělala mi mamka nabídku, kterou jsem nemohl odmítnout. A tak jsme se ještě se sestrou vypravili do Betléma. Po roce se tedy vracím k cestopisu. Pokud by někoho zajímalo, co jsem všechno viděl, pošlu mu program CK, ostatní nebudu zatěžovat jmény měst a kostelů. Výjimečně jsem doplnil text pár obrázky.

Betlém…místo, které jak všichni víte, se nejvíc proslavilo produkty z olivového dřeva. Pak se tam taky narodil Ježíš. Dnes je pod palestinskou správou, což znamená, že je částečně obehnáno osmimetrovou zdí, Židé do něj nesmí, protože jej Palestinci nemají rádi, z něj mohou jen Palestinci, kteří svou nenávist nedávají moc najevo a dostanou povolení. Jako každé území obývané Palestinci nebo jinými Araby jej poznáte podle úžasného bordelu. Ale také nižších cen, proto jsme tam také bydleli.

Čas…Když přiletíte do Tel Avivu, přesunete si hodinky o hodinu dopředu, v Palestině pak zpět na CET, každý den tedy asi čtyřikrát. A nebo se na to můžete vykašlat, na co hodinky v zemi, kde neexistují otvírací hodiny nebo jízdní řády.

Šalamoun…Židovský král, který si od Hospodina přál, aby jej učinil moudrým. Bůh mu k tomu přidal ještě obrovské bohatství, tisíc žen a dva tisíce ženin. Taky jsem zatoužil být moudrý.

Skupinový zájezd…Nevím, jestli jsem necitlivý, nevraživý a nesnášenlivý, ale byl jsem jediný, kdo požadoval, ať necháme opozdilce uprostřed Judské pouště. I kdyby se jednalo o vlastní matku...

Masada…Nedobytná pevnost u Mrtvého moře, kam se někdy pár let po Kristu uchýlila asi tisícovka Židů. Deset tisíc římských vojáků pevnost dva roky obléhali, nakonec prorazili zeď a chystali se na ranní závěrečný útok, drancování, zabíjení a znásilňování. Obránci se však rozhodli, že každý muž vyvraždí svou rodinu, z mužů potom vylosovali deset, kteří podřezali ostatní, jeden pak zabil zbylých deset a skočil ze skály. Jeden z příběhů, který se dobře pamatuje, jako první ho vyprávěly dvě ženy, které byly tak škaredé, že si nenašly manžela a neměl je kdo podřezat. Dnes Izraelští vojáci přísahají, že Masada již nikdy nesmí padnout.

Křesťanské památky…Pokud si představujete místo narození Ježíše jako stáj a Golgotu jako kopec se třemi kříži, patrně byste byli stejně překvapeni jako já. Naprostou většinu křesťanských památek ve svaté zemi bych popsal jako díru v zemi, resp. ve skále, na které byl postaven kostel, který byl zbořen a na jeho základech postaven další kostel, který byl zbořen…celý proces se opakoval cca. čtyřikrát, takže dnes turisté mohou obdivovat stavbu vybudovanou v nějakém novo-stylu. Jistě, tyto díry jsou na místě, kde se narodil, ukázal, zjevil nebo zemřel Ježíš, jeho milenka (kdo nevěří, ať si přečte Šifru), nějaký jeho kamarád či příbuzný. Proto jsou to místa nabitá energií, kterou však já jako duchovně zcela prázdný člověk stěží postřehnu.

Jídlo…V Izraeli se mísí kuchyně mnoha národů, je tak těžké charakterizovat nějakou typickou pochutinu. Kdybych měl přeci jen jednu uvést, bude to humus. Nenechte se zmást názvem, jedná se o lahodnou cizrnovou pastu dochucenou olivovým olejem a česnekem, která se přidává ke všemu. Já jsem si jí však oblíbil především v kombinaci s místní pšeničnou plackou, kyselou okurkou, sklenkou vody a pár tabletkami živočišného uhlí.

Čistota…V Palestině ji naleznete snad jen v hotelech, Izrael je naopak velmi čistý stát, ve kterém naleznete čisté toalety takřka na každém rohu (i v muslimských čtvrtích). Jedinou výjimkou je snad letiště v Tel Avivu, kde každý je každý turista podroben více než tříhodinové sérii kontrol za použití mnoha přístrojů, kterým jsem neporozuměl, během nichž si jistě každý odskočí. Pokud snědl dostatek humusu, uklízečky a uklízeči (všimněte si, jak je můj blog politicky korektní) nemohou stíhat.

Arabi…Muslimského nebo křesťanského vyznání, když jdete po ulici, pískají, křičí, občas na vás šáhnou, dřív nebo později je začnete nenávidět, neodpovídat na pozdravy, a koukat nepřítomně před sebe, aby nikdo nemohl zpozorovat Váš pohled na vodní dýmku nebo šátek a začít vám ho nabízet. Mamka a sestra se mě musely ptát, když chtěly někam jít, samy po setmění nemohly.

Zázraky…Kde jinde je hledat, než v kolébce všech tří velkých monoteistických náboženství. U Zdí nářku mě odchytil ortodoxní Žid (černý oblek, bez zaměstnání živ ze státní podpory, deset až dvanáct dětí, ne, nejsem rasista, takže mi to nepřipomnělo vůbec nic) a zeptal se mě na jméno. Pak se za mě modlil a žehnal mi, pokud jsem dobře rozuměl jidiš. Pak se ptal na jména mých rodičů, sourozenců, ženy, přátel. Všechny jsem vás vyjmenoval a on se za vás modlil, bylo to opravdu působivé s v tu chvíli jsem měl pocit, že by to možná i mohlo fungovat. Nakonec mě požádal o dvacet dolarů, což on považoval za přiměřenou částku za modlitbu na místě, „kde bydlel král David“, já jsem však odmítnul, načež nás všechny proklel. Pokud Vás tedy v posledních dnech opustil partner, měli jste nehodu, pracujete na Wall street, nebo vás vyhodili od státnic, už víte proč.

Nákupy…Ať si dáváte sebevětší pozor, stejně vás okradou. Prohlídnete jeden trik, použijí druhý. Naštěstí vás neokradou o moc, protože většina věcí je levných.

Moře…V Izraeli jsou celkem čtyři, Středozemní, k jehož obzoru jsem s nadějí hleděl, když jsem zatoužil po Evropě, Rudé, které je na jihu a ke kterému jsem se nedostal, Galilejské, které má sladkou vodu a u něhož tedy netuším, proč je považováno za moře. Posledním je mrtvé moře, které naopak mořem ve skutečnosti není, je položeno více než 400 m pod hladinou skutečných moří a velmi rychle vysychá, tak si pohněte, chcete-li jen zahlednout než se změní v solnou bažinu. Voda je tak neskutečně slaná, že se v něm může utopit pouze člověk s nadváhou, který si lehne na břicho, jež je pak vodou vytlačováno, načež se hlava dostane pod vodu. Přiznám se, že představa této tragické smrti sváděla mé oči na všechny tlusťochy ve vodě a Archimédův zákon se zdál být o mnoho zábavnější než na hodinách prof. Tichého. Silný solný roztok působí jako kyselina, postřehnete to velmi silně v puse, v oku, v jakékoliv rance a na zadku, snědli-li jste hodně humusu.

Dýmka…Ta nejlahodnější, jakou jsem kdy měl, nevím, jak to dělají, ale vydrží dvě hodiny a pořád je tak sladká a krásně se po ní točí hlava. A nejlepší je „jabko v jabku“, vydlabané jablko, jež je naplněné jablkovým tabákem.

Kameny…Mají mnohé použití, Křesťané je používali na stavbu svých chrámu, aby lidé při těžké práci zapomínali, že umírají hladem, Muslimové na popravy nevěrných žen a Židé je dávají na hroby místo květin, což považuji za velmi praktické, zvlášť použijeme-li tohoto poznatku analogicky i pro dárky ženám.

Jeruzalém…V překladu město míru, hlavní město Izraele obývané Židy, Křesťany a Muslimy, kteří by se nejraději navzájem pozabíjeli, kdyby mohli. Jedno z nejpozoruhodnějších měst, které jsem kdy navštívil obehnané hradbami s bránami. Jednou z nich, Zlatou, má jednou přijít mesiáš. Až přijde, mrtví Židé začnou vstávat z mrtvých. Aby tomu muslimové zabránili, bránu zazdili a před ní si zřídili hřbitov. Co kdyby ten mesiáš fakt přišel, že…

Čára, jež dělí dobro od zla

2008-07-30T21:05:00.001+02:00

16:20 Kopretinka:Ahoj
16:20 DOD:Ahoj, copak?
16:21 Kopretinka: Ale nic, jak se vede?
16:23 DOD: Vsak vis, lepe uz bylo:)

…

Ještě jsme si chvíli psali, vlastně o ničem, vlastně jako obvykle, vlastně ne chvíli, ale možná hodinu. Od konverzace o škole a práci jsme se posouvali k osobnějším tématům.
17:16 Kopretinka: Chodis vlastne s nekym?
17:17 DOD:Co myslis?:)
17:17 Kopretinka: Myslim, ze ne.
17:17 DOD: Myslis spravne:)

…

17:40 Kopretinka: Je ted pryc uz tyden a ještě tri bude. Uz mi to docela chybi, jestli chapes;)
17:40 DOD: Nechapu, neobjasnila bys mi to?P-)
Ne, nejsem zcela natvrdlý, jen nejtěžší je odpovídat na otázky, u kterých tazatel tuší odpověď.
17:41 Kopretinka: Co mas v planu vecer?
17:41 DOD: Ucit se, pokud nemas lepsi napad:)
17:42 Kopretinka: Co kdybych ti to objasnila osobne?;)
Jak jsem řekl, nejsem zcela natvrdlý a začalo mi bít srdce o něco rychleji.
17:42 DOD: No to zni zajimave, zkus mi to vic objasnit ale uz ted, abych nejel přes cele město a pak toho treba nelitoval.
17:43 Kopretinka: Ty jsi teda natvrdly:) Ale no dobře, vis, P. (v rámci diskrétnosti nezamlčuji jen jméno, ale i měním iniciálu) je muj první kluk, s nikym jinym jsem to nikdy nedelala. A litovat urcite nebudes;)
Srdce mi již ťukalo docela dost, přeci jen, pokud jsem se nemýlil, má kamarádka, která se mi líbila, mi nabízela sex a asi za to ani nic nechtěla. Já vím, že mnohým z vás se to stává často, ale já si na tyto nabídky ještě pořád nezvyknul. Jediný problém bylo, že P. byl a pořád je můj kamarád. Vzhledem k tomu, k čemu směřoval náš rozhovor, tomu tak nemuselo být moc dlouho.

17:44 DOD: Co nedelala?:)
17:44 Kopretinka: No a nechtela bych ho sice podvadet, ale zas na druhou stranu…No snad me chapes, zustalo by to mezi nami samozrejme…
Ignorovala můj duchaplný dotaz, ale rozhodl jsem se to velkoryse přejít.

17:45 DOD: No ja ti nevim, P. je muj dobry kamarad.
Se to sluší napsat, ne?

17:45 Kopretinka: Ja te chapu, ale takhle ho treba podvedu s nekym jinym, proste bych chtela, abych mela s cim srovnávat:)
(Poznámka pro mé slušné kamarádky: jste určitě ani netušily, čeho jsou některé ženy schopny…Měly byste si na takové posvítit, protože jinak si leckterý muž řekne, že jste takové všechny…)

17:46 DOD: První sex vzdycky nestoji za nic, takze z toho P. urcite vyjde vitezne:)
17:47 Kopretinka: No vidis, takze diky tobe se vlastne nas vztah utuzi a budu si P. ještě vic cenit.
17:47 Kopretinka: Takze?:)
Trochu jsem váhal, říkal jsem si, že když se to provalí, zabije mě. Respektive nezabije, ale asi nebude nadšený. A už tenkrát jsem věděl, že se provalí všechno. Teď to skoro působí, jako bych se nechával přemlouvat, dobrý, ne?

17:49 DOD: Pred sedmou to nestiham.
Šance, že se to neprovalí, taky existuje. Držte palce.

17:29 Kopretinka: Sedm bude fajn, kup nejake vino, budu te cekat.
17:50 DOD: Ok, budu se tesit, tak zatím, musim se osprchovat atd.;)
17:50 Kopretinka: Ok, pa;)
17:50 DOD: ahoj

Zaklapnul jsem obrazovku a vypnul si mobil, měl jsem obavu, že by si to mohla rozmyslet, což jsem přirozeně nechtěl. Sešel jsem tři patra do sklepa do sprch (kdo nebydlel na Skácelkách, nepochopí), nechal na sebe téct horkou vodu. Kdybych věřil v Boha, v peklo a ráj, tak očistec bych si představoval jako obrovský bazén napuštěn horkou vodou, ta ve mně vyvolává pocit, že je schopna zbavit člověka jakékoliv špíny, nejen té na kůži, ale i pod ní. Začalo mě přeci jen hlodat svědomí, nechystal jsem se zrovna udělat věc, se kterou by se člověk mohl chlubit. A co se zážitkem, o kterém bych nesměl s nikým mluvit. Navíc, šance, že to skončí prozrazením, byla větší než malá, měl jsem obavu, že třeba začne mít špatné svědomí a řekne mu to, nebo se bude bát, že mu to řeknu já a pak to bude chtít prozradit jako první, což já budu mít strach, že to vykecá a radši mu to řeknu…no však to znáte. Za použití tohoto principu jednu dobu hrozilo použití jaderných zbraní ve sporu o Kašmír. Nebo možná ne, vždyť vás mám za slušné lidi. Další reálné nebezpečí spočívalo v tom, že se někde opiju a vykecám to. A nebo ona bude mít strach, že se někde opiju… V té době jsem ještě neměl zkušenost “z opačné strany”, teď o pár let později vím, jak to bolí. Člověka to připraví o dva lidi, které měl rád. A o iluze. Iluze o lásce, přátelství. No tohle už asi pár z vás zná. Na druhé straně, s trochou cynismu by se to celé dalo vzít i za hodnotnou zkušenost. Ruka popálená od žehličky ale bolí míň a zahojí se rychleji.

A tak jsem tam stál, a ačkoliv nevěřím ani v Boha, ani v peklo a ráj a ni očistec, nechal na sebe téct tu horkou vodu a přemýšlel, na druhé straně, kamarádka se mi líbila. Nelíbila se mi sice nějak strašně moc, ale líbila. No a můj kamarád nebyl můj nejlepší kamarád. Zkusím uvést příklad, který vám možná bude bližší. Snad každý občas přemýšlí, co by udělal, kdyby našel peněženku. Vrátit, či nevrátit. Peněženku s doklady a stokorunou, samozřejmě vrátit, s tisícikorunou? A co třeba s deseti nebo padesáti tisíci. Je lehké sedět doma a říct, samozřejmě bych ji vrátil. Ale až ji budete držet v ruce a představovat si, co všechno se za ty peníze dá koupit, bude rozhodování mnohem těžší. A já jsem teď našel takovou peněženku, nebyl v ní milion, ale dost ano. Navíc jsem začínal být vzrušen z myšlenek na nadcházející, což taky moc neprospívá k logickému myšlení a pocitu zodpovědnosti.

Vylezl jsem ze sprchy po necelé půlhodině dokonale čistý a rozhodnut, že do toho půjdu. Oholil jsem se, pak si uvědomil, že mi jednou říkala, že se jí nelíbí hladce oholené tváře, ale půl dne jsem již čekat nemohl, oblíknul, nastříkal na sebe parfém a šel na tramvaj, když jsem pak na Čáře kupoval víno, dostal jsem strach, zapnul jsem mobil a napsal jí smsku, že nepřijedu, že P. je můj kamarád atd. Nechci zde tvrdit, že jsem se tak zachoval bezvýhradně proto, abych ukázal, jaký že mám charakter. Ve skutečnosti v tom sehrál vliv například i můj strach, nebo to, že se mi až tak moc nelíbila. Nevím, jak bych se zachoval, kdybych měl záruku, že to zůstane mezi námi. A nechci vám lézt do svědomí, ale myslím, že to nevíte ani vy, vzpomeňte si na tento příběh, až najdete peněženku. Takže zachoval jsem se správně, protože jsem nakonec odolal pokušení, nebo už to, že jsem o tom přemýšlel, svědčí o mým morálních nekvalitách? Pokud by nevěra, resp. podílení se na ni, byl trestný čin, jsem z obliga. S jistou mírou zjednodušení, kterou mi mí spolužáci z fakulty jistě odpustí, kdo přestane s přípravou na trestný čin, je beztrestný. Morálka a právo jsou ale dvě rozdílné kategorie, nebudeme si nalhávat opak. Takže kde leží ta čára, jež dělí dobro od zla?

Určitě byste na odpověď za chvíli přišli sami, ale teď přišla ta pravá chvíle ukázat mou sečtělost. K čemu by jinak byly hodiny strávené u knih, které bych jinak mohl věnovat např. sledování osmé řady přátel nebo Lostů. Odpovím tedy slovy nositele Nobelovy ceny A. Solženicyna: “Avšak čára, jež dělí dobro od zla, protíná srdce každého člověka. A kdo zničí kousek vlastního srdce.” Já určitě ne.
Dřív než jsem dojel zpátky na koleje, dostal jsem odpověď. Psala mi, že jsem si asi spletl číslo a že mou smsku nechápe a ani není v Brně. Pochopil jsem a byl připraven zabít P. při našem prvním setkání. Zachovat se správně se někdy vyplatí, myslete na to. A některé žerty zase nevyplatí, i to si zkuste zapamatovat, když jsem P. nakonec přeci jen nezabil, vyprávěl mi na Blahovce, že pár jeho kamarádu na dveře s tou lahví vína klepalo. A prý to není příjemný pocit, zjistit, že každý druhý kamarád by se vyspal s vaší přítelkyní, jen mít tu možnost. Nebo možná dva ze tří, teď si nejsem jistý. Ale dobře mu tak.

Věnováno Janě a Terce a Igorovi, Júlii a Michalovi, Pavle a Pavlovi a Jirkovi, bez nichž bych k napsání tohoto příběhu potřeboval mnohem víc fantazie.

Černá a modrá a šedá a modrošedá v Ostravě/Colours of Ostrava 2008

2008-07-15T21:56:00.002+02:00

Opravdu jsem nechtěl, protože riziko, že budu nevědomky vykrádat můj vlastní rok starý příspěvek, je veliké. Ale když jsem si dnes u snídaně v novinách přečetl čtyři nadšené recenze, nemůžu jinak.

Zkusím začít férově a za počasí nebudu organizátory kritizovat, i když tak jako v neděli už jsem dlouho nepromokl. Přesycená desítka za 27, vzhledem k tomu, že všechny, co jsem vypil, měly blíže ke čtyřem než udávaným pěti decilitrům, považuji za docela dost. Gyros za padesát, špíz za kilčo. Když se takhle máte vyživovat čtyři dny, je to dost. Tekoucí voda na druhé straně areálu než toi-toiky, jedna kamarádka tvrdí, že na festivalu má člověk smrdět, já si radši přeci jen umyju po návštěvě té budky ruce. Nechci zamlčovat skutečnost, takže druhý den jsem objevil chutné kuře za čtyři pětky i s okurkou a jinak výběr jídla byl opravdu veliký a pestrý. Jen ty ceny.

Den první, v podstatě začal víc než dvouhodinovým koncertem Saxofonisty (jestli vás zajímá, jak se jmenoval, najděte si program, nebudu předstírat, že si pamatuju názvy kapel), židle na place dávaly tušit, že tady si asi nezatančíme. Z povzdálí koncert působil velmi výchovně a jako sofistikovaná zábava, holt přišel jsem se bavit a ne vzdělávat. Po něm Bukovina, dle mého názoru průměrný koncert, asi proto jsem se docela bavil. Škarohlídi jistě dodají, že jsem se bavil díky alkoholu.

Den druhý, trval déle než první, na doporučení bratrance jsem se byl kouknout na mladou českou skupinu s názvem Charlie Straights a protože jsem mu nevěřil, že to bude dobré, byl jsem příjemně překvapen, pak Priessnitz, což asi znáte. Večer skupina na plakátě podle velikosti písmenek prezentována jako star č. 2, byli jsme docela vepředu a nevzpomínám si, že bych se někdy na koncertě tak nudil. Nepočítám školní akce. Po pódiu běhal nějaký týpek, na nic nehrál, nezpíval, jen dělal grimasy a snažil se roztleskat publikum, občas ukázal na publikum vztyčený prostředníček, možná mě vzpomínka na něj a celou Happy Mondays ochrání před experimenty s heroinem. Po nich Dandy Warhols doplněné vtipnou divadelní epizodkou, o které jsme už ale s Vláďou všem řekli, takže se nebudu opakovat. Ti se mi líbili.

Den třetí, trochu jsem zaspal, stihnul jsem ale toho Francouze na hlavní stage, líbilo se mi to. Po něm největší hvězda, božská a holohlavá Sinéad, jakmile zahrála svoji hitovku, třetina publika šla pryč. Tak se chovají ostravští fanoušci, kteří na rozdíl od návštěvníků ostatních podobných akcí nechodí na festival se opít nebo zfetovat. Aspoň se to tak říká. Kéž by místo ní pozvali Alanis, která ten večer zpívala v Praze. Kéž by přijala. Když kolem půlnoci začalo pršet, utekli i ti největší fanoušci. Nedovedu si představit, že začne pršet třeba na koncertě Pearl Jam nebo Nohavicovi a někdo kvůli tomu půjde domů.

Den čtvrtý a poslední, pršelo už od počátku a hodně, padaly kroupy a při pohledu z okna to připomínalo Apokalypsu. Vzhledem k prožitým předcházejícím třem nocím se mi tuto neděli poslední soud moc nehodil. Přesto jsem vyrazil ven a bavil se třeba u Jamajčanů. Obávám, že to bylo spíš než jejich kvalitami tím, že v podstatě odehráli celé kompilační Legend od Marleyho. U Beatles Revival bych se bavil taky. Celé to zakončili Gogol Bordello, celou dobu lilo, nikdo kromě Omara neodešel před koncem, což mě opět přesvědčuje o tom, že lidi za deště odcházejí, jen když je nebaví jak koncert, tak ani předstírání toho, že je baví koncert. Navíc, na co pózovat, když vás kvůli tmě a dešti stejně nikdo nemůže vidět.

Takže abych shrnul mé pocity, za poslední rok jsem se tak skvěle nebavil. Teď to nemyslím ironicky. Klidně bych to zařadil do top 10 párty mého života, nešel jsem spát před pátou ani jednou. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že ta hudba většinu lidí nijak zvlášť nebaví. Přeci jen Wolrdmusic je minoritní žánr. A tak si kladu otázku, kolik lidi by přišlo, kdyby byl festival třeba ve Frýdku – Místku nebo v Opavě? Málokdo měl na sobě zelenou pásku ze stanového městečka, takže buď 90 procent návštěvníků bylo místních, nebo přijížděli každý den na festival autem (pro nemístní, z Ostravy po půlnoci žádný vlak nejede). A kolik chodí jen proto, že v Ově se prostě na Coloursy chodí, a nebo proto, že někde sehnali lístek (opět neznám nikoho, kdo by šel za plnou cenu, volňásku a polovolňásku bylo nakonec mnoho). Kolik návštěvníků zůstalo v neděli doma, protože pršelo? A ano přiznávám, možná soudím ostatní podle sebe a mých kamarádů, kteří se mnou každý večer zakončili poslechem Stounů, Beatles nebo Doors na Stodolní a nezpochybňuju, že někdo má skutečně rád worldmusic a že to pro něj byl životní zážitek, ale že by to bylo celých deset procent Ostraváků? (návštěvnost byla letos prý 23 000). A odkud ji vůbec znají? Z rádia? Z televize? Kolik lidí má asi doma cd od The Vilote Burning? Trávit noc na parketě, u baru nebo pod ním není sice nijak neobvyklá zábava, ani tak sofistikovaná jako sedět na parkovišti na plastové židli a poslouchat saxofon a nejdražší klavír na Severní Moravě, nijak náročná, ale z celého festivalu mě to bavilo nejvíc (spolu s koncertem Gogol Bordello) a jak už jsem zde jednou citoval Micka Jaggera, I know it's only rock 'n roll but I like it. Víc než cokoliv jiného v hudbě. A na světě. Nemusíte se mnou souhlasit, tak aspoň oceňte odvahu, jinou negativní recenzi na Colours of Ostrava si nepřečtete.

Strach

2008-06-28T14:07:00.002+02:00

„Se smrtí je možno si zahrávat, ale se životem ne. Buď pochválen život.“ A.Paasilinna

„Když nejde o život, jde o h…“, „zkouška je od slova zkoušet“ a podobné věty již jste asi od svých spolužáků mnohokrát slyšeli a možná je občas vyslovíte. Ale existují testy, při nichž jde o život, zkouška bez opravných termínů, která když nevyjde, budete muset změnit své plány na příští jedno až dvě desetiletí. Mluvím o testu, jehož výsledek ve chvíli, kdy ho budete podstupovat, už týdny a měsíce nebude ve vašich rukou a při němž se budete modlit k Bohu, v něhož nevěříte, a slibovat mu, že jste zde dnes naposled a myslet to vážně. Možná si alespoň uvědomíte, že život, který vás ne vždy baví, má obrovskou cenu. Stejně jako já, občas jsem si představoval, že sedím na zahradě, popíjím láhve Rýnského Rieslingu (ročník 2003), které jsem si roky šetřil a možná trochu ve spěchu dočítám Goethova Fausta a přeskakuju verše a občas se poohlédnu vzhůru k obloze, kde se bude přibližovat obrovská žhnoucí koule, zatímco všichni ostatní, kteří na něčem v životě lpí, budou panikařit. Díky příběhu, který vám budu vyprávět, jsem poznal, že taky na něčem lpím. Není to bohužel nic tak vznešeného jako láska k dítěti nebo vlasti, ale i lpění na samotném žití považuji za pozitivum.
Šáhnul jsem na dveře, nešly otevřít. „První patro, 127,“dozvěděl jsem se od vrátného. Místnost jsem našel snadno, sednul si a mlčky čekal, na učení ani knížku jsem se nebyl schopen soustředit. Vedle mě pár kolem třicítky s pětiletým klukem, občas o mě zavadil nebo do mě kopnul, bylo mi to jedno stejně jako jeho rodičům. Otevřela doktorka, snažil jsem se tvářit jakžtakž jistě a nešeptat, jsem přece odpovědný člověk, který si jen chce být jistý. „Děláte testy na HIV?“
„Ano, ale ne anonymně a za 550,-Kč, opravdu to chcete?“ Kývnul jsem, působila překvapeně, přeci jen na tyto podmínky asi moc narkomanů nepřistoupí. V tuto chvíli pro mě peníze nehrály roli, tak moc jsem toužil po informaci, která mohla zničit můj život. Předal jsem jí občanku a zase si sednul. Rodiče vedle mě se konečně začali zajímat o svého syna a vyzvaly ho, aby neotravoval pána. „To nic, mi to nevadí,“ užil jsem si okamžik. Matka to nevydržela, chytla ho za ruku a přitáhla k sobě, dítě upadlo, rozplakalo se a z nosu mu začala téct krev, rozhodl jsem se rodiče dál netrápit a papírový kapesník jsem nenabídnul. Dveře ordinace se otevřely a já mohl vstoupit.

Sednul jsem si, vyhrnul košili na levé ruce a pozoroval doktorku, ona mé předloktí. „Píchám si to pod jazyk.“ Můj plán zatím vycházel skvěle, rozhodl jsem se celou akci podstoupit v pátek, už před návštěvou této ordinace se přiopít a pak se opít v pátek i v sobotu. Měl jsem to naplánováno tak, že buď budu opilý, takže si nebudu uvědomovat vážnost situace, anebo budu mít kocovinu a fyzická bolest přebije obavy. Střízlivý bych v ordinaci asi mlčel, takhle jsem se snažil, ať o tom jednou můžu napsat hezký spot. „Pracujete?“
„Příležitostně.“ Malá pauza, která ze mě udělala zkrachovalce a flákače. „Studuju.“
„A co?“
„Medicínu.“ Když jsem naposledy tuto otázku zodpověděl pravdivě revizorovi v autobuse a ten se na mě opovržlivě podíval, řekl jsem si dost, mediky má na rozdíl od studentů práv každý rád, což považuji za nespravedlivé a pokouším se to změnit. Budu rád, když se přidáte. Můj mladší bratranec ať se ale nepřidává, je to slušný člověk a dělal by medikům dobrou pověst, čímž by hatil mé plány. Naopak můj dobrý kamarád medik, ať klidně dál odpovídá po pravdě.
Krve je potřeba jen pár mililitrů, za pár minut jsem mohl odejít. „Přijďte si v pondělí pro výsledky, telefonicky je nesdělujeme. Neptal jsem se proč. „Dobré ráno, tady OH, máte už výsledky mé krve?“
„Dobrý den, jakže se jmenujete…ano, máme. Pane Hruda, chtěla bych vám říct, že můžete žít kvalitním…je mi líto… pak by asi doktorka či sestra slyšela můj zastřený hlas, ještě několikrát zopakovala, že bohužel to tak je, pak by se na druhé straně ozvala rána a pak v její ozvěně ještě zvuk těla dopadajícího na zem, pokud by mobil nedopadl rychleji a nerozbil se nárazem. No, takhle asi ne, protože mi chybí jak revolver, tak odvaha, ale myslím v podstatě je to důvod, proč se výsledky neříkají po telefonu.

Aby nedošlo k mýlce, neporušil jsem TO ZÁKLADNÍ PRAVIDLO, které by mě mělo ochránit. A ani se tento můj strach nevztahoval k nějaké konkrétní události, jak to bývá v poučných knihách a filmech s touto tématikou. Žádna párty, po které bych měl okno a probudil se v cizím bytě, s tímto neměla nic společného. Pochyby mě přepadly tak nějak obecně, z počátku jen teoretická myšlenka, která mě postupem času začala přepadávat denně a pak několikrát denně a přivádět mě do depresí. Pokusím se to objasnit, a pokud se mi to povede, třeba vyvolám strach i ve vás.
Když nebudeme na AIDS pohlížet jako kouzlo, ale jako na obyčejnou nemoc, těžko se bude přenášet pohlavním stykem. Tedy ano, ale ne tím, že bychom byli potrestání za porušení šestého přikázání, ale tak, že se při něm virus dostane do nějaké oděrky či ranky, do krevního oběhu a do těla. A kdo ví, kolik mám oděrek třeba na prstech, zda jsem se nekousnul do jazyka. Jistě, každá prostitutka to ví, i orální sex jedině s ochranou. Nebo s příplatkem. Jenže když v něm budu vystupovat v aktivní úloze, mám takový vnitřní pocit, že mi to moc nepomůže. A pokud budu v opačné roli, zase to bude ztrácet tu poetiku. Ano, jen naprostá sexuální abstinence poskytne dokonalou ochranu. A věrnost samozřejmě, s každým novým partnerem prvních dvanáct týdnu se jen vodit za ruce, pak ruku v ruce zaklepat na dveře 127 a nová fáze vztahu může začít. Neznám nikoho, kdo by to tak udělal. Anebo věrnost nestačí? Byl zdokumentován případ, kdy se nakazila čtrnáctiletá panna. Chtěla mít tak hladká lýtka jako její o něco málo zkušenější sestra a neměla vlastní žiletku.

Netrvalo to dlouho a po celkem pohodovém víkendu, kdy jsem sice nic užitečného neudělal, ale také se ani moc netrápil, přišlo pondělí. Vyplatí se mi vůbec dokončit školu? Vymyslí v příštích patnácti letech konečně účinný lék? Mám to před ostatními zatajit? I před rodiči? Je milion otázek, na které nenajdete odpověď. Nenakazil jsem někoho? Nebo co vlastně trestněprávní a občanskoprávní důsledky? Většina lidí má aspoň tu výhodu, že si neuvědomuje, že pokud někoho nakazili, kromě strašných výčitek bude trávit svůj již tak dost omezený čas u soudů. Právní následky jsou obdobné, jako byste se opili a při autonehodě někdo vaší vinnou skončil na vozíku. V horším případě není ten člověk na vozíku neznámý řidič, ale člověk, kterého milujete, člověk, s kterým máte dítě, nebo dítě samo.

Když jsem pak dostal do ruky papír s výsledky, rychle jsem ho proletěl očima. Člověk vlastně podvědomě čeká velký tučný nápis „NEZEMŘETE“ nebo něco obdobného a ne čísla, kterým nerozumí a které představují jakési protilátky, které si tělo vytvořilo, nebo při troše štěstí nevytvořilo.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli tento post napsat, mám k té nemoci hrozný respekt a bojím se, že psát o ní víceméně odlehčenou formou je jakási forma rouhání. Můj strach hraničí až s paranoiou, přirovnal bych ji třeba ke strachu z pavouků. Když člověk odhlédne od vnitřních pocitů a mediálních kampaní, nemusel by si kazit ten neopakovatelný romantický okamžik v půl šesté ráno na kolejích s neznámou slečnou tím, že by prohledával kapsy bundy a budil spolubydlící, aby nechal firmu Durex vydělat dvacet korun. Nevěříte? Čísla prý nelžou.

V dubnu tohoto roku (poslední známý údaj) u nás bylo na HIV testováno přes 70 000 lidí (většinou dárců krve a budoucích matek), pozitivně 11 (pořád 2000 krát větší šance na výsledek pozitivní než na hlavní výhru ve Sportce). Za posledních více než dvacet let (a třicet a padesát) na AIDS zemřelo tolik lidí, jako na infarkt za dva dny nebo v důsledku kouření za tři (133), při heterosexuálním sexu se nakazí pouhá jedna třetina všech nemocných, čtyři z pěti nakažených jsou muži, i když se vyspíte s nakaženou holkou, s největší pravděpodobností z toho vyváznete zcela zdraví (což milé slečny pozor, naopak neplatí), překvapivě jen každý sedmý se u nás nakazí injekční jehlou. Virus je docela citlivý, mimo tělo rychle umírá (jeden z důkazů, že hoaxy s jehlou v kině a lístečkem „vítej do klubu“ jsou vymyšlené), i když se dostane do těla, ještě to nemusí nic znamenat, dokonce i lidské sliny jsou schopny ho zahubit. Nejrizikovější na celých testech tedy bylo to, že mě cestou tam nebo zpět mohlo přejet auto.

Možná jsem někomu článkem zkazil večer, připravil ho o 550,-Kč, možná někomu zachránil život, snad ale aspoň trochu pobavil a moc nenudil. Takže se chovejte co nejzodpovědněji. Funguje tu stejný efekt jako u očkování proti černým neštovicím, když jsou všichni očkováni (v našem případě odpovědní), nemusím být já.

Won't you meet me out in the moonlight alone?

2008-06-10T10:42:00.002+02:00

Přiznám se, že mě ta informace zaskočila. Asi jsem byl tak zaneprázdněn myšlenkami, jak sehnat lístek na Leonarda Cohena, že jsem přehlídl informace chystaném koncertu snad nejslavnějšího písničkáře. Takže jsem se to dozvěděl pouhý den před zahájením předprodeje a další den mi začínala škola od osmi. Na ten seminář jsem samozřejmě nešel, přesně v osm jsem stál před informačním centrem v Brně. Kdyby lístky nedej bože vyprodali, neodpustil bych si, že jsem kvůli vlastní lenosti a pohodlnosti šel raději do školy. Nějak jsem si v tom časovém presu, od prvotní informace k nákupu neuběhlo ani 15 hodin, neuvědomil, že koncertů této žijící legendy již proběhlo u nás docela dost a že málokterý Pražák je zvyklý jako my cestovat kvůli koncertech po republice. Takže lístky bylo možné koupit ještě před začátkem, během koncertu a kdo ví, možná i po něm.

Nechtěl jsem být jako vy ostatní, co znají jeho dílo jen z alb jako „The Best of Bob Dylan“, „Bob Dylan's Greatest Hits“. Všech 43 alb jsem nakonec nestahoval, ale aspoň ty nejvýše ceněné a předposlední, „Love and Theft“, které jsem nějak přehlídnul a ze kterého měl hrát.

To samozřejmě nebyla má jediná příprava, začal jsem se dívat na filmy, které nějak s Bobem souvisí. Takže mě čekalo Klepání na nebeskou bránu, Warholka (Factory girl) – prý jeho oblíbený, je v něm dáván do souvislosti se sebevraždou jedné holky- a nakonec I´m not there, u toho jsem se vysloveně těšil, až si u závěrečných titulků poslechnu Like a Rolling Stone a vrátím se k učení.

Před spaním jsem si pouštěl polozapomenuté epizody Beverly Hills 902 10 s nezapomenutelnými scénami („Už jsi měl dvě piva, Dylane, měl bys přestat. „Střih a pak Dylan zvrací na pláži.“) nebo poslouchal divadelní hry Svěráka a Smoljaka (1). Když jsme týden před koncertem grilovali, nutil jsem bratrance hrát na kytaru výhradně Dylanovy písničky a pak mu to kazil mým rádoby zpěvem, jimž jsem se pokoušel napodobit Dylanův nenapodobitelný hlas.

V sobotu před koncertem jsem dospěl do stavu, kdy už jsem měl Dylana plné zuby, takže jsem si naordinoval celou neděli bez něj a poslouchal radši Dj Boba a Boba Marleyho.

Poslední přípravy přišly v pondělí před koncertem, na levou ruku jsem si napsal „Tears in Heaven-Clapton“, na pravou „Knockin’ on Heaven’s Door-Dylan“. Se mi to fakt strašně plete a nechtěl jsem umělce urazit tím, že bych omylem před přídavkem řval název písně, kterou nenapsal. Na oči nové čočky a mohl jsem vyrazit.

Mám takový blbý zvyk si před každým koncertem vybrat jednu dvě písničky, které si přeji, aby byly zahrány. Na Jamech jsem se nedočkal „Lass Kiss“, na Stounech pro změnu „Angie“ (nejsem holt spolková kancléřka), jen Jarek mi občas zahraje Mikimauze (díky Hani!). No a tentokrát padla má volba na „Changing of the Guards“. Samozřejmě je to zcela nevhodná volba, je to sice hitovka, ale zas ne ta úplně nejhitovatější, navíc je to z konce 70.let, kdy z této doby nehraje nic. Ale vlastně je to fuk, i kdyby píseň zahrál, stejně by mě to neuspokojilo. Jsou tři možnosti - zahraje ji na začátku-co teď že, nejlepší mám za sebou a můžu jít domů. Nebo na konci-celou dobu budu nervózní a těšit se na konec každé jiné, aby se na tu mou dostalo. Aby to bylo dle mých představ, musel by ji zahrát někde uprostřed, nebo ještě lepší by bylo na konci jako přídavek, ale na začátku by musel říct, že ji zahraje, abych nebyl nervózní a nesvůj (ještě jsem nebyl na koncertě, kde by umělec předem řekl, že a co zahraje jako přídavek). No takže tak, upnout se k jedné písni zkazí zážitek, ale nemůžu si pomoct.

Tak teď ke koncertu. Nahnal jsem tam všechny asi na šest, abychom byli vepředu, brány se otevřely někdy před sedmou, takže jsem čekal jen chvíli (zdánlivá nelogičnost předešlé věty je snadno vysvětlitelná mým zdržením se na Stodolní). Nakonec jsme stáli cca. v 15.řadě, i když fanoušci působili velmi mírumilovně a myslím, že při troše snahy a odvahy podpořené pár skleničkami bych se byl schopen dostat až skoro dopředu.

Dokonce ani Dylan si nedovolí začít neznámou skladbou z posledního alba, takže na začátku hitovka, jedna z mých nejoblíbenějších - "Stuck Inside Of Mobile With The Memphis Blues Again". Ale stáli jsme tak nějak uprostřed, že bedny visely nad námi, takže můj oblíbený verš, „Oh, Mama, can this really be the end“, který si nechám zahrát na pohřbu, se ztrácel v polozaplněné hale Vítkovických hokejistů. S další písní se to naštěstí zlepšilo.

Pak přišlo, co přijít muselo, písně z posledních dvou alb. Hlavně to spolední, „Modern Times“, mám moc rád, takže mi to až tak nevadilo, třeba taková „Spirit on the Water“ a „When the Deal Goes Down“ potěšily. Občas přišlo něco rychlejšího, já a ještě pár lidí se hýbalo do rytmu, někdy uprostřed jsem i vyndal ruce z kapes. Dostáváme se k tomu dle mého názoru snad nejdůležitějšímu u rockového koncertu, k atmosféře. Byla taková, jak to říct, snad rozpačitá. Nerad, ale napíšu to, atmosféra jak je v Česku zvykem. Koncerty, co jsem zažil za hranicemi země, byly živější. Pak ještě pár hitovek jako „Desolation Row“ a pak jedna, která pro mě představovala asi vrchol koncertu, ale od které neznám název.

A pak umělci zmizeli ve tmě, Dylan ještě ani nepředstavil své spoluhráče, takže jsme všichni nějak podvědomě tušili, že se musí vrátit a některé to vedlo k tomu, že skoro netleskali. No a pak se vrátili, zahráli dvě písně a navždy zmizeli. Odcházeli jsme a o koncertě zpočátku nemluvili, nikdo neměl odvahu to říct. Ano, nezahrál „Like a Rolling Stone“ ani „Knocking on Heaven's Door“. Vzhledem k tomu, že tak polovina fanoušku zná pouze je, museli odcházet zklamáni. Chápu, že koncert nemůže vypadat jako výběrové album a že by z toho umělec musel zešílet, kdyby hrál 250 krát do roka to samé, ale na druhé straně nevím, co by se mu stalo, kdyby zahrál třeba tu jako druhou jmenovanou, netrvá ani tři minuty a šest tisíc lidí by odcházelo domů mnohem spokojeněji. A „Changing of the Guards?“ Můžete dvakrát hádat.

Za sebe musím přesto říct, že jsem byl spokojen, dokonce mám pocit, že všechny písně jsem víceméně znal. Je asi potřeba si rozmyslet, zda se člověk těší na písničkáře, nebo na rockový koncert. Spíš jsme asi chtěli to druhé, ale dostali to první. Jako když špatně šáhnete na stůl a místo skleničky vína se napijete piva, mám rád oboje, ale člověk čeká v tu chvíli něco jiného, než dostane. Šli jsme dopředu a čekali show. Ta nepřišla, přitom možná kdybychom si sedli někam dozadu, popíjeli u koncertu pivko a chovali se jako na nějakém folkovém festivalu, byli bychom spokojenější. Třeba příště, do té doby se zas budu zabývat myšlenkami, jak se dostat k lístku na Leonarda.

1)Bob Dylan, vlastním jménem Robert Allen Zimmerman

Proč Klára nemá ráda V. K. ?

2008-04-19T14:24:00.002+02:00

Vím, že můj blog začíná být monotematický jako unplugged od Elanu. Ale je jaro, tak mi to dopřejte.

Působila pořád ještě víc jako dítě než žena. I když ona by s tímhle tvrzením určitě nesouhlasila. A vlastně i něco ve mně ne, jinak bych se za ní neotočil a nemohl vám vyprávět tento příběh.

Může jí být dvanáct, možná třináct. Pozoruji ji a na někoho čeká. Není těžké odhadnout na koho. Vzala si dneska docela hezkou sukni, k tomu halenku, lehce prosvítá, ale je ke mně otočená zády. Je lehce nalíčená. Ze všech novinových článků, kde se dočteme, že děti stárnou pořád rychleji, jsem získal pocit, že by mladá holka měla být nalíčená příliš výrazně. Tahle ne, už se otočila a sluší jí to.

Za deset minut budou tři hodiny odpoledne, přišla očividně dřív, neznám nikoho, kdo by se domluvil za deset tři. Asi proto čeká v povzdálí, nechce, aby ten kluk viděl, že přišla dřív. Zvláštní, jedna z jejich prvních schůzek a už si uvědomuje sílu toho, na někoho čekat ,a nebo někoho nechat čekat. Tak se prochází, občas pohlédne do výkladních skříní, jsem si jist, že vůbec nevnímá, na co kouká. On přichází taky o pár minut dříve, nevidí ji, přesto jde rovnou na místo, kde jsou domluveni. Je zamilován a není schopen takových mocenských her jako ona. Působí na mě mladším dojmem, ale myslím, že bude přeci jen o rok dva starší než ona.

Jdou k sobě, až tak blízko, že by na sebe dosáhli rty. Ale nepolíbí se. Jdou nevím kam, blízko sebe, on vpravo, ona po jeho levici. Mám chuť na ně zakřičet, že se mají přehodit, ale asi by to vyznělo trapně. Srovnali krok, občas do sebe narazí rukou, dělají to schválně, ale vidím to jen já. Asi i oni tuší, ale nejsou si jistí a tak mají strach toho druhého chytnout za ruku. Míří k aleji stromů, která lemuje jednu ulici v Ostravě. Koukají kolem sebe, něco hledají, nekoukají však na zem, ale mírně nad sebe. A ano, taky jsem tu před mnoha lety na den přesně šel, jako bych se viděl. Hledají rozkvetlou třešeň, za chvíli u ní budou. Ještě pár kroků. Když jsem se nedíval, vzal ji za ruku. Škoda, chtěl jsem to vidět. Nakonec proč ne, využijme příležitosti a vraťme čas, jen o pár vteřin, ať se svět na chvíli přestane točit. Zase do sebe rukama vrazili, on ji chytil za prst, princip spočíval v tom, že jí jako trestá za to, že do něj vráží a teď jí nepustí, ona se nesnažila vyvléknout, užívala si chvíle, poprvé šla za ruku s mužem, který nebyl o generaci či dvě starší než ona. Závidím jim, kdybych si měl vybrat jít zase poprvé s někým za ruku, nebo se moci vyspat s kteroukoliv z holek, které čtou tento příspěvek, při vší úctě k mým čtenářkám bych si bez váhání vybral to první. A že mám hezké čtenářky.

Už přicházejí ke stromu, kde bude poprvé políbena. Ještě pár kroků. Jsou překvapeni, stejně jako já i včely hledající nektar, strom už dokvetl, jaro letos přišlo dřív. Naší mladí milenci však neztrácejí naději, jdou dál, třeba najdou nějaké místo, kde tolik nesvítilo slunce a nezkazilo jim tento den. Snad hodinu hledají, najít nemůžou, bolí jí nohy z těch hezkých bot (ale nenalhávejme si, že si jich všiml), co si vzala a je jí horko, má žízeň. Takovou žízeň, kterou bude mít ráno po tom, co se poprvé opije (poznámka autora, psáno v sobotu dopoledne) Začíná být rozmrzelá. „Vím o jedné třešni, která určitě ještě kvete, byl jsem pod ní vloni.“ Nevím, proč to řekl, ale vše tím zkazil. Mělo to být poprvé pro ně oba, urazila se. On nechápe, co se děje, uvědomme si, že je mu maximálně patnáct a není ještě sto pochopit duši své kamarádky. Chybí mu zkušenosti, které máte vy nebo já. Nechci říkat, že já bych chápal víc než on, ale naučil jsem se brát některé věci, jak jsou. Nechápu, jak funguje mobilní telefon, ani proč letadlo většinou nespadne. Ale nebojím se nikam letět (ačkoliv po přistání, když se kola dotknou země, vždycky nepochopitelně koukám z okna a působím, že jsem letěl poprvé) a když není jiná možnost, jakžtakž zvládám i telefonování, stejně tak jsem schopen (snad docela obstojně) se bavit s ženami a předpokládat jejich reakce, nemusím přesně chápat principy.

A on se pouští do předem prohrané bitvy, přesvědčuje jí, že se pod tou třešní sice vloni líbal s jinou, ale že to bylo jiné než teď. V čem to bylo jiné, vysvětlit nedokáže, ale i kdyby uměl, bylo by mu to k ničemu. Používá argumenty tam, kde nic nezmůžou. Kdyby radši mlčel. Ona odchází, je rozrušená a než se mu vzdálí z dohledu, několikrát klopýtne na těch botách, které se mu měly líbit. Po lících jí tečou slzy, stíny se jí rozmazávají po tváři. Je jí líto, že to nevyšlo, jak si představovala. A nejvíc, že letos uschne. Ano uschne, nedostala pusu pod rozkvetlou třešní a uschne. Je o tom přesvědčena. Ještě neví, jestli bude usychat postupně den po dni, nebo uschne najednou, ale ví, že do roka a do dne uschne. Neví, proč neuschla letos, před rokem nebo před pěti, když se ještě nikdy s nikým pod třešní nelíbala, ale ví, že letos uschne. Ví to, jako děti ví, že jsou ty nejlepší a jednou to všem ukážou, nebo jako moje babička, která ví zbytku rodiny navzdory, že Bůh je. Nebo my, kteří navzdory zbytku světa víme, že ten Bůh není. Natolik tomu věří, že víra sama se stává skutečnosti. A já už taky vím, že uschne, mrzí mě to, rád bych jí tu pusu dal místo něho, napadá mě, že třeba v Beskydech musí být spousta rozkvetlých třešní, za půl hodiny, čtyřicet minut bychom tam autem byli. Ale myslím, že by odmítla, těžko bych ji vysvětloval, že mě ve svém věku vůbec fyzicky nepřitahuje (i když za dva nebo tři roky už možná začne a ve třiatřiceti bych měl dvacetiletou holku, kterou by mi všichni kamarádi záviděli) a že bych jí jen chtěl pomoci v jejím trápení. Ale nemám odvahu jí to nabídnout, nemám odvahu oslovit ani holku o víc než deset let mladší, než jsem já.

Odchází domů, nasedá do tramvaje, chvílemi pláče a chvíli ne, už jsme mohli být někde u Frýdlantu, pak vystoupí a směřuje k bytu, kde bydlí. Chvíli čeká na výtah, pak někdo přichází, nechce s cizím člověkem sdílet ten metr čtvereční, raděj vyjde sedm pater pěšky. Nikdo není doma, rodiče odjeli na prodloužený víkend, starší sestra využívá jejich nepřítomnosti, vchází do pokoje, lehá si na jednu postel, postel vedle ní je prázdná. Kdyby tu sestra byla, asi by se jí svěřila, ale není. Je smutná, kontroluje mobil, jestli jí nenapsal. Nenapsal. Že leží o pár zastávek tramvají dál a o dvě patra níž na své posteli a přemýšlí, co zkazil a co by napsal, nemůže vědět.

Je pořád smutnější, pak jí to napadne, co kdyby se vším skončila. Přemýšlí, jak to provést, možná si podřezat žíly. Nápad zavrhne, bojí se bolesti a toho, že by ušpinila postel a tu halenku, co má na sobě. Čtenáře asi napadne, proč jí záleží na halence, když nebude žít, čtenářku pak, proč se nepřevlíkne. Ale ona nechce, aby ji někdo našel v nějakém obnošeném tričku. Co se otrávit? Ano, to je ono, na jejím těle to nezanechá žádné stopy. Hledá po bytě léky, už je jí mnohem líp, touha po něčem velikém, tedy smrti pro lásku, ji zbavuje smutku. Nachází jen jedno poloprázdné plato aspirinu, čtyři ibalginy a chvíli váhá nad sestřinou antikoncepcí, nakonec nemá odvahu jí ukrást. Umývá si obličej, nechce zemřít s rozmazanými stíny. Polyká všech jedenáct tabletek, lehá si a usíná. Už neslyší smsku, která ji přišla. Jsem si jistý, že kdyby někdo spočítal, v jakém ročním období si nejvíce mladých lidí sáhne na život, bylo by to jaro.

Když se ráno probudí a koukne na hodiny na zdi, trochu se vyděsí, zaspala. V první chvíli úplně zapomene na události včerejšího odpoledne a podvečera. Myslím, že spala dlouho spíš kvůli psychickému vypětí, než kvůli těm lékům. Rychle se obléká, aby stihla vyučování, v kuchyni hraje rádio, je už osm a školu očividně nestihne, začínají zprávy. „Prezident ČR včera na půdě OSN znovu zpochybňoval globální oteplování.“ Nenávidí ho, když to slyší, nenávidí toho člověka, který zpochybňuje, že třešně dnes kvetou dřív než před lety. Globální oteplování nejsou jen tající ledovce někde v zemi nikoho. Kvůli takovým uschnu. Říká si, že ho nebude volit, až půjde jednou k volbám (nezajímá se o politiku a neví, že ho volit nebude moci, ať chce, nebo ne). Podívá se na mobil, její kamarád a možná budoucí kluk se jí omlouvá (jsem si jist, že neví, za co, takže omluva nesměřuje k ničemu konkrétnímu a působí dost vágně, o to tu však nejde a ona má radost). Zve ji ven, když je dneska to ředitelské volno (pro nechápavé, 1. květen letos vychází na čtvrtek), našel třešeň, třeba to ještě půjde zachránit. Úplně zapomněla, že dnes nemusí do školy. Hned odpovídá a je ráda, ráda, že možná přeci jen neuschne a že se dnes nebude muset celý den ve třídě dívat na fotku člověka, která visí nad katedrou a kterého ode dneška tak nenávidí.

Bez vzájemných finančních nároků, část 5.

2008-04-08T22:49:00.001+02:00

Tato část nepřinese, a vlastně ani nemůže přinést, nic překvapivého. Těžko bych přenesl přes srdce, kdyby můj hrdina (jistě nejsem jediný, kdo si ho zamiloval pro jeho charakterové vlastnosti a cit pro spravedlnost) nedosáhnul svého cíle, a vzhledem k tomu, že jsem ho stvořil, můžu mu dopřát úspěch. I přes prozrazený konec však budu rád, když si přečtěte i tuto poslední část. Na Romea a Julii se ostatně taky nechodí kvůli konci.

Vlastně jsem ani neváhal. Hned odepsal. Dokonale mi to pasovalo, příští týden začínala škola. Souhlasil se vším a už se těšil na krátkou návštěvu Přerova, města, kterým jsem jako jistě i mnoho z vás tisíckrát projel a nikdy se v něm nezastavil. Domluvili jsme si určitá pravidla, pokud plánujete něco podobného, doporučuji Vám se jich držet. A pamatujte, pravidla jsou skutečně od toho, aby je lidé dodržovali. Kvůli sobě. Nikdy žádné smsky, je příliš snadné si splést číslo nebo nechat ležet mobil na nočním stolku. Partner vám jistě důvěřuje, ale jak říká jedno německé přísloví, důvěra je krásná věc, ale kontrola je lepší. I nevhodné zavolání může vzbuzovat nedůvěru, takže telefonáty ve výjimečných případech. Prostě není nad anonymní emailovou schránku, kterou člověk používá pouze k jedinému účelu. Na ty mé mi pomalu přestávaly stačit prsty na rukách. Jedno z dalších pravidel bylo, že se nikdy nedozvím, kde bydlí. Nijak mě to neuráželo, ani nevadilo, ona byla ta, co mohla něco ztratit, takže určovala pravidla. Zakázali jsme si polibky na rty, ty jsou úzce spjaty láskou a nevázaným flirtováním v nočních klubech, studentských kolejích nebo kdekoliv jinde, ne však s předem domluveným nezávazným a nevázaným sexem.

Během našeho vztahu oslavila třicáté první narozeniny, byla stejně jako já narozena ve znamení štíra (kdy přesně jsem se nedozvěděl, vyhovovalo mi to, aspoň jsem si nemusel namáhat hlavu s vymýšlením dárku), shodou náhod studovala před pár léty na stejné fakultě jako já (vlastně to nebylo shodou náhod, řekla mi, že si mě proto vybrala), měla dva roky po advokátních zkouškách a kancelář v centru Přerova pár minut od nádraží. A abych předešel dotazům, byla to hezká žena. Taková ta upravená úspěšná žena, kdybych se narodil jako děvče, chtěl bych být právnička jako ona. Protože jsem se narodil jako muž, tak životní vzor nemám. Její muž byl starší o nějakých pět šest let, k dokonalosti mu dle jejího vyprávění chyběl jen ten pověstný bílý kůň a to, že skoro neukazoval doma. Pravděpodobně tak dokonalý nebyl, jen ho milovala. Na prsteníčku nosila prstýnek z bílého zlata, ten se mi líbil moc, jednou si dva takové taky koupím a jeden někomu dám, dva roky před naším prvním setkáním se vzali, jak jsem napsal, pořád ho milovala. No prostě ideální milenka, vypadalo to na užívání bez jakékoliv zodpovědnosti. Kdyby např. otěhotněla, jsem z obliga, říkal jsem si.

První setkání proběhlo opět trochu rozpačitě, tentokrát jsme se nesešli na nádraží, ale poslala mi mailem adresu se sídlem její kanceláře. Asi jsem působil, jako kdybych byl její klient. A ona jako workoholička, vcházel jsem v půl osmé večer. Zaklepal jsem na dveře, otevřela mi a zamkla za mnou, přišlo mi to jako dobré znamení. Vyndala z ledničky láhev vína a začala ji otvírat, nabídnul jsem jí, že láhev otevřu, pořád mě neopouštěla nedůvěra k nápojům, které mi někdo podá. Vypili jsme na půl láhev, pak se spolu vyspali na gauči v její kanceláři. Snad na tomto místě nikoho neurazím, když řeknu, že až na jednu výjimku mě to s nikým předtím ani potom nebavilo tak, jako s ní. Přeci jen asi za svůj život nabyla víc zkušeností než mé spolužačky. Pak ještě jednou a kolem desáté jsem pokračoval ve směru na Brno. Samozřejmě jsem se v kupé zabýval myšlenkou, jestli se jí to líbilo aspoň z půlky jako mi a jestli to bude chtít zopakovat. Měl jsem chuť jí napsat aspoň smsku, ale respektoval jsem její přání. Po půlnoci mi došel mail, působila spokojeně, ráno jsem jí odepsal a domluvili jsme se, že se stavím na zpáteční cestě, tedy zítra.

Druhá schůzka proběhla v podobném duchu, od třetí už jsme se obešli bez alkoholu, takže jsme dokázali zkrátit dobu setkání na cca. dvě hodiny a ty plně využít. Takhle to pokračovalo, v pondělí nebo v úterý do Brna se zastávkou v Přerově, ve čtvrtek zpět opět s krátkým setkáním. Co se týká sexuálního života, nemohl jsem si v té době stěžovat. Jak jsem psal, byla to úžasná setkání. Dvakrát do týdne sex, dvakrát na bazén, dvakrát si zaběhat nebo zahrát squash, jinak práce nebo škola, spánek a jídlo, dokonce jsem v té době ani moc nepil, nějak jsem neměl chuť. Přemýšlel jsem, čím to je, asi mám alkohol spojen s představou jakéhosi dobrodružství, po kterém jsem v té době nijak netoužil. V této mé životní etapě jsem měl nejblíže ke kalokagathii, jen to byla cesta za souladem těla a ducha naplněna prázdnotou, nic mi nechybělo, ale přestával jsem se cítit šťastný a ta prázdnota uvnitř mě začínala být pořád těžší. Pomalu se pro mě vše stávalo povinností, a pokud jsem vynechal nějakou ze stereotypních činností, které naplňovaly (v užším slova smyslu) můj život, trápilo mě svědomí. Takže když jsem se neučil, měl jsem strach, že zůstanu hloupý a popřípadě nikdy nezbohatnu, když jsem nesportoval, že mi začne růst břicho jako některým mým čtenářům a když jsem jednou napsal mé milence, že mi to nevyjde, protože se mi jednoduše nechtělo, dostal jsem strach, že takovou ženu už nenajdu. Stal jsem se otrokem mých stereotypů a strachu z jejich porušení.

A tak jsem pomalu přicházel na to, co průměrný muž (soudím tak podle sebe, protože vždy, když jsem se pokládal za neobyčejného, mýlil jsem se) zjistí kolem šestnácti, když se poprvé zamiluje a pak na to pod tíhou sexuálních pohnutek a pudů zapomíná. Takže se na tomto míst pokusím odporovat jednomu bonmotu Woddyho Allena, dle něhož sex bez lásky je lepší než vůbec žádný sex. V případě, že leží člověk nahý a vzrušený v posteli, nedá se této větě nic vytknout. Tedy až do orgasmu. Díky mé jednatřicetileté právničce jsem však poznal, že tomu tak není, sex bez lásky vás okrádá o možnost sexu s láskou. A ta vás dovede dál než jen do prázdnoty. Toť hezká teorie, ale neměl jsem sílu to přerušit. Strach, že když zavřu tyto vrátka, již je nikdy neotevřu a má milenka se ztratí stejně rychle, jako se objevila a já o ní už nikdy neuslyším. Nikdy ji neuvidím. Toto vše bych asi překousl, ale strach, že už se s ní nikdy nevyspím jen těžko. Postupem času jsme se myslím i trochu spřátelili, bavili se o jejích případech a o tom, co jsem děla ve škole, občas spolu leželi na gauči v její kanceláři a dokonce si povídali i o jejím manželovi, kdy bude mít děti (až si zapomene vzít prášky) a podobných věcech.

No a pak mi jednou napsala smsku, já jí odpověděl, pak jsme se začali při sexu líbat a vůbec porušovat vše, na čem jsme se dohodli. Když si přestanete dávat pozor, skončí to vždycky stejně, takže asi po třech měsících a přibližně po dvaceti setkáních se to provalilo. Měl jsem tenkrát ostrach ne o sebe, ale o ni, vzpomínám, že jsem s ní mluvil po telefonu a plakala, že ji manžel teď určitě opustí. Neopustil, odpustil jí. Řekla mi, že je konec, že to celé byla chyba a že si uvědomila, že riskovala víc, než kdy mohla získat. A Ať jí nevolám. A nepíšu. A ať na ní zapomenu. A že už se nikdy neuvidíme. A že spolu už nikdy nebudeme spát. A Ať nejsem smutný, že si jistě brzy najdu nějakou holku. Mého věku. Nebo dokonce mladší. Nebyl jsem smutný, byl jsem skutečně neskutečně rád, že ukončila něco, k čemu bych já pro nedostatek odvahy patrně nikdy nenašel dostatek sil. Cesta ven z prázdnoty byla tak sice ještě dlouhá, ale otevřena. Snad tato příhoda bude poučením pro ni, pro mě i pro Vás. Pokud ne, všichni jsme ztráceli čas.

Konec

Bez vzájemných finančních nároků, část 4.

2008-03-29T23:56:00.004+01:00

Situace je jasně dána, žádný úvod tak ani není potřeba.

Jistě znáte výrok Josepfa Göbbelse, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. Tohle se povedlo i České policii, jejíž příslušníci ve své lenosti přispívají k rozšíření bludu, že krádež věci do pěti tisíc je vždy přestupkem. Však to zkuste, až vám někdo vytáhne třeba mobil z kapsy, baťohu, nebo do vás po krádeži strčí, abyste ho nemohli pronásledovat. Na hodnotě věci tak mnohdy nezáleží, jde jen o snahu policie si ušetřit práci a zbavit se obtěžující oběti, která po nich žádá spravedlnost. Sice odbočuji, ale děsí mě, že ačkoliv se pokládám za relativně slušného člověka, když vidím policisty, rozbuší se mi v autě srdce, i když jsem připoután, jedu 45km v hodině a svítím. Ano, i když jsem střízlivý.

Pokud to někoho zajímá blíže, nechť si přečte § 247 TZ. Těchto bludů je v povědomí nás všech rozšířeno větší množství, jeden z nejoblíbenějších je třeba ten, že člověk u sebe musí nosit průkaz totožnosti. Kdo mi ukáže, kde je to napsáno (v ČR platí psané právo, ne nějaké domněnky), má u mě pivo. Nebo ten, že u sebe nesmím nosit pas a občanku zároveň, kdo prokáže tohle, dostane k pivu ještě utopence.

Krádež sice není žádný arcizločin, ale dva roky mezi čtyřmi stěnami taky není málo. Založil jsem si novou emailovou schránku. Z té pak oné slečně napsal mail, kde jsem jí vysvětlil o něco podrobněji to, to co vám tady. Dále jsem jí dal lhůtu 24 hodin na vrácení věci, kterou provedeme v Ostravě u zastávky tramvaje Elektra před ČNB, pokud ne, že jí udám, že jsem byl na vyšetření krve, že výsledky budou za chvíli a že ji zavřou. Jak já se těšil, že ji zavřou. Nakonec jsem se zmínil o tom, že jsem tak naštvaný, že mi je jedno, co si o mě budou ostatní myslet, když se to všechno provalí, že nemám manželku ani přítelkyni, a vlastně nic, co bych ztratil. Ještě jednou si mail přečet a vymazal jsem nadávky.

Pak jsem si po druhé v mém životě podal inzerát v rubrice „ona hledá jeho“, pomocí kterého jsem chtěl hledat další podobně postižené. S pocitem dobře provedené práce jsem si udělal oběd, od rána jsem nejedl a začal jsem mít hlad. V jednu odpoledne mi přišel mail, setkání v šest večer tam, kde jsem navrhnul. Přepadal mě pro změnu hřejivý pocit vlastní geniality, který pomalu vytlačoval pocit naprostého idiotismu. Pak jsem se poflakoval a třídil myšlenky. K večeru jsem se osprchoval, oholil se, oblíknul si džíny, košili a sako, vyčistil si boty, chtěl jsem vypadat jako slušný člověk. Přišel jsem přesně, už tam čekala, teď byla ona ta nervóznější. Předala mi igelitku s mými věcmi. Značky Kenvelo. Teď už víte, proč k tomuto obchodu cítím odpor a zásadně čekám před ním. Beze slova. Překontroloval jsem obsah peněženky a poprosil ji o dvě stovky na blokaci karty. Dala mi je. Pak jsme každý šli svým směrem, vlastně asi padesát metrů stejným, ona na tramvaj a pak asi na nádraží, já na policii. Věděl jsem, že kdybych to neudělal teď, tak už nikdy. Kill Bill je dobrý film, ale není pravda, že pomsta chutná nejlépe za studena. Člověka zlost přejde, pocit křivdy se vytratí a vyhraje lenost. A to jsem nechtěl dopustit, měl jsem hroznou chuť se jí mstít.

Na Mastné ulici (kolmá ke Stodolní, tu asi znáte) jsem na policii do protokolu popsal, co se mi stalo, řekl jim mou emailovou adresu, ze které jsem odeslal mail s výhrůžkami, říkal jsem si, že zjistit si, odkud byl odeslán mail, bude pro experty hračka, předal pomuchlaný lístek s jejím rukopisem, trval na tom, aby do protokolu zanesli, že její podobiznu zjistí ze záznamu průmyslové kamery ČNB v době 17:55 až 18:02, slíbil jsem dodat výsledky rozboru mé krve a jména dalších poškozených, jestli nějaké zjistím. Pak ještě zbývalo policistům vysvětlit, že se skutečně jedná o trestný čin a že pokud se to bude vyšetřovat jako přestupek, podám stížnost státnímu zástupci. Stejně okradených se mi jich přihlásilo pět, tři odmítli jít svědčit, dva jsem přemluvil. V té chvíli už mě přecházela zlost a odhodlání jít přes mrtvoly za mou malou pomstou a tak jsem policii předal kontakt jen na ty dva, co stejně jako já neměli manželku, přítelkyni a budoucnost.

Na jaře dalšího roku proběhl soud, v té chvíli už jsem zalitoval, že jsem se na to radši nevykašlal. Ale zpátky to vrátit nešlo a měl jsem štěstí, že se o tom nikdo nedozvěděl, byl jsem vždycky doma, když jsem dostal nějaký dopis či předvolání, nebo jsem si něco vymyslel. Jak víte, s většinou historek se brzy pochlubím, ale touhle bych asi žádné dívčí srdce nezískal. Navíc papír ani obrazovka počítače se nečervená, takže formu tohoto sdělení pokládám za vhodnější.

Zde musím přiznat, že se mi celá pomsta díky mé neznalosti trestního práva trochu vymkla z rukou. Ale choval bych se stejně, i kdybych to věděl. Pokud někoho předtím, než ho okradete, uvedete lstí do stavu bezbrannosti, dle TZ ho neokradete, ale oloupíte (§ 89 ve spojení s §234, analogicky to platí i pro znásilnění, tak bacha, co do koho a proč lijete). Za loupež může člověk strávit až deset let ve vězení. Tohle všechno jsem tenkrát nevěděl ani já, ani ta holka, ani policisté z Mastné ulice, ani policisté z Opavy. Státní zástupce to samozřejmě věděl. Byl to chlap, stejně jako soudce i oba přísedící. Myslím jí to nepomohlo. Obhajovala jí žena, což mě nijak neudivilo. Samozřejmě si neodpustila se mě nezeptat, jestli mi přišlo fair se domluvit, že když mi vrátí ty věci, tak ji neudám a pak jsem to udělal. Tušil jsem, že se zeptá, tak jsem se připravil. „Ona nechala na internetu ten inzerát, z čehož jsem vyvozoval, že chce pokračovat v trestné činnosti, a kdybyste si, paní doktorko, dobře přečetla zákon, než byste šla k soudu, věděla byste, že bylo mojí povinnosti toto oznámit. Já jsem na rozdíl od vaší klientky slušný člověk (zdůrazněno v tomto spotu již po třetí, tak se mi snad povede ono Göbbelsové i s touto lží), který ctí zákony.“ Tu větu jsem si dokonce zkoušel před zrcadlem, měl jsem strach, že se zakoktám nebo mi přeskočí hlas a výsledný efekt cool poškozeného nevyjde. Povedlo se mi soudce trochu rozesmát. Soud trval půl dne, výsledkem 5 roků a 6 měsíců. Obě strany si ponechal lhůtu na odvolání, slečna mi před odchodem řekla, resp. to na mě řvala, že takového hajzla ještě nepotkala. Já jí, že si měla dávat pozor, když se seznamuje s lidmi přes internet. Po nějaké době byl trest co do vinny i výše trestu potvrzen krajským soudem v Ostravě, k tomu už obviněná nepřišla, nejspíš ze strachu, že by nemusela odejít. Když jsem pak šel kvůli jednomu domácímu úkolu k soudu v Porubě, na chodbě jsem potkal předsedu senátu (změnil pracoviště), co jí soudil. Byl v dobré náladě a pochlubil se mi, že ten dopis adresovaný nám mužům ji stál rok života.

TRAGEDIE

Zde by příběh už skutečně měl končit, vždyť byl poučením pro všechny zúčastněné. Hned potom, co jsem se dostal zpátky ke svým věcem, jsem si samozřejmě řekl, že toto jako zkušenost stačilo a že se zas budu seznamovat s dívkami po staru (za pomocí alkoholu, tance, lehkých polibků na krk atd. atd...). Ale pak, tři měsíce po mém okradení a šest měsíců před odsuzujícím rozsudkem, jsem opět dostal email. Bylo září a zrovna začínal nový semestr. Už jsem ani nekontroloval schránku, ale nevypnul jsem si smsky na mobil, jinak bych se o něm ani nedozvěděl. Měl skoro dvě stránky, celý ho zde kopírovat nebudu, takže otiskuju jen to důležité: „„Ahoj Ondro, kdysi jsme si psali, ale já pak bez rozloučení přerušila kontakt…Víš, dostala jsem pocit, že to, co jsem se chystala dělat, není správné… přítel pracuje v zahraničí…se mi v poslední době chybí pořád víc…opravdu na tom něco bude, že žena je nejnáruživější kolem třiceti…tak se chci zeptat, jestli bys to se mnou přeci jen nechtěl zkusit…myslím jsme si byli v mailech navzájem docela sympatičtí…jestli si vzpomínáš, bydlím v Přerově…jestli jsi ještě nedostudoval…měl bys to mít po cestě…co to tentokrát zkusit bez delšího psaní…co třeba příští týden…tak, jak jsme se kdysi domluvili…BEZ VZÁJEMNÝCH FINANČNÍCH NÁROKŮ…“

Příště se příběh už s konečnou platností uzavře.

Bez vzájemných finančních nároků, část 3.

2008-03-21T22:26:00.005+01:00

PERIPETIE

Sobota sice začne až za pár minut, ale snad se pro jednou nic nestane. Pokud chcete konečně vědět, jak skončí tato tragicko-komická příhoda, rychle čtěte. Pokud nevíte, o co se jedná, narolujte si předchozí díly.

Dnes už vím, že jsem měl být obezřetnější. Bydlela v Opavě, kde se díky jinému dobrodružství docela vyznám. Vlastně tam bydlí i dnes, i když na jiném místě a jiným způsobem. Bylo ji pětadvacet, tedy o pár let víc než mi. Domluvili jsme se, že nepůjdeme k ní do bytu, aby si uchovala své soukromí, než mi popřípadě začne věřit. Venku bylo hezky a teplo, rozhodli jsme se tedy jít někam ven, proč ne, i když na koupání to pořád moc nebylo, kousek od centra Opavy je jakýsi starý lom či co, říká se mu „sadrák“, kde je relativní klid. Setkali jsme se na nádraží s tím, že se během cesty aspoň trochu seznámíme. Procházeli jsme se městem, rozhovor spíš vázl, přeci jen jsem byl dost nervózní. Ona ne, působila sebevědomě. Asi po hodině jsme došli k vodě, chvíli hledali místečko, kam by nebylo vidět a ze kterého by nebylo slyšet, vytáhli deku a lehli si na ni. „Napij se trochu, ať nejsi tak nervózní, takhle by z toho nic nebylo.“ Usmála se na mě a podala mi láhev vína, otevřela ji ani jsem nevěděl jak. Sama pila kolu s vodkou. Působila zkušeným dojmem, skoro jako by to byla skutečná kurva, napadlo mne v té chvíli. Víno chutnalo sladce. Povídali jsme si a popíjeli. Pak jsem se jí dotknul a pohladil ji po zadku. „Počkej ještě chvíli,“ řekla mi. Nic jsem nenamítal, připadal jsem si nějaký slabý, zívnul jsem a trochu se napil. „Nespi, Ondro,“ bylo poslední, co jsem slyšel, zrovna mi u těch slov sundávala kalhoty.

Když jsem se probudil, už se stmívalo. Kolik hodin mohlo být, jsem ale nevěděl, na ruce mi chyběly hodinky, v kapse odložených kalhot mobil, kdybych víc sledoval svět kolem sebe, mohl bych čas odhadnout podle polohy slunce, napadlo mě jen. Ale jinak už mě toho moc nenapadalo. Pak taky chyběla peněženka. Byl jsem hrozně nasraný (snažím se vyhýbat vulgarismům, ale tady to slovo přesně vyjadřuje můj stav). Asi jsem takhle naštvaný nebyl nikdy předtím. Na tom, že se stanete obětí trestného činu, je nejhorší, že si za to často můžete minimálně částečně vlastní vinnou. Ten pocit, že jste se zachovali zcela idiotsky, je příšerný. Chlácholíte se, že to mohlo dopadnout hůř a že to aspoň bude poučení. Psychologové to nazývají efektem „sladkých citrónů“, nalháváte sami sobě, že je vlastně dobře, že se vám přihodilo něco nepříjemného. Samozřejmě to žádné poučení nakonec nebylo, ale o tom jindy.

Pak člověk chvíli přemýšlí, co dál. Ležel jsem na trávě (deku si vzala), vedle ty sundané kalhoty. Oblíknul jsem si je, když jsem prohledával kapsy, abych zjistil, co v nich zbylo (posmrkaný papírový kapesník a labello, skoro prázdný balíček žvýkaček), našel jsem rukou pospaný lístek. „Dokud budou všichni chlapi nadržená prasata jako ty, bude život snadný. Užij si cestu domů. Kdybych byla svině, vezmu Ti i kalhoty.“ Dvakrát jsem si přečetl těch pár vět. Zmuchlal jsem papír a hodil ho na zem. Nakonec jsem se ohnul a dal si ho zpátky do kapsy, snad na památku, nevím. Být v cizím městě bez peněz, dokladů a telefonu je docela problém. Určitě jste se již setkali s člověkem, který vám na nádraží tvrdil, že jej okradli. Já takovým lidem zásadně nic nedávám, zdá se mi málo pravděpodobné, že by někomu ukradli všechno. Ale možné to je, jak vidíte. Někoho přesvědčovat se mi tedy moc nechtělo. Přemýšlel jsem, jestli mám jít na policii, neměl jsem moc potřebu popisovat do protokolu, jak jsme se seznámili apod. Nakonec jsem se rozhodl, že pojedu domů vlakem na černo a že mě průvodčí snad pochopí. Prvních deset minut ve vlaku jsem se v myšlenkách zabýval tím, jak jí to vysvětlím. Tohoto jsem se obával zbytečně, pak mi došlo, že jsem skutečně měl výraz okradeného a na tvářích mi usychaly slzy. Kdo nepoznal, nepochopí, vždycky jsem se považoval za psychicky jakžtakž odolného, ale ono ne. Ten pocit, že se nad vší pochybnost dokáže, že člověk je naivní blb, bolí. Mnohem víc než ztracené věci. Měla o mě asi starost, dokonce mi nabídla, že mi půjčí mobil. Zablokoval jsem platební karty a simku, vůbec mě to předtím nenapadlo. Pak jsem zase usnul, byl jsem pořád oblbnutý, když jsem se probudil na Svinově, dostal jsem hrozný strach, co v sobě mám za jedy či drogy. Strach, je mi jasné, že nebyl moc podložený, nakonec byl tak veliký, že převážil nad studem a vydal jsem se na Fifejdy. Poprosil jsem nějakou mladou doktorku, jestli by mi neprovedla rozbor krve a řekl jí, že mi někdo hodil něco do pití. Můj výraz mi asi opět pomohl, provedla, co jsem žádal. Poslala mě na policii, což jsem jí slíbil provést. Detaily jsem vynechal. Po dvou dnech mi psala maila, že to byl nejspíš rohypnol nebo něco podobného a že se nemám bát a ať se stavím, jestli to budu potřebovat na papíře do policejního protokolu.

Pak rovnou domů do sprchy a do postele. Prospal jsem celou noc a probudil se už s čistou hlavou. Znovu jsem začal přemýšlet, co dělat. Přemýšlel jsem, jestli moje věci vystačí alespoň na trestný čin, mobil cena možná pět set, hodinky maximálně dva tisíce, v peněžence jsem netušil, kolik jsem měl, pak ještě los sportky, na který bych určitě vyhrál. Takže přestupek krádeže dle §50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, pokuta do patnácti tisíc. Převaloval jsem se ve své naštvaností v posteli, tu holku bych na místě zabil, kdyby se mi dostala ještě někdy do ruky. A pak, když jsem skoro kapituloval, mě to napadlo. Vyskočil jsem z postele a udělal tři rychlé kroky k pracovnímu stolu. Rychle jsem listoval papíry. Nemýlil jsem se. Nálada se mi zlepšila, myšlenky mě napadaly jedna za druhou, za chvíli jsem měl plán. Přesvědčen o jeho úspěšnosti.

Ano, podvedl jsem vás. Příběh nekončí, pointa zůstává i nadále skryta. Ale pokračování bude opět brzy tady.

Bez vzájemných finančních nároků, část 2.

2008-03-18T09:07:00.001+01:00

Abych zkrátil Vaše čekání na strhující závěr doprovázené pravděpodobně silnou nervozitou (nepřímo úměrnou počtu Vašich komentářů), přináším dnes v neobvyklém čase další část příběhu. Prosím přečtěte si nejdřív minulý post.

KRIZE

Vše jsem tedy měl připravené, ale stejně jsem chvíli váhal, než jsem odeslal první odpověď. Měl jsem jakési tušení, že tahle sranda už je trochu moc, a pocit, který se stával pořád vtíravějším, že „na mě brzy dojde“. No ale nakonec vyhrála zvědavost. Vlastně proč nebýt upřímný sám k sobě a především k mým čtenářům, vlastně jsem v té době s nikým nechodil. No a ani nespal. Sexuální pud je silná motivace. Bez něj bychom už dávno vymřeli. Enter. Zpráva odeslána. Dle mých výpočtů jsem měl mít cca. 13 procentní šanci na odpověď. A skutečně, příští den mi přišlo na mobil upozornění. Na poprvé jsem to ani nečekal. Tak zvědavý na mail jsem nikdy předtím nebyl. Nakonec z toho samozřejmě nic nebylo, s postupem času jsem zjistil, že dívky a ženy, nebo ten, kdo se za ně vydával (muži a transsexuálové), zpočátku vyzařovaly obrovské nadšení, většinou však záhy ukončily komunikaci. Bez rozloučení. Zpočátku mě to štvalo, ale člověku nezbude než přijmout pravidla hry na síti, ať již jsou jakákoliv, nebo přestat hrát. A přestat jsem nechtěl. Nechtěl a už ani nemohl. Během roku a půl jsem odeslal necelých dvě stě odpovědí, vrátilo se mi jich asi 35, což předčilo má očekávání o nějakých pět šest procent, část z nich však bylo jen pár vět, že se jim mail sice líbil, ale že hledají někoho jiného, že to k sobě máme daleko atd., sedmkrát jsme si psali v řádech týdnů, třikrát vyměnili fotky. A pak, když už jsem to ani nečekal a pročítal inzeráty, odpovídal na ně nebo si dopisoval jen z jakési odpovědnosti vůči sobě, že kdybych to zrovna dneska neudělal, připravil bych se o šanci potkat lásku svého života, kterou jistě všichni hledáme, jedna žena navrhla setkání.

Pokračování bude samozřejmě opět brzy následovat.

Bez vzájemných finančních nároků

2008-03-15T15:48:00.003+01:00

Nemyslím si, že by byť jeden z mých příběhů působil výchovně nebo byl vhodný pro děti. Hlavní hrdina pochybných vlastností zde bývá popisován v pozitivním světle, v čemž samozřejmě není nic jiného než laciný pokus autora, resp. mne, obhájit neobhájitelné, resp. sebe. I přesto zdůrazňuji, že tento příběh skutečně není vhodný pro děti, takže milé čtenářky a kamarádky, až se budete k mému blogu opět po letech vracet a vaše dítka už v té době začnou rozpoznávat písmenka, zakryjte jim rukou oči a ponořte se do příběhu, který jak věřím, ani po letech neztratí na svém kouzlu. Opět psáno v ich-formě, což by mělo napovědět, že samozřejmě vše se skutečně stalo, protože co je psáno, je i dáno. Obsahovou slabost se pokusím zatřít vznešenou formou, která mne napadla dnes v 04:15 hod, když jsem čekal na autobus.

-----------------------------------------------------------
EXPOZICE

Myslím, že mezi mými čtenáři není skutečně nikdo, kdo by nikdy nenarazil na žádnou erotickou stránku. Byť třeba omylem. Už vás slyším, že něco děláš ty, neznamená, že to musí dělat všichni… Ale nakonec, já se přiznávám, před léty jsem našel zálibu v erotických inzerátech. Bohužel většinou inzerují muži, nebo jde o placené služby. Pro neznalé, někdy jde o samotný text, někdy je doplněn fotografií, málokdy obličeje. Muži zpravidla nabízí sex zdarma, ženy za peníze. Čím déle se budete bavit tím, že si budete tyto inzeráty prohlížet, tím silnějším se stane nutkání na nějaký inzerát odpovědět. Nebo proč si rovnou nějaký nezaložit, stačí si vyřídit nový mail i identitu a za deset minut se můžete těšit na odpovědi.

Pokus 1: „Student práv, vyšší, sportovní postavy, hledá ženu mezi 20 a 30 lety na nezávazný sex. Těším se na odpověď. Ondra“ No tak tohle jsem si odpustil, asi by mě nebavilo se kontrolovat mail, na který by nepřicházely žádné nové zprávy.

Pokus 2: „Studentka práv, sportovní postavy, prsa dvojky (ve skutečnosti nevím, co znamená prsa dvojky, okoukal jsem to u ostatních inzerátů, tak prosím čtenářku, která by se tak ohodnotila, ať mi dá vědět, ať mám trochu představu), hledá muže mezi 20 a 30 na nezávazný sex. Těším se na odpověď. Andrea“

Nechtěl jsem to dělat, ale bylo to nutné proto, abych zjistil, jakých chyb se jako muž vyvarovat. Po první hodině šest nových mailu, po osmi hodinách 38, po 24 hodinách 68 mailů, po třech dnech 108, pak kolem tří denně ještě pár dní, postupně ubývaly, nakonec jsem jich dostal kolem 130. Z toho téměř sto jednovětých, zcela jednoduchých (v tom špatném slova smyslu, „chtěl bych š… tu tvoji p…“ apod.), asi deset pracovních nabídek (v různých oborech, od servírky, videochatu, luxusní prostituce v Německu, méně luxusní prostituce v německém pohraničí), v dalších deseti se můj nápadník rozepsal víc, opět však celkový dojem kazil pravopisné chyby nebo celková demence nebo na to šel dle mého názoru moc zhurta. Ale možná to tak ženy, které podávají inzeráty, mají rády. Těžko soudit a ještě víc těžko se někoho zeptat. Osm odpovědí působilo docela sympatickým dojmem, tři z nich byli studenti (dva práv), pět vypadalo na relativně úspěšné muže. Jistě, úspěšný muž nepročítá inzeráty. Žádný z nich se logicky odpovědi Andrey nedočkal, smyslem tohoto mailu bylo zjistit sociologický profil mých spoluhráčů.

KOLIZE

Teď měla nastat druhá část příprav, vymyslet odpověď, která by zaujala. Rozhodl jsem se lhát jen natolik, aby to při setkání nešlo poznat. Během několika dní, kdy jsem se celou touto akcí zabýval spíše teoreticky, jsem byl najednou rozhodnut tento experiment dotáhnout až do (vítězného) konce. Takže jsem spíš zamlčoval, než skutečně neříkal pravdu. Našel jsem osm erotických seznamek s relativně velkou návštěvností. Naskytly se další problémy, které jsem si původně neuvědomil, většina inzerátů byly víceméně maskované formy prostituce nebo nabídky pro solventní muže, což je nejspíš to samé, popř. minimálně zajištěného podnikatele s vlastním zázemím. No a pak že ženám nejde hlavně o peníze. Ale vlastně nakonec aspoň něco, v čem muž může pochopit ženskou duši. Pročítal jsem inzeráty, nakonec jsem nebyl schopen najít více než dva až tři vhodné týdně, a tvořil mou odpověď. Rozhodl jsem se napsat tří různé verze, které se lišily množstvím lží a polopravd dle typu ženy, po prvním přečtení inzerátu jsem tedy měl v plánu ženy zběžně ohodnotit a rozhodnout se při jednu ze tří variant odpovědí, každé dlouhé asi stránku a půl. Toto mi v budoucnu měl ušetřit čas a ukázalo se, že v tomto jsem se vydal správnou cestou.

------------------------------------------------------------

pokračování přirozeně bude následovat...

Dance me to the end of love

2008-02-23T14:24:00.001+01:00

Má první vzpomínka na tanec je téměř dvacet let stará. Byli jsme tenkrát se školkou navštívit národní výbor v naší obci, stál tam, jak je dnes obecní úřad. Už nevím, co nám tenkrát ukazovali. Ale asi to bylo něco úžasného, možná světlé zítřky nebo tak, protože nakonec paní učitelka řekla: „Tak děti, předveďte za odměnu, co jste se naučily.“ Ani si nevzpomínám, jestli hrála hudba. Ale všechny děti začaly tančit. Všechny kromě mne a ještě jednoho Ondry, my dva jsme tyto směšné pohyby odmítali vykonávat. Tanec se jmenoval lambáda, mohl bych to teď vygooglovat, ale přiznám se, že netuším, zda ten tanec skutečně existuje.

Po druhé jsem se setkal s tancem v deseti letech, bylo tomu na Jaderském pobřeží u města Pula. Trávil jsem tam čtrnáct dní na ozdravném pobytu. Večer byla občas diskotéka, můj kamarád mě přemlouval, ať jdeme vyzvat nějaké holky (v pravém smyslu slova, bylo jim jak nám). Vymluvil jsem se tak, že jsem sliboval jít tančit až na pomalou písničku. Pomalé písničky nikdy nebyly pouštěny před desátou, večerka mne tak opět zachránila od těchto ponižujících pohybů. Dnes bych se vymluvil, že nebudu tančit, když v zemi probíhá válka. Nebo bych se spíš nevymluvil nijak.
Zase uplynulo několik roků a já jsem žil v relativním klidu, bez tance a šťastný, leč nešlo se vyhnout nevyhnutelnému. V sextě tedy přišly na řadu taneční. Ty první jsem začínal s dvouhodinovým předstihem ve Vegasu na Nádražní (pomožte mi, byl tam někdo se mnou, nebo jsem tam seděl sám?) a končil v jiném podniku. Taneční jsem nenáviděl, abych se pomstil, dokonce jsem v noci zvonil na naše instruktory, chodil jsem pozdě přiopilý a odcházel před koncem. Pak přišla půlkolona, i z té jsem odešel v polovičce podporován mými rodiči.

V oktávě jsem se s tancem vyrovnal po svém, otřel jsem se o něj v mé maturitní práci, kdy jsem ho označil, cituji sám sebe, za „náhražku komunikace pro ty, kteří neumí formulovat myšlenky.“ Dnes by s spíš hodilo napsat „pro ty, kteří nechtějí formulovat myšlenky.“

Zase dva tři roky nic, až najednou, nevím kde a kdy, stydím se to přiznat, ale ty směšné pohyby mě začaly bavit. Chtěl bych se vrátit a zjistit, kdy přesně, zachytit ten okamžik, kdy se nenávist přemění v lásku. Nebo to nebyl okamžik? Těžko soudit. S tím samozřejmě přišlo nespočet pádů a ostudy, výčitek a kocovin nejen morálních. Vzpomínám si na dvě příhody. Jednou jsem tančil přímo na Stodolní před Sherlockem (pro neostravské, to je takový dražší klub na Stodolní, takže před…), tenkrát jsem byl odměněn dokonce potleskem. No a pak na koncertě Glena Hansarda, to je ten, co jste ho neznali, než byl nominován (nebo dostal) na Oskara před stovkami lidí na píseň, na kterou se asi tančit ani nedalo, tentokrát bez potlesku. Má tanečnice očividně ztratila soudnost, jinak by se nechala jen těžko ukecat. Na tanec na baru jsem čekal docela dlouho, ale taky jsem se dočkal.

Pak přišlo ještě mnoho tanců (zpravidla na parketu, ale i kdekoliv jinde), na většinu z nich si nevzpomínám, splývají mi. Jen na jeden ano, a právě o něm chci dnes napsat. S tou holkou se známe roky, možná ani žádnou jinou neznám déle, tančili jsme spolu stokrát, možná si občas dali pusu, co já vím, ale jinak se míjeli v čase a prostoru. Večer, o kterém mluvím, jsem přišel, odhodil bundu a tančil s přítelkyní, ta slečna (nebudu Tě jmenovat, tak jestli si to přečteš a poznáš se, třeba mi to někdy pošeptej) se svým přítelem. Ještě během té písničky jsme si s ním vyměnili partnerky, tak nám zbyly možná společné dvě minuty, proběhly bez jediného slova. Pak jsme tančili tak, že jsme to nikdy nezažil. Vždycky je na parketu tolik lidí, že se nedá ani otočit. Tentokrát jich bylo stejně, ale všichni záhadně uhýbali. Mou tanečnici jsem nemusel nijak vést, stačilo mi pomyslet na to, co chci udělat a ona, jako by četla mé myšlenky. Když jsme se zaklonili, dle všech gravitačních zásad jsme museli spadnout jako mnohokrát dříve. Ale nespadli, něco nás drželo pár centimetrů nad zemí. A tak pořád dál, když píseň skončila, v tu chvíli bych hodil vše za hlavu, celý život a všechny plány a šel s ní až na konec světa. Možná bychom tam dotančili, pak na tom konci, jak je tam ta propast do temnoty, udělali bychom otočku a padali věčností. Pořád říkám my, ale vlastně ani nevím, jak to cítila ona, možná to pro ni byl tanec jako každý jiný, možná už o něm ráno ani nevěděla, možná na něj zapomněla hned, jakmile jsme dotančili, třeba se při něm dokonce nudila. Já ho mám každopádně v paměti dodnes. A už navždy mít budu, tím, že jsem na něj několikrát myslel, zhmotnil se, stejně jako příhody, o kterých si pořád dokola vyprávíme. Když jsem pak šel z parketu, byl to ostatně můj první a poslední tanec toho večera, už jsem netančil ani nemluvil. Ten tanec mi vzal tolik energie, že jsem nebyl schopen vůbec ničeho. Měl jsem jen nesnesitelnou touhu jí napsat. I další den jsem měl tu touhu. Ale říkal jsem si, nech to, až vystřízlivíš. Tak jsem celý den ležel a nenapsal nikomu. A když přišla neděle, to už jsem byl střízlivý, touha mě pořád neopouštěla. Ale taky se přidal rozum, tak jsem radši naspal mé přítelkyní a omluvil se za ten večer, kdy jsem jednou tančil a pak tři hodiny seděl a nic neříkal, a za sobotu, kdy jsem se neozval.

A tak se ta slečna nikdy nedozvěděla, že jsem s ní prožil ten nejúžasnější tanec mého života a že když někoho vyzývám k tanci, vždycky si přeji, aby to bylo aspoň z poloviny tak úžasné, jako tenkrát. Ale vím, že už nikdy nebude, znova a znova se o tom přesvědčuji. Bohužel si nepamatuju, na jakou písničku jsme tančili, ani kdy to přesně bylo, to bych se jí někdy nenápadně zeptal… „Pamatuješ, jak jsme tenkrát tančili na to a to?“ A ona by možná řekla, že si nevzpomíná. Anebo by mi odpověděla: „Víš Ondrášku, to byl ten nejkrásnější tanec mého života, v tu chvíli jsem měla chuť hodit celý život za hlavu a dotančit s Tebou až na konec světa k takové té propasti…“ Myslím nikdy nenavštívila můj blog, tak jestli jste někdo poznali, o koho jde, výjimečně Vás nabádám, zdržte se komentářů a jen jí nějak nenápadně naznačte, ať si to přečte.

Vařila myšička kašičku...

2008-01-26T13:44:00.000+01:00

Čekal jsem zrovna na někoho z vás, možná jste měli zpoždění. Spíš jsem se ale nemohl dočkat a přišel jsem dřív, protože bylo za deset osm. Seděl jsem na místě jako obvykle, zády ke dveřím, baru i všemu ruchu. Místo jsem si vybral, když jsem ještě nenosil čočky ani brýle, ale už špatně viděl, takže bylo jedno, zda se koukám na lidi, či do zdi. Nyní již vidím, ale má touha po zachování status quo a starých pořádků pořád vítězí nad touhou po obrazových vjemech. Takže jsem si hrál se sklenicí piva, pivním táckem, stojanem na tácky, mobilem, hodinkami, studoval nápojový lístek, lístek s bagetami a koukal do zdi. Pak si za má záda ke stolku pro dva přisedl nějaký pár, ona si objednala dvě deci červeného, on pivo. Dle hlasu byli mladší než já. Většina lidí na místech, kam chodím, jsou mladší než já a mám pocit, že už se to neobrátí.

Napil se piva, nechal jsem se inspirovat, odložil jsem tácek a taky se napil, ona dle zvuku něco vytáhla z kabelky. „Škoda miláčku, tohle je Tvůj třetí nečistý den za posledních deset dnů. A já se tak těšila, že se dneska budeme milovat.“ Její hlas zněl zvláštně, bylo v něm trochu ironie, ale i smutku. Každopádně jsem nechápal, o čem mluví.
„Jakto třetí, Marti?“ Jeho hlas zněl jen smutně a vystrašeně. Položil pivo zpátky na stůl, aniž by se tentokrát sklenice dotkla jeho rtů. Rozhovor mě zaujal natolik, že jsem našel nějakou záminku, abych se otočil. On byl ke mně zády, ona vypadala na dvacet, hezká prsa, těsné triko s bleděmodrými pruhy, vlasy po ramena špinavý blond a průměrný obličej, nic, co by tři čtyři piva nespravily. To největší kouzlo na alkoholu ostatně je, že dokáže vyřešit nejen problémy toho, kdo ho pije, ale i vady těch ostatních. Zase jsem se otočil a poslouchal. Na stole před ní ležel malý zápisník, odhadoval jsem, že právě ten vytahovala z kabelky stojící u její pravé nohy.
„No dnes je pátek, minulý pátek jsi prokalil až do dvou do rána.“ Hlas jí zněl pořád zvláštně. „Takže to máme pátek, sobotu, dnes je zase pátek, dohromady tři dny. Klidně Ti to ukážu, Honzo, dívej, pátek, tři piva a pak sis dal s tím tvým debilním kamarádem zelenou, v jednu jsi měl ještě jedno pivo a pak jsme šli domů. No a teď zas piješ, opravdu Tě nechápu, přeci jsme se nějak domluvili, ale jak chceš.“
„To není přeci fér, jak můžeš počítat sobotu, aspoň jsi mi to mohla říct, jsem se tak těšil, rodiče dnes nejsou doma, mohli jsme si to užít.“
„Den trvá od nula nula do dvacet čtyři nula nula, nedělej teď chudáka ze sebe. A užít si to můžeme i tak, nechodíš se mnou přeci kvůli sexu, nebo jo? Příště si snad dáš pozor a nebudeš trestat nás oba.“ Já jsem pochopil jejich hru, vy již jistě taky.

Zazvonil mi mobil: „Za pět minut jsem tam, objednej mi pivo.“ Objednal jsem dvě, jedno pro sebe a přestal poslouchat pár za mými zády. Pak jste přicházeli. Když jsem kolem jedenácté šel na záchod (ano přiznávám, vypočetl jsem to tak, abych se srazil na chodbě s Martinou či Martou), mé domněnky se potvrdily, měla pořád ono tričko, stejné vlasy, hezký obličej bez jakékoliv vady a krásná prsa. „Skutečně mi to přijde nefér, jedna noc by se měla počítat jen jednou.“ Ani jsem nečekal, že by mi odpověděla, předpokládal jsem, že svůj deník drží v tajnosti. Ale jak jsem již mnohým z vás mnohokrát dokázal, já se v ženské duši nevyznám.
„Ale neobhajuj ho, domluvili jsme se tak a je to pro jeho dobro, mě to fakt vždycky mrzí, když ničí alkoholem své zdraví, sebe i náš vztah , navíc „pacta sunt servanda“, to znamená smlouvy...“
„Vím, co to znamená,“ přerušil jsem ji (pozn. autora, pacta sunt servanda je jedním z principů soukromého práva, znamená smlouvy se mají/musí dodržovat). „Já jsem se minulý víkend učil, mám třináct čistých dnů v řadě, by ses se mnou měla dle těch pravidel vyspat, ne?“ Lhal jsem, třináct „čistých dnů“ jsem neměl ani náhodou.
„Za prvé, bys nesměl být opilý, alkohol nebyl vymyšlen proto, aby se to s ním přehánělo, za druhé, nejsi mi sympatický, navíc tě nemiluju a za třetí, nepřitahuješ mě ani fyzicky.“ Neposlouchalo se to vůbec hezky, za trest jsem o ní napsal tento post. „Jo a odkud vůbec znáš naše pravidla, to posloucháš cizí rozhovory?“
„Četl jsem to na netu, www.udoda.blogspot.com, se tam koukni, že nelžu.“
Já jsem ten večer usnul opilý, bez jakékoliv myšlenky na sex s dívkou v pruhovaném tričku i s kýmkoliv jiným. Jak usnul náš pár nevím, už jsem je od té doby neviděl.

Druhý příběh se odehrává před mnoha a mnoha lety někde pod Olympem, Héra si takové podmínky Diovi přirozeně diktovat dovolit nemohla, na rozdíl od Honzy z prvního příběhu by se asi zvedl a odletěl k nějaké krásně ženě a podvedl by ji, což jí však nebránilo v tom, aby mu vyčítala, že jaká je to nespravedlivost, že on má ze sexu více požitků než ona. Zeus odporoval, že je to jistě naopak. Kde spočívá potíž toto rozhodnout, jistě chápete. Náš boží pár však měl štěstí, v Řecku žil muž, který byl kdysi ženou. Myslím se jmenoval Teiresias (nejsem žádný znalec řecké mytologie, takže jestli jsem to popletl, opravte mě), dokonce se jako žena sedm let živil prostitucí v nějakém luxusním bordelu, prostě nejlepší soudce, mohl to jako jediný ohodnotit z obou stran. Když se ho pak Zeus s Herou ptali, odpověděl toto: „Kdyby veškerá rozkoš vznikající při souloži byla deset, tak devět z ní si bere žena a pouhou desetinu nechá muži.“ Héra prohrála, za trest oslepila Teiresia a dnes již těžko zjistíme, jak dlouho ve své uraženosti odmítala ulehnout do společné postele svého manžela (a bratra) Dia, Zeus se jí navíc bál a tak si ani jako nejmocnější z bohů netroufnul vrátit Teiresiovi zrak, odvděčil se mu však jinak, dal mu dar vidět do budoucnosti a z Teiresia se tak stal jeden z největších proroků doby.

Třetí příběh bude opět z přítomnosti, může se odehrávat prakticky kdykoliv v posledních čtyřiceti letech, v Evropě, Americe nebo možná i jinde, proč ne ve Francii. Etienne, dvacet jedna roků, jeho přítelkyně Elisabeth, o rok mladší, pravidelně spolu spí, ona bere antikoncepci, on jí co tři měsíce zaplatí polovinu účtu za prášky. Ano, taky nevidím nic nenormálního, zdá se mi to tak spravedlivé.

Čtvrtý příběh bude opět z přítomnosti, může se odehrávat prakticky kdykoliv v posledních čtyřiceti letech, v Evropě, Americe nebo možná i jinde, proč ne tentokrát v Německu. Oliver, včera slavil osmnáct, jeho milá Jana, ještě ani není plnoletá, včera se spolu poprvé vyspali, pro ni to bylo úplné poprvé, chtěla mu udělat radost, když měl ty narozeniny, Jana však nebere antikoncepci, možná jí to až doteď připadalo zbytečné, možná nemůže z nějakého zdravotního důvodu, možná se bojí, že by po ní ztloustla, možná on nevěří, že by nezapomněla, neptal jsem se. Na dítě jsou však ještě mladí, tak se milovali s kondomem. Jak jsem již naznačil, skoro je neznám, ale dovolím si tvrdit, že balíček o třech kusech kupoval on (koupil by větší, ale bál se, že by to přílišným optimismem zakřiknul) a že na začátku čtvrtletí žádné účty nepředkládá. A ne milé čtenářky, nebudu teď tvrdit, že je to nespravedlnost, já na tom opět nevidím nic nespravedlivého.

Teď prosím narolujte zpátky na začátek a zkuste si v duchu (nebo klidně nahlas) dorecitovat básničku, kterou všichni známe už ze školky. Prosím, nekažte mi radost a rolujte a recitujte, skutečně to má pointu. „…tomu dala, tomu dala, …“ Myšička, Martina (Marta), Héra, Elisabeth i Jana v tomto příběhu dávala, Honzna, Zeus, Etienne i Oliver brali. Nemá to ani trochu logiky, ale je to tak.

Milan Kundera - Pomalost

2008-01-12T17:09:00.000+01:00

Jak si mi milí čtenáři určitě všimli, nebo respektive nevšimli, na mém blogu toho není moc nového. Nebudu se vymlouvat. Pořád můj blog patří k těm nejaktualizovanějším, tak ani nemusím. Ale…Můj přítel, kterého jsem nedávno tak pomlouval v komentářích, sehnal čtyři u nás nevydané Kunderovy romány (či novely, ještě jsem to všechno nepřečetl a většina z Vás stejně asi nepozná rozdíl), takže raději čtu, než abych psal, což je jistě nutný předpoklad, abych v budoucnu psal lépe. Ti z Vás, kdo nečekali roky na české znovuvydání Nesnesitelné lehkosti bytí, asi nejsou schopni pochopit (asi nejen mou) radost z těchto nových knih a jejich exkluzivitu. Podělím se s Vámi zatím o Pomalost, tvořící jakousi trilogii s Nesmrtelností a Totožnosti. Stejně jako v ostatních dvou je zde příběh potlačen, důležitější jsou myšlenky. I Vás jistě mnohokrát napadne ona radost spojena se zármutkem: „Tohle jsem si přesně myslel, jen jsem to nedokázal tak formulovat.“ Smutek je pak v tom, že Vaší myšlenku měl Milan Kundera již více než deseti lety. Neboť všechny myšlenky jsou vlastně přejaty a již mnohokrát použity (tahle např. ve výše zmíněné Nesmrtelnosti). Pokud s autorem zatím nemáte žádnou zkušenost, což teda moc nechápu, přečtěte si raději nějakou jeho starší knížku, pokud stejně jako jste stejně jako já všechny oficiálně vydané knihy četli několikrát, budete nadšeni. Tak do toho a neztrácejte čas čtením tohoto blogu, když ho můžete věnovat Kunderovi. Soubor je zaheslován, abych zdůraznil jistou exklusivitu knihy, což opět ti, kdo nečekali tak dlouho, asi těžko pochopí. Tato kniha se nedá koupit, kdyby jste si ji chtěli normálně přečíst, musíte se naučit nějaký cizí jazyk na takové úrovni, kterou většina z nás nevládne. Že přečtete Harryho Pottera v angličtině prostě nestačí. Heslem je pak jméno obce, kde bydlím, takže pro mé přátele to nebude sebemenší problém. A mí (ne)přátelé, o které mi až tak nejde, neboť mé publikum vlastně netvoří (v souladu s teorií z knihy), se nemusí bát, když mi napíši, heslo jim pošlu. Překlad je pořízen z německého překladu, což lze trochu poznat, ale myslím jde o překlad zdařilý (vzhledem k tomu, že sám autor uvedl, že své knížky překládat do češtiny nebude), budeme se muset s faktem smířit. Pokud si Vás knihu stáhne dost, můžete se těšit na další knížky, Ignoranci, Život je jinde a Nevědomost. Nejdřív si je ale přečtu já.

http://rapidshare.com/files/83244196/POMALOST.rar

P.S. Nějak mi přeci jen začalo být trochu proti srsti zde porušovat práva člověka, kterého si nesmírně vážím. Takže odkaz je smazán.

V knihovně

2007-12-22T17:41:00.000+01:00

Abych udržel sobotní tradici, a zároveň nemusel nic vymýšlet, našel jsem na zežloutlém papíře povídku, kterou jsem psal jako osmnáctiletý, a která, jak dnes soudím, asi měla ukazovat, jak jsem sečtělý a plachý. Povídku jsem nechal téměř bez zásahu, i když bych ji dnes samozřejmě uměl vylepšit a zvtipnit, ale tak bude lépe svědkyní své doby, přelomu 20. a 21. století a fáze mého vývoje, kdy jsem pochyboval o všem kromě sebe a mých názorů. Pokud jsem přeci jen neodolal, komentáře k původnímu znění jsou v závorkách.

Přišla mi třetí upomínka. Nezbývalo než se odhodlat a znovu navštívit knihovnu. Do knihovny jsem přišel za deset šest. Dříve jsem se neodhodlal. Nesměle jsem pozdravil a ještě ve dveřích jsem si vypínal mobil (povídka možná také měla dát najevo, že už jsem měl mobil) – nesnáším bezdůvodné porušování pravidel a zvonění mobilu tam, kde je to zakázáno. Žena za počítačem (napsat za pultem by bylo vtipnější, ale nenapadlo mne to tenkrát) se na mě výhružně podívala a ukázala prstem na ceduli s přeškrtnutým telefonem. Nejspíš se jí honilo hlavou něco o mladých (tenkrát mě ještě neznámí lidé neoslovovali pane) bezohledných lidech, kteří nerespektují žádná pravidla. Omluvně jsem se usmál a vytáhnul z peněženky průkazku.

Knihovna je naštěstí malá, takže jsem rychle našel skoro všechny knihy a vydal se k pultu. Knihovnice ze sebe vychrlila (dějové sloveso, vzpomínáte?) několik vět o tom, že nejsem na světě jediný a jestli bych mohl knihy vracet včas. Položil jsem na stůl stokorunu a vzpomněl jsem si na jednu repliku Šimka a Grossmana (Šimek ještě žil).

„Tak co si půjčíš dneska?“, podruhé opakovala. Asi jsem se trochu zamyslel. Položil jsem před ní hromádku knih. Vzala Goethova Werthera. „Opustila Tě holka, co?“ zeptala se s jízlivým úsměvem. „Ani se jí nedivím,“ prozrazoval její výraz. Kolik šťastně zamilovaných tu knížku asi čte? Vzala druhou knihu a nahlas četla: „Drogy a společnost.“ Drogy (a alkohol) mě vždy zajímaly jen teoreticky a narkomany opovrhuji (Tebou samozřejmě ne, můj milý čtenáři). Dějiny a vývoj přeci Evropany předurčily ke konzumaci alkoholu. V jejích očím jsem však již byl feťák.
Třetí kniha na hromádce byla Zločin a trest. „Duši mám čistou jak podlahu na plese v Národním domě,“ zpíval jsem si v duchu. Podíval jsem se na hodinky, knihovna měla zavírat před pěti minutami (její děti doma začínaly hladovět). „Dělej,“ slyšel jsem ještě s ozvěnou. Na stole zbývaly naštěstí již jen dvě knihy. Vzala do ruky Antikrista. „Nietzscheho stejně nepochopíš.“ a chci z místnosti co nejrychleji vypadnout. Přemýšlel jsem, zda má, nebo nemá pravdu. Odpověď jsem nenašel (ale ano, našel, ale až o několik let později, Nietzscheho jsem skutečně nepochopil, vlastně pochybuju, že tento autor má jiné čtenáře než mladé muže mezi šestnáctým a dvacátým rokem). Mé sebevědomí bylo na dně. Omluvný úsměv jsem už měl na rtech jako přišroubovaný.

Poslední knížka. Ještě pár minut a už tu zase dlouhou dobu nebudu muset. Představoval jsem si, až budu konečně ve dveřích a odcházet pryč. „Vladaře už jsi měl půjčeného dvakrát, nevadí ti to?“
„Mám to pro kamaráda,“ zalhal jsem tiše.
Teď mi zbývala úplně poslední kniha, kterou jsem v regálech nemohl najít. Snažil jsem se v mysli uspořádat, co řeknu a styděl jsem se sám před sebou. Je mi přeci osmnáct a tuhle knížku bych měl mít již dávno přečtenou. Přemýšlel jsem o své inteligenci.

„Bude to všechno?“ Už se ani nesnažila o náznak příjemného hlasu. V břiše jsem měl pocit jako před první pusou (zde jsem tento obrat asi použil poprvé, už ho nepoužiju, jedině na nějakém jiném blogu psaném pod pseudonymem) . Teď by se měly rty setkat a nejistota rozplynout. Místo toho jsem se zeptal: „Nemohla byste mi prosím vás najít Malostranské povídky? Nemůžu je najít, ale v počítači jsou označené jako k dispozici.“
„A kdo to napsal?“

Trauma z dětsví

2007-12-15T10:10:00.000+01:00

V dalším stoprocentně skutečném příběhu společně pootevřeme dveře do autorovy třinácté komnaty a odhalíme dosud neobjevená zákoutí jeho duše, pochopíme některé jeho činy, dozvíme se něco o jeho rodině a o tom, co formovalo jeho vývoj a opět a znova se přesvědčíme, že autor doposud nedospěl.

Jistě i každý z mých čtenářů má nějaký zážitek z dětství, na který by nejraději zapomněl, vymazal ze své paměti. Někoho bila babička, někomu rozbíjel hračky starší bratr, někoho psychicky týrala mladší sestra, někomu se ve škole smáli kvůli odstávajícím uším, někdo neuměl udělat kotoul vzad. I já mám své trauma z dětství.

Nevím, kdy k tomu docházelo, ani jak dlouho to trvalo, je to již dávno. Většina lidí začíná sobotní a nedělní den tím, že se sami probudí a ještě chvíli leží v jakémsi polospánku, tento stav je jeden z nekrásnějších pocitů, člověk si vychutnává spánek, ale zároveň už nespí, takže si může uvědomovat, jak je mu krásně (viz. Kunderova NLB). Má sestra a já jsme však o tyto překrásné okamžiky byli dlouho okrádáni a víkendová rána pro nás začínala výkřikem mého otce (v tomto příběhu mi prostě nejde napsat tatínek, i když takový Jan Svěrák by to jistě zvládnul) „SNÍÍÍÍ-DA-NĚ“. Dodnes, když toto slovo vidím někde napsané, nejsem schopný si ho potichu přečíst jako slovo, ale v hlavě mi zní rozdělené na tři části, každá slabika zvlášť a s ozvěnou. Moji rodiče, kteří do té doby neustále pracovali a netrávili skoro žádný čas se svými dětmi, se ze dne na den rozhodli, že to doženou a že základ rodiny jsou společné snídaně.

Takže v sobotu a v neděli jsme snídali spolu, všichni čtyři, možná ještě pes, nevím. Hned, jakmile dozněla poslední slabika kouzelného slovíčka, museli jsme se sestrou odpovědět, že už jdeme. Jinak jsme byli obviněni, že úmyslně sabotujeme snahu o zavedení tohoto pěkného zvyku a rozkládáme rodinu. Pak jsme seběhli dolů do kuchyně, snědli tři kousky papriky (nevím jak vy, ale já moc hlad třicet vteřin po probuzení nemám), u toho dvacet minut mlčeli (ani na rozhovory nemívám půl minuty po probuzení chuť) a pak si šli zase lehnout. Už neusnuli. Bohužel se nedalo na celou akci předem připravit např. tak, že bych si sám nastavil budíka, abych stihnul seběhnout dolů i s umytým obličejem a vyčištěnými zuby, protože naše SNÍÍÍÍ-DA-NĚ nezačínaly ve stejnou dobu, byly závislé od toho, kdy se rodiče probudili, tak jsme snídali někdy v půl desáté, někdy krátce po sedmé. Tento systém je příjemný, ale jen pokud jste to vy, kdo určuje čas.

Po čase jsme se se sestrou odvážili namítnout (možná první náznak puberty), že bychom se o víkendu rádi vyspali. Odpovědí nám bylo, že to nás teda samozřejmě nebudou budit. A nevzbudili. Jednou. Další ráno: „SNÍÍÍÍ-DA-NĚ“. Když jsme se pak ptali, proč nás zase volají, odpovědí nám bylo, že je nenapadlo, že to platí pořád a že si mysleli, že se chceme vyspat jen jednou a že další rána chceme trávit společně u stolu. A tak jsme pak rok každý páteční a sobotní večer museli upozorňovat, že to platí i zítra. Když jsme zapomněli nebo když jsme neměli zrovna odvahu…“SNÍÍÍÍ-DA-NĚ“.

Po nějaké době taťka zase začal pracovat v zahraničí a tato akce skončila. Postupem času jsem pochopil takřka všechny rady mých rodičů a už chápu, proč nemám brát drogy, proč se mám učit jazyky, proč se rozhlížet než přejdu cestu, proč si nemám brát bonbóny od cizích lidí apod. Ale k čemu sloužily naše společné SNÍÍÍÍ-DA-NĚ, to jsem nezjistil. A myslím, že i mí rodiče taky ne. Když nad tím teď přemýšlím, byla to pravděpodobně ukázka navenek, jak naše rodina skvěle funguje. Jako měřítko byly vybrány právě naše společné SNÍÍÍÍ-DA-NĚ a vzhledem k tomu, že je nepraktikovali ani naši sousedi, ani mí bratranci, byli jsme nejspořádanější rodina v okolí. Nikdy jsem se rodičů na to ale neptal, ne ze strachu, že by je zase začali zavádět, ale při každé vzpomínce pociťuji jistou křivdu, a kdybych nad tématem přemýšlel jen o něco déle, než potřebuji k napsání tohoto příspěvku, asi bych je začal nenávidět (ačkoliv mám mé rodiče rád dokonce víc než vás, mé milé čtenářky a čtenáře). Možná se mýlím, snad mi to dojde léty, možná to byl všechno dobrý nápad, který jsem jen nepochopil a (doposud) nedocenil…

Jako každé správné trauma, i toto má následky na pozdější vývoj zúčastněných. Nejraději se tak dnes probouzím v bytě sám (ale sám nerad usínám, dokonce jsem zjistil, že mne podvědomě přitahuje teplo, které po sobě zanechá notebook, když se dívám v posteli na nějaký film), sám si připravím snídani a sám udělám čaj, sám si pak u jídla prolistuju noviny. Mám rád při snídani ticho, rušené jen šustěním novin, vroucí vodou na můj darjeeling a cinkáním lžičky o stěny misky s jídlem. Jen žádná zelenina, kterou jsem tenkrát jedl jako jedinou. A žádná slova.

The end, my only friend (Pro život, ne pro školu 2)

2007-11-24T17:10:00.000+01:00

„Podzimní splín? Poflámová deprese? Bijí Vás doma? Jste nemocní? Rozešel se s Vámi přítel? Vyhodili Vás od zkoušky? Nebo z domu? Vzhlížíte s obavami k Vánocům? Možná naleznete řešení svého problému v tomto příběhu…Upřímně doufám, že nikoliv.

Pokusím se dnešní příspěvek udělat o trochu víc multimediální než je u mne zvykem. Pusťte si tedy k čtení jednu z nejlepších písní jedné z nejlepších kapel , kterou jsem já poslouchal při psaní a jejíž slova jsem si vypůjčil pro název povídky. Snad ještě jedno upozornění, změnil jsem jméno hlavní postavy, i když na žádost osoby, o niž se jedná, to z pochopitelných důvodů nebylo.

Jak jsem již dříve naznačil, během srazu se spolužáky jsem zažil dva silné momenty, během nichž jsem byl konfrontován s mou minulostí. O té druhé, ze které jsem vyšel, když už ne se ctí, tak aspoň se vztyčenou hlavou, už jsem vám vyprávěl. Nyní je tedy čas se posunout o jeden rozhovor dál do minulosti. Když jsem přišel, normálně jsem se bavil (v užším slova smyslu). Sednul jsem si ke stolu, kde jsem aspoň někoho znal. Chvíli jsem mlčel, nevěděl jsem jak se zapojit do rozhovoru skoro cizích lidí. „To o Frankovi víš?“ zeptala se mě hlavní organizátorka večera.
„Nevím nic o nikom“, ujistil jsem ji. „Děla mi problém si vybavit i Tvé jméno,“ dodal jsem jako důkaz mého tvrzení.
„Jsem myslela, že jste byli v kontaktu, jste nechodili na stejný gympl? A mám pro Tebe i nějaký dopis od jeho mamky.“
„No ani ne, tak co je s ním? Potkal jsem ho asi před dvěma měsíci, možná čtvrt rokem. Dokonce jsem mu říkal, že bude sraz. “
Vložila mi do ruky obálku, byla otevřena a znovu zalepena. „Tys teda zvědavá, listovní tajemství ti nic neříká?“ usmál jsem se.
„To asi otevřeli jeho rodiče, než mi to dali. Je v tom jen nějaký klíč, nikdo neví, kam patří. Třeba budeš vědět ty.“

„Skoro jako v Šifře, snad dostanu ještě nějaké indicie, “ dořekl jsem tu větu, ale začal vzpomínat na naše poslední setkání. Bylo to jednu páteční noc. Byla vlastně už sobota, pět minut po půlnoci. Šel jsem zrovna na autobus, když jsme se potkali. Měl sebou nějaké dvě kamarádky, což mě zviklalo, než jsem se vzpamatoval, bylo o pár minut víc, autobus mi ujel a další jel za dvě hodiny. Sedli jsme si do nějakého baru, jehož jméno neznám, ale který vám na požádání rád ukážu. I stůl, u kterého jsme seděli. Možná si vzpomenu na písničky, které hrály z juboxu. Objednali jsme si. Jedna ze slečen flirtovala s Frankem, on ji ignoroval, druhá se nudila spolu se mnou. Vlastně každý zvlášť. Pak ta první pohladila Franka po stehně, zeptala se, jestli nechceme jít k ní domů. Chtěl jsem, ale nebyl jsem ten, kdo to měl rozhodovat. Můj exspolužák odmítnul, obě holky už si neobjednaly a za chvíli odešly.
„Proč jsi s ní nechtěl jít? Většina kluků by šla.“
„Včetně Tebe, že? Nebudu ráno ani o trochu šťastnější, když se s ní vyspím. Už jsem to párkrát zkoušel, tak to není jen teoretická úvaha. No pokud mě přesvědčíš, že jo, tak jí ještě dneska zavolám. Nebo Ti dám číslo.“
„No mi to je celkem jedno, stačí mi, když v příští hodině neusneš a já tak nebudu muset sám čekat na bus. Co Ti tedy chybí ke štěstí?“ Nevypadal moc optimisticky naladěn.
„Neboj, neusnu a budu Tě po celý zbytek večera bavit. No třeba to, že se děsím konce toho všeho, co mě vůbec nebaví a to, že se všichni tváří, že tady budou věčně a jediný důvod, proč to protahujou je, že jim chybí odvaha.“
Začínal jsem mít pocit, že ten rozhovor neskončí dobře. „No tak ta mi chybí taky.“ Měli jsme hezké téma na zbytek večera.
„Mi taky chyběla, ale jakmile dospěješ do stádia, že nemáš co ztratit, tak jí tolik nepotřebuješ.“
„No tak Ty máš co ztratit, ne?“ „Devadesát lidí ze sta by s Tebou měnilo.“ Včetně mě, to jsem mu neřekl ale.
„No na tohle odpovídám, že přibližně za 50 až 60 roků to bude celkem jedno. Stejně všichni nakonec umřou, je prakticky jedno, jestli dneska, zítra, za měsíc nebo za šedesát roků. Nevím, proč to protahovat.“
„No z nějaké párty taky neodcházíš v deset večer jen proto, že víš, že ve tří ráno skončí.“ Nikdy jsem nikomu nevymlouval sebevraždu, nevěděl jsem jak na to. Získával jsem čas tím, že jsem si objednal další pití. On byl na rozdíl ode mě dobře připraven. Určitě jsem nebyl první, s kým se bavil o tomto. Než jsem se vzpamatoval, pokračoval. Pokusil jsem se změnit téma. „Co tvá přítelkyně?“
„Rozešli jsme se, respektive ona se mnou. Asi před třemi měsíci. Řekla, že se mám začít chovat normálně a nemluvit o smrti, nebo že si mám najít novou holku. Vzhledem k tomu, že se mnou tedy rozešla, můžeš odvodit, že se chovám pořád stejně.
Pokus se nezdařil. „To se chceš zabít kvůli tomu, že Tě před čtvrt opustila ňáká baba?“
„Bych vypadal jak romantik, ne? Poslat ji dopis na rozloučenou, že jsme to udělal kvůli ní, by pak mohla machrovat před kámoškama, jestli by to ten jejich pro ně udělal.“
„Nebo před psychologem,“ doplnil jsem. „A neodpověděls na otázku.“
„Ani neodpovím, neznám přesné důvody, proč nejsem šťastný a nemůžu zapomenout na smrt jako všichni ostatní. Abys viděl, že nekecám, dokonce jsem se pojistil. Když se zabiju, dostanu dva milióny. Teda já už asi ne,“ usmál se.
„Bys tu smlouvu musel uzavřít dva roky předtím, než se zabiješ,“ usmál jsem se já a měl na chvíli dobrý pocit, že jsem třeba zachránil lidský život. Ani tak ne kvůli hodnotě života člověka, kterého jsem roky neviděl a který mi byl prakticky ukradený, jako kvůli pocitu samému a že jsem se to kdysi neučil zbytečně.
„Hmm, na tohle jsem nepomyslel.“ Poprvé vypadal nejistě, plán nefungoval tak, jak to vymyslel.
Já jsem bojoval se svou ješitností. Bál jsem se, že když mu poradím, opravdu to udělá. Znal jsem řešení. No nebudu to protahovat, vyhrála touha poradit a vypadat chytře. Na fakult by ze mne jistě měli radost. „Musí to vypadat jako nehoda, pak dostaneš možná dokonce dvojnásobek, ale nejsem pojišťován, takže tohle si když tak ověř.“
„No že jsem vypadl z okna mi asi těžko někdo uvěří. Nejradši bych se střelil do hlavy, ale nechci vypadat jako zkrachovalec. Což je asi taky jediný důvod, proč nejsem na heroinu. “
„Půjde o hodně peněz, bude se to vyšetřovat. Co třeba autonehoda? Když to nevyjde, skončíš na vozíku. Pak budeš mít aspoň hodně času přemýšlet nad smyslem života a třeba ho najdeš.“
„Ale vyjde, štěstí přeje odvážným. Půjčím si stodvacítku od dědy a najedu ve sto dvaceti do stromu nebo mostního pilíře.“
„To už Tě nebaví život ani chvilkami?“
„Ne, ale při sexu a mezi čtvrtým a šestým pivem na to jsem krátkodobě schopen zapomenout. Tohle je myslím sedmé, to si to zase vždycky uvědomím.“
Věděl jsem, že ho jako první napadne autonehoda. „Tak jednoduché to nebude, na cestě by měla zůstat brzdná dráha, jinak je napadne, žes to udělal úmyslně. Ty peníze stojí za to, aby se tím někdo zabýval.“
„Určitě máš nějaký nápad, ne? Nechám Ti podíl,“ mrknul na mě. Asi je jednalo o docela cynický rozhovor, mě i přes počáteční rozpaky bavil, jeho asi taky.
„Nevím, jestli bys měl nechávat nějaké dopisy a rozdělovat majetek. Ale jinak máš pravdu, nějakou ideu mám. Nemáš nějakou nemoc? Že by sis vzal nějaké prášky, po kterých budeš unavený. Však jsi budoucí doktor, tohle by sis měl vymyslet sám.“ Uvědomil jsem si, že možná není budoucí doktor.
„Ok, nebude problém, mám samé jedničky, tohle vymyslím.“ A dopis neboj, pochybuju, že by rodiče riskovali ty prachy a někde se s ním chlubili. Nebo jim ho pošlu nějak později, až odpadnou všechny emoce. Jestli chceš, tak tě v něm zmíním, že ti děkuji za pomoc a žes mi poradil a že bych to bez Tebe nedokázal, doplním tam i Tvou adresu, dobrá idea, ne?“
„No to ani nemusíš. To nemáš vůbec strach?“
„Ne, z čeho? Než jsem se narodil, tak mě to taky nebolelo, stejně tak to nebude bolet, až zemřu. Nebo Tebe to snad bolelo? Předpokládám to bude takový spánek beze snů, o něco hlubší než normálně. Ale třeba se mýlím a budu na vás koukat z nebe spolu s teroristy nebo z pekla spolu s Janem Husem. “
Pak jsme ještě řešili nějaké detaily, kde je vhodné místo, přemýšleli, jestli auto po nárazu vybuchne jako ve filmu, zda je lepší se nepoutat, nechat na palubní desce pohyblivé předměty, nikdo z nás však nebyl moc technicky zaměřený, nenacházeli jsme odpovědi. Nakonec jsme si řekli, že plnou nádrží člověk nemá co ztratit.
Bylo něco po druhé, zaplatili jsme a šli na zastávku. „Málem bych zapomněl, má být sraz základky asi za čtvrt roku, tak se zastav. Nemyslels to vážně, ne?“
„Kdyby jo, měl bys špatné svědomí, co? No ale neboj, na srazu budu středem pozornosti, slibuju.“
Byli jsme zrovna u Datartu, naproti ČSOB, kousek od zastávky tramvají. „Mohl bych Tě o něco poprosit?“, zeptal se.
„Hmm“
„Až o mně příště uslyšíš, vzpomeň si na toto místo. Klidně zapomeň na všechno, co jsem Ti dneska říkal, myslím to bude i nejlepší, ale vzpomeň si, kde teď stojíme.“
Zapomněl jsem a vzpomněl si až teď, o několik měsíců později. Pak jsme nastoupili do autobusu a už se dál nebavili, vystoupil jsem a Frank pokračoval asi ještě tři zastávky.

Tohle všechno mi proběhlo hlavou. „Nestalo se mu nic, že?“ Pět zbytečných slov.
No on měl totiž nehodu před asi dvěma měsíci. Byl na nějakém očkování, chystal se na dovolenou někam do tropů, už měl koupenou i letenku, zabukovaný hotel, pak z nějakého důvodu si šel zaplavat a když se večer vracel, asi usnul za volantem a narazil do něčeho, auto dokonce chytlo. No mohlo ho to napadnout, to vím i já, že po injekci je člověk unavený a on studoval medinu. Byla jsem u nich kvůli tomu srazu, je mrtvý jak jsi asi pochopil, na stole měl obálku s tvým jménem, tak mi ji dali, jestli tě neznám. Měl můj respekt, vymyslel to skvěle, nikoho jistě nenapadlo, že to byl úmysl. A nevíš, k čemu je ten klíč?
„Netuším. Ty taky teda ne, jo?“
„No ok, c´est la vie, řeknu to ostatním, jen jsem chtěla vědět, jestli třeba nevíš víc, když si s ním byl jen pár týdnů před tou bouračkou. Klíč nevím, je na něm číslo 16, ale jestli to něco znamená nevím já ani jeho rodiče, babička, děda, teta, prostě nikdo.“
„No bohužel.“ Měl pravdu, byl tím, o kom se celý večer bavili. Jak již víte, mě ten večer čekalo ještě jedno překvapení. Ještě několikrát jsem si přehrál v hlavě celý večer, na nic jsem nepřišel, klíč jsem si připnul k mým.

V neděli odpoledne už jsem nevydržel, jel jsem na místo, na kterém jsem s ním naposled mluvil a na který kladl takový důraz. Doufal jsem, že třeba naleznu odpověď. Došlo mi to hned, nebylo třeba moc důmyslu, i vám by to došlo, stál jsem před City Bank, ani jsem netušil, že taková banka existuje. Až půjdete kolem, všimněte si, že z venku jsou přístupné bezpečnostní schránky, věděl jsem, že klíč bude pasovat. Vevnitř byli dvě obálky, jedna s mým jménem a zkomoleným příjmením, druhá ofrankovaná s jmény a adresou jeho rodičů. Šáhnul jsem po té mé a prsty ji otevřel, vypadl papír a několik tisícikorunových bankovek. „Jestli to čteš, tak to vyšlo. Jako první honorář za hodinu rad myslím slušné, díky. číslo na Martu: (poznámka autora, číslo zde nezveřejním). Frank“ Spočítal jsem peníze, bylo to deset tisíc. Vzpomněl jsem na Martu, byla to ta holka, co mi sliboval její číslo. Stačilo přejít cestu, je tam pověšená poštovní schránka, druhou obálku jsem hodil do ní a cestou domů přemýšlel, jestli ještě někdy vydělám tolik peněz za hodinu práce. Možná vás zajímá, co jsem s penězi udělal. Pár dní potom se mi pokazil počítač, nový jsem koupil částečně za ně. Bez nich bych nemohl sepsat tento příběh. A vy byste ho bez Frankova rozhodnutí nemohli číst.

...mlád, dvacet čtyři let.

2007-11-10T14:52:00.000+01:00

Chtěl jsem Vám vlastně všem poděkovat, že jste se zúčastnili oslavy mých přátel i mé, dřív jsem se k tomu nějak nedostal. Myslím se ta párty povedla, nechyběl smích, slzy a dokonce ani krev (a mlíko). Tak snad se příště zúčastníte zase, aspoň kvůli sobě. Mně osobně se sobota samozřejmě líbila, přeci jen jsem poprvé tančil oblečený s nahou holkou. A pak, že za peníze se nedá všechno koupit, myslím tenhle zážitek se dá pořídit výhradně za peníze. Pokud má někdo jinou zkušenost, pochlubte se, udělám na svém blogu slavného člověka z Vás i z Vaší přítelkyně. Mám snad jen jednu malou připomínku, některé z Vás (a zde apeluji na Vaše dobré vychování, že doženete, co máte a nebudu Vás tak jmenovat) mi ještě dlužíte narozeninovou pusu.

Pokud někdo náhodou neviděl fotky (a vidět je chce), najde je na stránkách mého přítele (ve smyslu kamarád, vzhledem k textu níže považuji za slušné to zdůraznit) Michala http://share.balas.eu/.

Jak název článku napovídá a jak někteří z Vás možná nevěděli (nic nevyčítám, sám když potřebuji zjistit, kolik let má sestra, odečítám od svého věku dva roky, podobně postupuji u (pra)rodičů i některých z Vás), bude mi 24 (jak si pamatuji ze školy, čísla nad dvacet se mohou psát ve formě číslic). Vlastně to není zas tak málo, jak by si člověk přál. Kdybych psal básně, začínal bych se v tuto chvíli pomalu strachovat o můj život. Ale básně nepíši, v mhd a s ním spojené tuberkulóze se snažím vyhýbat a na plynu doma také nevaříme, tak snad konec ještě v nedohlednu.

24 je také dle Českého statistického úřadu přesně třetina života muže v České republice. Vzhledem k mé lásce k středomořské stravě a k činnostem, kterým se v poslední době tak často věnuji a které tak nenávidím (běh, plavání, abstinence) mám snad šanci tuto deadline (zde to není ve smyslu poslední den odevzdání seminárky…) o něco posunout. Když si ale naopak uvědomím, že bydlím přesně mezi Biocelem a starou Novou Hutí (dnešní Mittal), budu vděčný i za těch 72 roků.

Na přednášce o nebezpečí AIDS se nejspíš záměrně zamlčuje fakt, že 24 let je doba, po kterou budete v průměru žít od onoho jistě nenudného večera, který si pak milionkrát přehrajete v mysli. Což není tak špatné, za 24 let už by lék měl být na světě, no ne? Vaše pojišťovna však příliš nadšená nebude, bude jí to stát asi půl milionu ročně. No ani nevím, proč zde zmiňuji něco, co se žádného z mých odpovědných čtenářů nemůže ani v nejmenším týkat.

Ve čtyřiadvaceti letech 60 procent lidí už nežije u svých rodičů, jistě ne 60 procent v mém okolí.

Pokud hledáte práci v pornoprůmyslu, jste kluk (ve čtyřiadvaceti letech už bych možná mohl používat slovo muž i v první osobě, pořád se ale nějak zdráhám) a líbí se vám kluci (nebo se vám nelíbí, ale peníze se Vám líbí), je 24 nejvyšší čas jít do branže. Schválně se koukněte na inzeráty, muže přes 24 nikde nechtějí. Zde musím dodat, nebudu předstírat žádnou falešnou skromnost, že mě by vzali i v pětadvaceti. „Hubený, chlapeckého vzhledu…“ No uvidím po zkoušce z obchodu. Pokud jste dívka mého věku, čtením tohoto odstavce jste ztratila přibližně dvacet vteřin života, na videochat je již pravděpodobně pozdě, budete se muset život hlavou, nebo rukama.

To je vše, zas tak daleko to ze zastávky autobusu do postele nemám, takže více mne včera nenapadlo, až zase usnu a půjdu pěšky z vedlejší obce, bude to lepší.

Okamžiky, které nezměnily svět

2007-11-03T13:38:00.000+01:00

Když se vracím v noci domů, mívám různou náladu. A tak někdy poslouchám walkmana a u toho přemýšlím, co bych napsal na svůj blog. Když toho vypiju moc, ale zase ne příliš, abych jezdil od konečné na konečnou, přemýšlím dokonce o knize. Občas mě napadají skvělé myšlenky, bohužel se však do rána vytratí kamsi do ztracena. Nezbývá, než pak počkat na další noc, jestli se neobjeví. Občas mě napadne něco méně skvělého, ale zase si to zapamatuji. A tak jsem zde dnes chtěl po vzoru jiné „blogařky“ napsat jeden smutný příběh, neboť všichni víme, že optimismus je opium lidstva. Pak jsem si, když jsem po probuzení vypínal toho walkmana, vzpomněl na další cizí myšlenku (mám takových v zásobě spousty, u některých jsem již však zapomněl, kde jsem je četl, tak ji pokládám za vlastní), že když se člověk směje na svět, svět se směje s ním. Když člověk brečí, zpravidla to dělá sám. Byly i dny, ve kterých jsem se tak dobře necítil, ale nebylo jich tolik. Vlastně jsem měl až doposud štěstí, kdyby mě dnes odpoledne přejelo auto, nemohl bych si večer u Boha (i náboženství je opium lidstva) nijak stěžovat, objektivně hodnoceno bych i tak měl hezký život a více štěstí než průměrný obyvatel naší planety. Ale doufám, že tomu tak nebude, kdyby ano, zformátujte někdo můj disk prosím. Tak Vám tedy připomenu pět okamžiků, kdy jsem se cítil fajn a které byly pro mne něčím neobyčejné, na které si vždycky rád vzpomenu. Mnoho z Vás bylo u nich, tak pokud se něco odehrálo jinak, než zde popíšu, prosím nekažte mi mou vzpomínku.

Měl jsem na sobě nepadnoucí oblek politý pivem, ležel jsem na špinavé podlaze mezi Mirrorem a Norou a cítil jsem, jak se Země otáčí. V tu chvíli se otáčela kolem mě, byl jsem neuvěřitelně šťastný. Tak šťastný, jak jen člověk může bez drog být. Nedovedu posoudit, jak dlouho jsem tam takhle ležel. Byl 19. duben roku 2003. Pět hodin odpoledne. Dopoledne jsem odmaturoval. Pořád trvám na tom, že to pro mne byla nejtěžší zkouška. I když její význam jsem možná přeci jen přecenil. Maturitní vysvědčení jsem pak použil ještě třikrát, ukázal jsem ho babičce (která na jeho základě financovala následující týden), pak doma (ti na jeho základě financovali prázdniny) a pak na vysoké škole (na základě které snad budu financovat tento život).

Štěstí mě neopouštělo celý týden. Ve čtvrtek jsem se dozvěděl, kolik bodu jsem dostal na přijímačkách. Noc ze čtvrtka na pátek jsem trávil tím, že jsem počítal, kolik bodů budu potřebovat. Dopočetl jsem se k číslu 59, bodů jsem měl 58. Udělal jsem však výpočtu chybu, právníci holt počítat neumí a vyšlo to nakonec přesně na bod (já jsem teda byl až do čtvrté třídy nejlepší z matematiky, což však dokazuje opět pouze to, že jednooký dělá slepým krále). Konečné výsledky byly sděleny v pátek odpoledne, za dvě hodiny začínal maturitní večírek. Před odchodem jsem byl ještě upozorněn rodiči, že není těžké se otrávit alkoholem, když je člověk šťastný. Měli pravdu.

Bylo mi asi osmnáct a půl, kdy jsme jeli k jednomu kamarádovi na Slovensko na chatu, bylo nás kolem desíti, dvě auta. No víc než deset nás tedy logicky asi nebylo. Mamka si koupila nové auto a kupodivu mi ho půjčila, tak to nějak vyšlo, že jsem vezl přítelkyni a další tři krásné nezletilé holky. Když jsme pak ukazovali pasy, zeptal se mě celník, kam jedem. „Na chatu s kamarádkami.“ „To jedete jen vy a ony čtyři?“ No, zatvářil jsem se skromně a pohladil přítelkyni po stehně. „Takovou chatu bych chtěl taky někdy zažít, tak jeďte.“ No nakonec, když prohlížel auto plné kluků za námi, mu to došlo. Ale už asi nikdy nepříjde okamžik, ve kterém by mi někdo záviděl tak jako tehdy.

Co by to bylo za vzpomínání, kdyby tu chyběla první pusa. Vlastně to nebyla ta úplně první, ale první, ze které něco vzešlo. Bylo asi něco po půl desáté, ten večer jsme seděli nejspíš v Hobitovi (přeci jen vám v šestnácti všude nenalijí), po druhém pivu se stydlivě dotkli prsty, po třetím ruce spletli a šli směrem k tramvaji ruku v ruce. Jestli si to s něčím nepletu, bylo 17. dubna. V pasáži Vesmír jsme se chytli za obě ruce a z dnes mi nepochopitelného důvodu do sebe naráželi nosy a třeli jimi o sebe. K eskymácké puse je asi třeba méně odvahy než k té českofrancouské. No ale nakonec i k té došlo, pak k ještě jedné a pak rychle na tramvaj, musela být v deset doma. Od té doby, když se s někým scházím, tak vždycky v pasáži Vesmír (pro ty později narozené, dnešní zastávka Stodolní).

No a ten pátý? Je to ještě čerstvá záležitost, bylo to včera...když jsem porazil Omara a Vláďu na squashi.

Pozvánka

2007-10-17T15:59:00.000+02:00

Po roční odmlce, kdy jsem oslavil narozeniny trochu romantičtěji u láhve vína a ve dvou, se opět vracíme k osvědčenému modelu. Narozeniny tedy opět slavíme ve třech, pokud by si někdo myslel, že je to z důvodu nákladů, vyvedu ho z omylu. Ten skutečný důvod je obava každého z nás, že by jen kvůli němu nikdo nepřišel. Proč nepřijít na oslavu narozenin tří kamarádů, přátel nebo bývalých (budoucích) milenců se ale zdůvodňuje hůře.

Každý čtenář, který se zde nedostal pomocí funkce „další blog“, je tedy srdečně zván (no ano, i Ty) na oslavu čtyřiadvacátých narozenin Lukáše N., Omara a mých. Abychom tedy navázali na tradici, bude to opět v klubu BarBar, v sobotu 27. října ve dvacet hodin. Abychom ještě zmenšili šance, že se na nás vykašlete, v osm hodin se bude načínat bečka, tak přijďte včas a můžete pít, co hrdlo ráčí. Minule to platilo do tří čtvrtě na devět, tak se vyplatí si přivstat. To platí pro všechny s výjimkou P. D., který po minulých zkušenostech bude mít nárok jen na jedno pivo za půl hodiny. Něco k snědku pro vás zajisté taky připravíme, prase však tentokrát asi nebude, protože P. B. je v Bulharsku (neplést s P. D!)

Pokud byste měli obavu, že budete v davu osamoceni, nebo Vás Váš partner samotného nepustí (lidé, kteří se milují, by přeci za všech okolností měli večery trávit spolu, pokud vám přítel tvrdí něco jiného, nemiluje Vás), vezměte ho klidně sebou.

Pokud si přinesete nějaké lehké drogy, odevzdejte je prosím při příchodu mi a dále bude řešen každý případ individuálně. Pokud máte nějaké hudební přání, pro majitele Premium účtu na rapidshare (myslím sebe) není nic problém, proto dejte zavčasu vědět a dj vám zahraje písničku. Pokud by se nedostavil (např. bychom ho zapomněli pozvat), do winampu to zvládne zadat i kdokoliv z přítomných studentů informatiky.

Toť vše, doufám se všichni brzy uvidíme, pokud si myslíte, že dorazíte, zkuste prosím dát někomu z nás nějakým způsobem echo, ať víme, kolik čeho rezervovat.

Ne pro školu, ale pro život

2007-10-06T15:14:00.000+02:00

The Times : „Nová dechberoucí povídka známého autora, který se z lásky ke svým čtenářům rozhodl znova publikovat, která vám nedovolí po celou dobu odtrhnout oči od monitoru a ani se nadechnout."

Lidové noviny: „Než tohle, to radši Wievegha.“

FAZ: „Tento krátký příběh přesně ilustruje, jak příslušníci mladé generace nejsou schopni přijmout odpovědnost za své činy a dospět.“

Žena a život: „Nechápu všeobecné nadšení, dle mého názoru i mých kamarádek je postava i její autor naprostý hajzl. Toto označení je na místě, ačkoliv se v tomto časopise ještě nikdy neobjevilo. I to dokazuje naše pohoršení.“

Předseda spolku 213: „Jako bych to sám zažil.“

----------------------------------------------

Nevýhodou psaní v ich-formě a existence hrdiny, který nosí jisté autobiografické rysy autora je v tom, že se vám pak nechce popsat historku, ve které hlavní hrdiny nevypadá dost cool (důvod, proč toto slovo tak často používám je prostý, chci, aby člověku při jeho guglování vyskočil můj blog), nebo se dokonce zachová tak, jak by se autor nikdy (einmal ist keinmal) nezachoval. Ale z hlavy nemůžu kromě ještě jedné věci (o mé radosti ani strasti se však s vámi zde veřejně dělit nebudu) vypustit dva příběhy, takže nezbývá než se jich postupně zbavit jejich sepsáním, ač to možná bude znamenat ještě větší pohrdání postavami povídky, které se pak přenese i na mne. Tady by, kdybych ji tedy uměl udělat, byla (při každém použití tohoto slova si vzpomenu na hodiny češtiny, kde jsem se asi nenaučil ho nahrazovat dějovým slovesem, důvodem asi bude slabá slovní zásoba) tlustá čára oddělující skutečnost a fikci.

----------------------------------------------

Minulou sobotu, nebo možná předminulou, čas mi v posledních týdnech tak příjemně protéká mezi prsty a nemůžu ho zastavit, jsem se zúčastnil srazu základky. Jak asi víte, z rozhodnutí mých rodičů jsem tam strávil pouze pět let a zbytek jsem strávil s mými dnešními čtenáři a čtenářkami. Takže jsem všechny ani nepoznal, některým jsem tvrdil, že je poznávám a ony naopak, že se mnou nikam nechodily a nikdy mě neviděly a že jsou tady s přítelem, který mě asi zná, i když já jeho ne a že by se se mnou rády dál bavily, ale že musí zrovna na cigaretu nebo domů nebo aspoň o židli dál.

Ale přeci jen nás tam takových bylo víc, spolužáky si člověk nevybírá a někdy pak s nimi tráví (ze zvyku nebo z nedostatku lepších alternativ) každý pátek, Silvestr, dovolenou nebo volnou chvíli na Messengeru (znova apeluji, přestaňme používat icq). No na nás takové dva zbylo místo u baru, vlastně proti sezení na vysoké židli nic nemám, vždycky jsem si představoval, jak tam budu pít nějaké drahé pití a flirtovat se servírkou, holt ten okamžik ne a ne přijít (za prvé nemám na drahé pití, za druhé mám takový vnitřní pocit, že servírky nemají rády opilce) (snad poslední poznámka, neúměrné používání závorek nejspíš narušuje strukturu příběhu). Tak jsme tam seděli (okamžik, kdy tam budu sedět sám, příjde teprve později). Tady už jistě každý pozorný čtenář pochopil, že v tomto vyprávění stejně jako v každém dobrém filmu či knize nebude chybět alkohol, sex, ani násilí.

Byla stará (logicky) jako já, jen toho za svůj život stihla trochu víc. Už se nenechala živit rodiči, pracovala a nestudovala, nespoléhala na zázrak v podobě tiketu sportky v peněžence a za ruku vodila jen své dva kluky (toho prvního neznám, ale asi bude mít něco přes pětadvacet a tomu druhému bude v lednu pět. Ale něco nás přeci jen pojilo, pět let na základce a jeden hezký večer. Bylo to někdy v únoru roku 2002, normálně bych si to nepamatoval, ale vdávala se 20. února toho roku, když se to datum přepíše o čísel, vypadá hezky, schválně si to zksute, takže nebyla jediná. No a sobotu předtím (svatba byla myslím v úterý nebo ve středu) se loučila se svobodou. Nebyl jsem pozván, setkali jsme se náhodou na stejném místě, jako jsme teď seděli. Lákalo mě tenkrát s ní flirtovat, možná přes jistou míru nedovolenosti, kterou působila blízkost svatby. Nevzpomínám, jestli jsem s v té době s někým chodil, každopádně jsem se ráno probudil v neznámém bytě s jazykem přilepeným k patru. Nebylo to jistě zásluhou mých schopností nebo snad charismatu, spíš zafungoval alkohol a touha po posledním dobrodružství.

A tak jsme seděli i dnes, dokonce jsem se i začínal bavit a přestal si hrát se skleničkou plnou zelené tekutiny (barva mě opět nevarovala) a věnoval se radši slovům mé kamarádky. Měl jsem opět, přes všechna rozhodnutí a předsevzetí, podobnou touhu jako tenkrát před více než pěti lety. Ptal jsme se jí na muže (nejsem si jistý, jestli mě to zajímalo, spíš jsem jednal plánovitě, přeci jen diskuzí o politice se k puse člověk nedostane), ona mě zas na holky. Nevzpomínám si, co jsem přiznal, co zapřel, co pozměnil, ani co si úplně vymyslel. Občas jsem jí přejel prsty po hřbetu ruky, na tomto místě nás (mě i stejnojmennou postavu povídky napadá, nakolik průhledné je, když si hraju s prstýnkem (jestli to čte nějaká slečna, ať to do komentářů prozradí)). Neucukla. Dle mého menšinového názoru jsem se právě dopustil nevěry, i když podle většinového názoru k ní dnes večer nedojde (asi vliv studia trestního práva, kdy se pokus trestá stejně jako dokonaný čin, § 8 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., dále jen trestní zákon, TZ). Pak si hrál s vlasy, zastrčil pramen za ucho a už nechal prsty na ní, projel po krku a po šíji a ramenu a ruce až k prstům levé ruky až k prstýnku. Úplně stejně jako tenkrát, dával jsem si záležet, aby to bylo stejně jako tenkrát, jen prstýnek byl jiný. Ne, že bych si to pamatoval. Prsty už nepustil, ruce se spletly. Pak se naklonil, chvíli zaváhal (v této chvíli jsem mohl své jednání ještě zastavit a vyhnout se tak trestnosti, § 8 odst. 3 TZ), ale skutečně jen krátce, stejně by mi nikdo neuvěřil, že jsem řešil nějaké morální dilema. Jediný problémem byla otázka, nakolik velká šance je, že se to provalí. Ohodnotil jsme je jako zanedbatelné, pokud to sám nevykecám. Pak jsem jí políbil. Po padesáté opakovaný a stejně vždycky nový okamžik. Pak jsme se líbali (všude bylo spousta lidí, tak jsem se trochu styděl, přeci jen už se to v mém věku nedá omlouvat pubertou) a bavili. Pak už jen líbali, pomalu jsem začal ztrácet dovednost mluvit. Mozek zatím fungoval natolik dobře, abych si uvědomoval, že dneska spolu spát nebudeme, i kdyby chtěla. A byl jsem přesvědčen, že by chtěla, přeci jen si ke mně sama přisedla, nebránila se. Že se mýlím a nejsem jediný, kdo jedná plánovitě, jsem ještě netušil. Věděl jsem, že bych usnul pár vteřin po ulehnutí. Celý rozhovor přestával mít smysl. Zatoužil jsem být sám ve své posteli.

„Je ti strašně podobný.“ Nechápal jsem tu větu, ale bylo vidět, že se k ní odhodlávala. V okamžiku, kdy jsem ji pochopil, jsem vystřízlivěl. Najednou jsem měl pocit, že bych byl schopný řídit i ji pomilovat. Okamžitě mě napadaly úvahy o mém zničeném životě. Nevěděl jsem, co odpovědět, snažil jsem se získat čas alespoň objednáním pití. „Asi je to jen náhoda.“ „Není, Ondro, jsem dokonce i vytáhla sešity z biologie, krevní skupiny s manželem nesedí. Co máš za skupinu?“ Přemýšlel jsem, jestli zalhat. „Nulku.“ Dostal jsem facku. Mimochodem moji první v životě, zasloužil bych si jich asi víc. „Vím, že máš AB. Zkus se k tomu postavit aspoň trochu čelem.“ Vypil jsem skleničku a mávnul na servírku, ale alkohol očividně přestal řešit problémy, které předtím způsobil. „Manžel to ví?“ „Neví a asi mu to ani neřeknu, miluju ho.“ Trochu jsem si oddychnul. „A co chceš po mně teda vlastně?“ „Ani nevím, jen jsem ti to potřebovala říct. Ale mohl bys mi něco přispívat, přeci jen je to tvoje dítě“ Napadlo mě, že nevím, jak se jmenuje, trochu jsem se v duchu zasmál té nevědomosti, alkohol zase asi začal působit, lepšila se mi nálada. Radši jsem se ale neptal, neměl jsem sebemenší potřebu. „To ti mám jako dvacet pět roků (předpokládal jsem, že mé dítě by asi studovalo vysokou školu) platit? Vydírání je trestné.“ Zkusil jsem přejít do protiútoku. „Ale no tak, Ondro, je správné přispívat na své dítě, jinak to řeknu a bude tě to stát mnoho víc.“ Nebyl jsem si jistý, nakolik blafuje a zda by byla ochotna zničit své manželství. Ale začal jsem mít obrovský strach, že to tentokrát nedopadne pro mě dobře. Ze všeho nejvíc jsem opět zatoužil usnout a na celý večer zapomenout. Zároveň jsem věděl, že to nejde. „Dva tisíce každý měsíc tě nezabijou a mi pomůžou.“ Slova mě vyrušila z úvah. „Prozatím, pak uvidíme, kolik budeš vydělávat.“ Usmála se. Myslela racionálně, asi nepila tolik jako já, teď jsem pochopil, proč se se mnou celý večer bavila a flirtovala. „Prozatím za mě můžeš zaplatit, ti to pak strhnu.“ V tuto chvíli mě přešly všechny morální pochybnosti a jediné, co mě nadále trápilo, byly fatální důsledky pro moje životní plány. Asi to měla celé naplánované, začínal jsem chápat, proč se několikrát ptala, jestli dorazím. Ale zaplatil jsem a účet si ponechal. „Už bych měla jít domu, Tomáš je nemocný.“ „Kdo?“ Okamžitě jsem zalitoval otázky. Facka na druhou tvář. „Doprovodím tě domů.“

Cestou jsme nemluvili, jediné, čím jsme se zabýval, bylo jak se z celé situace vyvlíknout. Procházel jsem si v hlavě celý zákon o rodině a hledal něco, co přede mnou ještě žádný jiný nezodpovědný muž neochotný nést následky svých činů nenalezl. Nakonec se mi pár kroků před jejím bytem rozzářily oči. „Proč se směješ?“ „Kdo je napsaný v matrice jako otec?“ „No Pavel samozřejmě.“ „A asi od narození, ne?“ „Ano.“ Děkoval jsem Bohu a českým zákonodárcům za jednu dle mého názoru z nejhorších nespravedlností českého práva. Pokud je muž déle než šest měsíců veden jako otec, nemůže už toto otcovství sám popřít. K tomu je oprávněn jen nejvyšší státní zástupce a jen pro blaho dítěte. A pro blaho dítěte je lepší mít nepravého otce než vůbec žádného. No a aby mi soud mohl otcovství přiznat, při čemž bych samozřejmě všechno popíral, musel by soud nejdříve zrušit otcovství, které je teď zapsáno. Bavilo mě jí to vysvětlovat. „Kde to najdu? Nevěřím ti a chci si to přečíst sama.“ „V hlavě XXII.“ Šel jsem domů, nalil si ještě deci absinthu v touze vymazat celou vzpomínku z hlavy, vypil ji a zapil vodou. Poté jsem okamžitě usnul dříve, než mi mohlo začít být špatně.

Ondra si v tu chvíli, opojen alkoholem a vlastní genialitou neuvědomil, že uvedený paragraf je napaden u ústavního soudu. K jeho štěstí ale pro tentokrát skutečně do rána všechno zapomněl a žena, se kterou měl dítě, nechtěla pro tuto chvíli zničit své manželství.

Italské listy č. 2.2

2007-09-11T17:53:00.000+02:00

Jak si jistě pravidelní čtenáři tohoto blogu, kterých pravděpodobně každným dnem a každou hodinou, možná i každou minutou a každým okamžikem, ubývá (jak se u blogu, na který zapomněl již i jeho autor, dá čekat), slíbil jsem zde dodat fotky k naší Italské cestě. Na slib jsem (na rozdíl od blogu) nezapomněl, jen se mi nechtělo. Ale teďka se mi naskytla příležitost toto zcela bezpracně (a ne zcela poctivě) dohnat a napravit. Má spolucestovatelka, na jejíž knkurenční blog jsem zde již několikrát odkazoval, fotky uploudovala (marně pátrám po českém termínu), takže stačí jen zkopírovat odkaz a při troše štěstí na to ani nepříjde. Takže kdo má chuť se kouknout na neroztříděných 366 fotek, které buď již viděl, a nebo neviděl, protože na nich jsou mu neznámí lidé, ať klikne http://neliska.rajce.idnes.cz/Italie_(2007)/ . Pravděpodobně zde budou klikat jen ti, co se musí učit, uklízet, zavařovat, sekat trávník apod. Doufám jsem vás tedy navnadil. Hodně zábavy a v říjnu či listopadu (příštího roku) na shledanou. A pokud někdo poznal, jaký autor (nebo autorka) mě inspirovala k používání (většího než malého množství) závorek, má šanci vyhrát nějakou hodnotnou cenu (a není to Rowlingová).

Italské listy č. 2

2007-08-21T21:15:00.000+02:00

Jak jste si jistě všimli, nebyl jsem v uplynulých deseti dnech na icq. Ne, báli jste se zbytečně, nejsem mrtvý. Pouze jsem cestoval s mými nejlepšími kamarády a kamarádkami. No a kdo mě zná, ví, že mám rád moře a slunce a víno a hezké holky, takže by asi tipnul na Kalifornii. No a z důvodu, který zde nebudu rozpitvávat (přeci jen není moc cool nemít na dovolenou v júesej), jsme se vydali do Itálie. Moří tam mají hned několik, slunce jedno, vína že bychom ho s taťkou nevypili ani za tři dny a ty krásné ženy jsme si vezli na zadním sedadle.

Předpokládám, po přečtení článku mi budete všichni závidět, a když ne už teď v září, tak nejpozději příští léto nás napodobíte, tak se pokusím o formu cestopisu, něco jako Čapkovy Italské listy, ale samozřejmě lepší, vtipnější a kratší, tak se nebojte.

Jestli jste stejně jako já nikdy neslyšeli o svátku Nanebevstoupení panny Marie, tak Italové ho slaví ve velkém. Což v praxi znamená např. to, že kempy jsou obsazené. I když nemám moc dobrých vlastností, štěstí mě většinou neopouští, takže jedno krásné místečko mezi odpadkovými koši, záchody a stanem Italů jsme přeci jen našli. V Lignanu jsme se tedy ubytovali na tři dny. Koupali jsme se, jedli pizzu, pili víno s vodou a pivo bez vody a užívali sluníčka a místních barů a diskoték. Tam jsme se vsázeli, kdo první objeví Itala bez gelu na hlavě. Nevyhrál nikdo, jedna věc je mít štěstí, ale kde nic není…

Mohlo to být v úterý, mohl bych to dopočítat přesně, ale nechce se mi, kdy jsme se s mými kamarády vydali do Benátek. Označil bych ho slovem zajímavé. Je tam spousta mostů, kanálů (takových, co nejdou ukrást – původně závorka zněla jinak, ale nechci být zaškatulkován jako rasista), turistů a holubů. Pak je tam taky takové náměstí a kostel, kde holky si musí koupit šátek za euro, aby církevní hodnostáři neumřeli hlady a aby dívkám nešly vidět ramena (otázka, proč Bůh stvořil ramena, když ho pohoršuje pohled na ně, ať zodpoví čtenář znalý katechismu víc než autor).

Ve středu jsme se posunuli po jadranském pobřeží směrem na jih a dostali se až do přímořského střediska jménem Rimini. Tentokrát nám dělali společnost nějací osmnáctiletí Němci, kteří zde očividně hledali povolné Italky. Vzhledem k tomu, že povolných Italek je méně než nadržených Němců, Italů, Rakušanů, Čechu atd., obávám se, že se zkusí panictví zbavit opět příští rok. Na noční výpravě jsme shodou náhod potkali jednu kamarádku z gymplu v baru jménem Chic, resp. za barem, tak jsme mohli pít skoro zadarmo. Tančili jsme taky zadarmo, zadarmo jsme se dostali do nějaké bitky a večer zakončili v šest ráno tou nejlepší pizzou, jakou si jen dovedete představit.
Nikoho nepřekvapí, že ve čtvrtek jsme leželi. A večer se vydali do San Marina, i jako člověk vychován v blahobytu, kterého nezaujme téměř nic, musím uznat, že je to hezké město. A prodavači vína, absintu a jiných lahodných nápojů na tomto kopci umějí česky. Taky tam nemají spotřební daň na alkohol. Kdo nevěří, ať tam běží, nebo se přijde podívat do mého pokoje.

Pátek. Absolutní vrchol. Mirabilandia. Můj nejoblíbenější zábavný park. Kdo nezažil Katun, neví, co je to horská dráha, pří jízdě nahoru předcházející pád dolů s přetížením čtyři atmosféry člověk marně pátrá v paměti, v jaké souvislosti naposled slyšel jméno raketoplánu Columbia, po které nazvali tuto atrakci. Když si nahoře vzpomene, na pocitu bezpečí mu to nepřidá. Jen občas jsem si říkal, proč ti lidi, se kterýma si většinou rozumím, chtějí každý jinam, jeden se vozit, jeden do kina, třetí jíst…

V sobotu jsme se přesunuli směrem na západ a stavili se v nějakém starobylém městečku. Jak jsem naznačil již výše, nějak mě přestává bavit psát (možná čtete poslední příspěvek), takže vám nepovím název. Není to žádná hra, jen se mi ho nechce hledat na mapě. Koho by to moc zajímalo, ať napíše do googlu „nejkupovanější pohled v Toskánsku“. Večer jsme dojeli do kempu, nějak se nepohodli s majitelem (z nějakého mi neznámého důvodu nemá rád turisty, co neplatí a jen se osprchují), pak navštívili San Gimignano, pro mě nejhezčí město z celé cesty. Někdy ve třináctém století tam postavili 70 věží, čím bohatší rodina, tím vyšší věž. Kromě toho se v nich taky schovávali při pouličních bitkách. Až budu jednou bohatý, taky si postavím takovou věž až do nebe, o něco vyšší než si postavíte vy. Noc jsme strávili na hřbitově. To podle logické úvahy, kam se v noci lidi bojí, tam nás neobjeví.

V neděli brzy ráno (ještě než kolem hřbitovních zdí začali proudit Italové směrem do kostela) jsme vyrazili do Florencie. Průměrné město s obrovským kostelem, ve kterém nic není. Kolik lidí má odvahu tohle napsat a riskovat, že bude označen za kulturního barbara. Tady jsem si začal uvědomovat, že lidi, které jsem pokládal za inteligentní, jsou nějací divní, vyvolávají spory kvůli každé hlouposti, chodí po cestě, kam rozumný člověk (jako já) nikdy nejde, dvě hodiny kupují pohledy, fotí každou blbost, chodí pomalu, nebo rychle, chtějí jíst, kdy nikdo jiný (opět např. já) nemá hlad, neumí řídit apod. Večer směr pizza v Pise.Našli jsme nejkrásnější kemp, vykoupali se ve středozemním moři, vyčerpáním usnuli.

Konečně pondělí, poslední město s lidmi, které začínám nenávidět, nechápu, proč jsem s nimi strávil v posledních dvanácti letech tolik času. Člověk jako já si jistě zaslouží lepší kamarády. Koukli jsme se zespodu na šikmou věž (vstup se kupuje šest hodin předem za 15 Eur), udělali pár fotek a začalo pršet. Naštěstí v Pise kromě věže a kostela a ještě jednoho baráku nic není. Vyrazili směrem domů k Lago di Garda. Tam jsme chtěli přespat, ale bylo natolik hnusně, že jsme dojeli až domů.

Nakonec ještě pár postřehů. Itálie je asi nejvíc zemí v Evropě, kde bych nechtěl žít. Už proto, že si nerad geluju vlasy, nemám rád všudypřítomný bordel a podvodníky na každém rohu. No a pizzu a víno si můžu koupit všude. Pokud byste chtěli tuto cestu absolvovat, potřebujete asi deset tisíc korun, stan a hodně tolerance, bez kompromisů to asi nejde a pokud vaše skupina kamarádů je založena aspoň trochu na demokracii a nepropracovali jste se k nějakému vůdci, nejspíš se pohádáte. Ale určitě to stojí za to, už teď je mi trochu smutno po ostatních, přeci jen trávím první večer sám a lidi, které mám tak rád, mi nahrazuje počítač. Těším se na pátek, kdy je zase uvidím. No a poslední tip, vezměte si méně alkoholu než na normální dovolenou, po dvacítce už se nedá zvládat pít do rána a pak chodit celý den po městě. A pokud už jste byli v Itálii a přesto vás mé povídání nalákalo, můžete s námi někam jinam, určitě zase něco vymyslíme.

PS:Fotky dodám později, musí se vyvolat

PPS:Alternativní report mé spolucetovatelky, ze kterého se dokonce dozvíte název toho malého městečka a spoustu dalších zajímavostí, najdete na http://nelinkablog.blogspot.com/2007/08/mia-bella-brutta-italia.html. Odkaz dávám úmyslně až nakonec mého vyprávění, neboť musím sebekriticky uznat, že si s tím dala více práce než já a má to promakanější. Nebo má možná větší talent, což mi ale mé ego přiznat nedovolí.

It's only rock 'n roll...

2007-07-24T10:22:00.000+02:00

Přátelská rada na začátek. Jestli nechcete litovat, že jste nedělní večer strávili u televize a ne na Brněnském výstavišti, nečtěte dále. I když teda zúčastnit se koncertu Rolling Stones (dále již jen Stouni) je také spousta dřiny a odpírání. Musel jsem si zapamatovat čtyři jména členů kapely, naposlouchat čtyřicet alb a naučit se čtyři sta textů, abych si mohl i zazpívat a nevydával jen neartikulované výkřiky jako minule. Ale za ty tři měsíce, co jsem na poličce vystavoval lístek, jsem to zvládnul.
Na koncert jsme šli tři, bohužel jeden z nás byl zadržen na letišti v Dublinu a nedorazil, takže jsme nakonec šli jen dva (resp. 29999). No vlastně přesně nevím, kolik návštěvníku přišlo, ale tribuny byly plné a všech šest řad před námi taky. Tentokrát jsme se rozhodli nepokoušet štěstí a žádný rum jsme nepašovali. Jen před koncertem jsme si krátili dlouhou chvíli v Pegasu, což asi Brňáci znají a Nebrňáci taky( je to ta hospoda, kam vás vždycky vedu a je tam plno, tak jdeme do další hospody, kde je taky plno). V jednu plno nebylo. Dokonce jsme později našli stůl i na Blahovce (to je ta třetí hospoda, kde je taky plno) a posilnili se kolenem. No a pak do The Ska pro minerálku a na výstaviště.
Bránou jsme prošli bez povšimnutí a vzali si neotevřenou flašku Jamesona, kterou tu asi někomu zabavili a teď smutně ležela mezi nedopitýma kofolama, matonkama, pivy a petkami s vínem. Nevím jak Petrovi, ale mi to zlepšilo už tak skvělou náladu. No a pokračovali jsme, v dálce viděli nějakou obrovskou konstrukci (je to ještě větší než v televizi), naštěstí jsme měli lístky až dopředu, časem jsme se dostali někde do asi sedmé řady.
Jako předkapela hráli The Charlatans, ne že by to bylo špatné, ale role předkapely je těžká… Pak hodinu nic, chvíli jsme si krátili konverzací s nějakou Švýcarkou, byla na devatenáctém koncertě Stounů, levou rukou držela osmiletého syna a pravou mi podávala jointa (abych jí ho podržel…), no zkrátka sympaťačka. Atmosféra vůbec sváděla ke konzumaci lehkých drog, naštěstí máme s Petrem pevnou vůli. To mi připomíná jeden vtip. Víte, co je nejhorší na konzumaci heroinu? Že za dvacet let budete vypadat jako Keith Richards.
A pak odbilo devět a na pódiu vybuchla hvězda. Úvodní skladba „Start me up“ nastartovala všechny kromě nějakého asi třicetiletého strašně cool opáleného debila, který celou dobu stál na místě, ani jednou nezvedl ruce a když do něj někdo při tanci vrazil, tvářil se agresivně. Přesně ta chvíle, kdy by člověk chtělumět zabíjet myšlenkou. Docela v kontrastu s dovádějícíma šedesátníkama na pódiu. Asi v polovině koncertu se vysunula obrovská rampa a Jagger, Richards, Wood a Watts vjeli doprostřed davu, kde zahráli asi tři písničky. It's only rock 'n roll a I can´t get No bylo asi to nejlepší, ačkoliv v tuto chvíli jsme byli nejdál od hudebníků.
Po čtvrt hodince zase dopluli k nám dopředu a odehráli zbytek, nevím, jestli to dělají pro peníze, ale je mi to jedno. Je to prostě skvělá show a dalo by se na ní dívat, i kdyby hudba nehrála. Vůbec nechápu, jak to zvládají obden dvě hodiny běhat a tančit, když mě ve dvaceti letech (pomalu čas začít si ubírat, ne?) po dvou dnech v Tatrách na začátku prázdnin ještě teďka bolí kolena. Na obrazovce běžely různé projekce, např. záznamy koncertů ze sedmdesátých let k právě hraným písním, všechno zapadalo krásně do sebe, což je s podivem, protože koncert je pokaždé trochu jiný, z obří konstrukce šlehaly ohně (ne že by bez nich někomu byla zima) a celý koncert završil několikaminutový ohňostroj a vyšklebený jazyk, který teď budu pyšně nosit jako tapetu v mém mobilu. Poslední písnička byla tradičně Brown sugar, ještě nějakou baladu nakonec jako Wild Horses nebo Angie bych snesl, ale i tak jsem odcházel nesmírně spokojen. Myslím, že teď už nemám co vidět.
Kolem půlnoci jsme dorazili k naší hostitelce pro tuto noc, viděla nás asi ráda, čekala, že příjdem někdy v noci a vzbudíme ji. Dokonce ani nechtěla věřit, že si tam dáme jen věci a vyrazíme sdělit dojmy naším kamarádům někam ven. No ale ve dvě jsme byli zpět, asi jsme nebyli moc dobří společnící, přeci jen když Petr neustále dokola opakoval: „I can't get no satisfaction, I can't get no satisfaction“ a já o dpolňoval : „I said I know it's only rock 'n roll but I like it, like it, yes, I do. Oh, well, I like it, I like it. I like it...“ Ale nic víc jsem v tu chvíli světu sdělit nepotřeboval.

Colours of Ostrava III.

2007-07-17T23:01:00.000+02:00

Dodal jsem pár fotek. Od shora dolů:

1.Neznámý provokatér, opilec a rváč

2.Reklama na Českou spořitelnu

3.Fronta na výstavu známek na Ostravském výstavišti

4.Bůh žízně Radegast

5.Nějaká škaredá holka

6.Z&P

Fotky pořizeny Pavlem K. (fotka č. 4, třetí sud z prava) a Zuzkou N. (fotka č. 6 v červeném svetru), kontakty sdělím na požádání a malý bakšiš.

Colours of Ostrava II.

2007-07-16T12:19:00.001+02:00

DEN DRUHÝ, TŘETÍ A ČTVRTÝ

Tak průběžná aktualizace se mi nevydařila. Jak už pozorný čtenář Vláďa poznamenal v komentářích, další dny naštěstí už tak poklidně neproběhly. Tak snad jen mozaikovým způsobem, co mě zaujalo, celý příběh bych stejně neposkládal. Bez mučení přiznám, že worldmusic není pro mne. Mám rád kytaru a melodii, písničky trvající tři a půl minuty a chytlavý refrén. Kdysi jsem myslel, že mám rád hlavně folk, ale písně o koních taky nemusím, takže jsem folk zredukoval na písničkáře. Ale i tak jsem se dobře bavil, na koncertě U2 nebo Oasis bych se samozřejmě bavil víc. Ale zaskákal jsem si a to je hlavní.
Na jednom koncertě před námi omdlela nějaká holka. Opět jsem si ověřil, že svět a morálka převládajícímu názoru navzdory nespějí k zániku. Nikdo ji neušlapal, nikdo neměl sarkastické poznámky. Dokonce i své zásoby vody každý ochotně nabídl, přestože to znamenalo mít celý koncert žízeň. Předpokládám, nikdo nepomáhal ze strachu z obvinění u neposkytnutí pomoci, ale spontánně. Nakonec ji Vláďa nějakým šamanským kouskem oživil, který nám ale neprozradil, protože pak by svět nepotřeboval lékaře a to on nemá zapotřebí.
K organizaci nemám téměř co dodat, dle mého názoru skoro bezchybná. Snad jen zakazovat účinkujícím přídavky je trochu mimo mé chápaní. Ale co, víc stejně asi nikdo nezaplatí a pořadatelé chtějí být ještě před půlnocí doma.
„Fuck You George Bush!“ Asi v životě úspěšného člověka přijde okamžik, kdy si začne myslet, že rozumí úplně všemu. U umělců tento okamžik přichází zdá se taky. Stejně tak by mi vadilo, i kdyby nutili řvát publikum „Bush na hrad!“ Trochu politiky nebo kritiky v umění mi nevadí, trochu formu by to ale mít mohlo, Krylovy písničky jsou mi bližší než „Fuck you…“ No a k touze po věčném míru snad ani není co dodat, taky bych ho chtěl…
Co se týče festivalových hvězd, myslím si, že je pořadatelé vytvářejí uměle. V lednu se objeví zpráva, že přijede umělec XXX z kapely YYY, pak se o tom půl roku mluví a v červenci mají všichni pocit, že ho znají odjakživa. Přitom si myslím, že většina lidí o něm nikdy neslyšela, natož aby to měla naposlouchané.
Prosba nakonec. Pokud to tu zde čte nějaký znalec, je Cohenova písnička So long, Marianne věnována Marianne Faithfull (to je dotaz hlavně na mého bratrance, pochybuju, že by mi dotaz dokázal zodpovědět kdokoliv jiný)? Příští rok půjdu určitě zase,´byly to pro mne čtyři nejlepší dny od návratu z německo-francouzského ráje. Ale šel bych, i kdybych se celý festival pronudil, nevím, co jiného bych dělal, když tam všichni budete…

Colours of Ostrava

2007-07-13T11:37:00.000+02:00

DEN PRVNÍ

Určitě nebudu jediný, kdo na svých stránkách bude popisovat Coloursy. Ale pokusím se opět o trochu nespecifický pohled. Pokud to půjde, budu článek doplňovat průběžně. A hudbu budu hodnotit jen povrchně, jak se na člověka 21. století sluší.
Festival pro mne začal čekáním na lístek. Mému (a pro tento den se to nebojím napsat) nejlepšímu příteli se povedlo sehnat volňásky. Takže jsem zpoždění velkoryse přešel. Takový volňásek má spoustu výhod. Ta největší není, že člověk ušetří peníze, nebudeme si nalhávat, že by vstupenka tvořila ten největší výdaj. Taková vstupenka hlavně osvobozuje, člověk nemusí poslouchat v dešti hudbu, která se mu nelíbí, aby co nejefektivněji využil vydané peníze. A za ušetřené peníze si může na internetovém portálu www.rapidshare.com koupit třeba cd své oblíbené kapely.
No a tak to nakonec vypadalo, na Gipsy.cz jsem přišel pozdě. Všichni čtyři Cikáni měli na rukách růžovou pásku. Byl jsem zhnusen, má to snad být nějaká nová forma rasové segregace? Je to další akce senátorky Janáčkové a ministerského předsedy Čunka? Když jsem pak zjistil, že osoby s růžovou páskou pustí do VIP zóny, kde mají i jiné pivo než Radegast osmičku, a mě ne, byl jsem zhnusen ještě víc. Jejich výkonem jsem byl ale docela příjemně překvapen.
V půli koncertu Gorana Bregoviče jsem se podíval na Petra, který se díval na oblohu, pak na Omara, který se díval, kam se dívá Péťa. No a bylo rozhodnuto, šli jsme na pivo a poslouchali jeho orchestr v podhradí. A kapek deště jsem měl dost i bez Krajčka, odebrali jsme se na poslední schlaftrunk a pak spát. První den skončil poklidně, na můj vkus příliš poklidně.

Game Over

2007-07-11T23:15:00.000+02:00

Vrátil jsem se živ ze Západních Tater. Mohl bych vám napsat, jak nám „pod nohama“ proběhl medvěd a hlavou všechny možné myšlenky a rady, jak toto setkání přežít. Ale nebudu to popisovat, stejně by mi nikdo nevěřil. Nikdy jsem nepochopil, proč mi nikdo nevěří. Přitom mužům nelžu vůbec a ženám, učitelům a rodičům jen o něco málo víc.
Raději tedy opět můj drahocenný čas mezi spánkem, studiem, prací a Barvami věnuji krátké úvaze. Určitě všichni uznáme, že lhát, krást, podvádět či vraždit se nemá. Ale není tomu tak za všech okolností. Je situace, kdy se může vše. Nemluvím o válce. Dokonce ani o lásce, ale o hře. Kdo obětuje pěšáka, může získat (rozuměj zabít) třeba střelce, když obětuji toho, získám věž, i královnu je možno „vyměnit“ za lepší pozici. Při pokeru je cílem vyhrát nad spoluhráči, při hře na schovávanou vylákat „hledače“ a pak vyběhnout k „pikole“, při paintballu ostatní postřílet, když hrajeme monopoly, cílem je bankrot naších přátel a kamarádu. Co je v normálním životě odsouzeníhodné, je ve hře hodno obdivu.

Malý experiment. Zkusím ve zkratce popsat situace. Prostor 60 krát 200 metrů, ze tří stran ohraničen plotem s ostnatým drátem, z té čtvrté, západní, vodní plochou. Dvě vstupní brány. Co patnáct metrů strážce. Vevnitř není nic. Vstupné symbolické. Cíl hry je jasný, dostat se dovnitř. Pochopit smysl této hry je obtížnější.
00:38 hod., F6, pozice uložena, dívám se z východní strany na pódium, neohlížím se na hlídače, první pokus je k ohlédnutí situace. Tři rychlé kroky, za tři sekundy a padesát dva setin jsem nahoře, skok dolů, rychle vstávám, neohlížím se a směřuji k davu. Někdo mě chytá za rameno, slova nevnímám, kdyby nešlo o hru, styděl bych se, takhle se cítím povznesen nad celou situací, obrazovka bledne, natahuju levou ruku po klávesnici, F5, load poslední pozice.
00:42 hod, už vím, kudy cesta nevede. Uvědomuji si, že vodní překážka tu není pro nic za nic a že se jedná o týmovou hru. O 15 minut později stojíme u nádrže. Dva si sundáváme boty, pro jistotu zase F6 a save. Vyrážíme asi dva metry do temných vod, strážce nás sleduje po břehu. Brodíme se 150 metrů. Děláme, že ho nevidíme. Pak se usmějeme. Nejdřív na sebe. Pak na něj. Náš úsměv nemůže vidět, je zamračeno a tma. Využíváme intelektuální (a hlavně početní převahy) a rozdělujeme se, můj spoluhráč pokračuje, já se vracím. Ocitám se sám. Využívám příležitosti a drápu se ke břehu. Boso se snažím ztratit v davu. Bez bot na nohách jsem nápadný, náš stín využívá příležitosti chytit aspoň jednoho a vrací se ke mně. Vyvádí mě za ruku ven. Vytahuju peněženku a snažím se ho uplatit, nabízím přes 200 procent normální ceny. Nejspíš se chovám arogantně, přichází jediná žena z našeho týmu. Znají se, diskutují. Pravděpodobně je špatně placen, do vody se za mnou nepouští, Katolíci si ani v tuto dobu nedají pokoj a kostely právě odbijí 01:30 hod. Jsem opět na druhé straně, jako jediný, ostatní přeběhli, když jsme odlákali strážce.

Naposledy šahám po klávese a načítám pozici. Snažím se najít slabé místo, přemýšlím. Nacházím místo za toaletami, z každé strany je jeden, z dálky vidím spoluhráče. Podíváme se na sebe, jeden ze strážců pokukuje po nějaké slečně, stačí kývnout, všichni vědí, co mají dělat. Dva mí kamarádi se začnou požďuchovat, něco po sobě křičí. Jeden udeří zdánlivě víc, druhý padá na zem. Seskupují se kolem nich ostatní, přibíhá strážce. Cesta je volná. Tentokrát to zvládám na druhou stranu za méně než tři vteřiny.

Nakonec ještě jedna malá výtržnost zahlazena kouzlem osobnosti a krásou sestry a přítelkyně mých dobrých přátel (jedná se o dvě osoby) a pak obrazovka opět bledne, odcházíme pryč, mission accomplished.

A co tedy bylo smyslem této hry? Hra sama, stejně jako u zmíněných šachů. O víc nešlo, jen si zahrát. Možná se dá za hru prohlásit celý život. Možná už jsme to udělali. Jestli ano, jsme ztraceni. Pokud ne, tím spíš.

Boomerang a trocha nostalgie

2007-06-30T14:34:00.000+02:00

„Tak nám zavřeli Boomerang.“ Záměrně nepíšu jako obvykle Bumerang, chci, aby mě člověk vygugloval, když to slovo zadá. Když jsem tam včera naposled byl, obešlo se to bez slz. Pokusím se trochu zavzpomínat. Rád bych zde napsal o vášnivém sexu na dívčích záchodem, leč bohužel jsem u toho nebyl. Ani nevím, kdy jsme tam začali chodit. Mám jen pár vzpomínek, nevím, co bylo dřív a co později. A i když je Boomerang i za hranicemi okresu znám jako hudební klub, jako člověka vychovaného rodiči podnikateli v relativním blahobytu ke konsumnímu způsobu života sem tuto jeho stránku nepoznal. Budou to hlavně mé vzpomínky, tak možná zapomenu na něco, co je pro někoho z vás důležité.
Vlastně mě ani nemrzí, že toto místo skončí. A ač šestnáctileté dívky jsou pro mne stále atraktivní, já pro ně již asi stěží. Hold období, kdy už nejsem nejmladší a bohatý ještě nejsem. A tak budu páteční večery raději od příštího týdne trávit na originálem Goethova Fausta. I když některé scénáře mluví o tom, že budeme v pátek zoufale stát před dveřmi a nebudeme zmateni vědět, kam jít.
Boomerang byl místo, kde mě začal bavit tanec. Dříve jsem chodil za taneční a byl jsem snad nejhorší tanečník ve skupině. Byla to však doba, kdy jsem při tanci nepadal na partnerku. Znova a za střízliva se všem zúčastněným omlouvám, nedělám to schválně. Většinou.
Naše kamarádky Nelča a Lenča tam jednou slavily své narozeniny, bylo to pravděpodobně v únoru nebo březnu roku 2003. Vlastně to nebylo tak dávno, to triko, co jsem tenkrát měl na sobě, nosím dodnes. Dodnes taky nevím, zda Nelča někdy využila dárek, který jsme jim dali. Možná se to dozvíme z komentářů.
Někdo z nás v Boomerangu našel svou osudovou lásku. Někdo ji tu podvedl.
Vzpomínám si na předvečer Prvního máje roku 2004. Česká republika vstoupila do EU, v Ostravě se hrálo mistrovství světa v hokeji, po Stodolní se procházeli i jiní cizinci ti z Polska, vyšlo to na sobotu, tak jsem si s jedním Slovákem připil na to, že k sobě zase budeme moci bez pasu. Nakonec jsem mu musel toho panáka koupit, protože si ten pas zapomněl na hotelu a nechtěli mu nalít. U hokeje zůstaneme, v Boomerangu se objevily i některé celebrity, Hadamczikovi jsme pogratulovali k druhému místu na MS v hokeji a pak si nad sklenkou vodky (platil on, jinak bych to nepil) zanadávali na Pražáky.
Boomerang je taky místem, kde z nadbytku sebevědomí vznikla společenská hra „Kdo první políbí neznámou dívku“. Hra, v níž průměrně vypadající kluk za dva roky vyhraje třicet piv a prohraje kus duše. O její autorství se dodnes vedou spory.
Trvalo mi dva roky, než jsem zjistil, proč máme jako jediní privilegium dávat si věci k dýdžejovi (jestli někdo ví, jak se toto slovo správně píše, kontaktujte mne). Ne, že by se v Boomerangu nějak moc kradlo (neznám nikoho, komu by tam mobil ukradli víc než dvakrát), ale nebylo to špatné. No nebudu vás déle napínat, dýdžej byl zamilován (nebo pořád je?) do Lenči.
Když se rodiče začali zajímat, kde utrácím jimi vydělané peníze, prozradil jsem i toto místo. Návštěva spojená s kontrolou proběhla v poklidu, stačilo den předem poprosit obsluhu, ať mi netykají a nenalívají bez zeptání.
V Boomerangu probíhaly i reklamní akce. Třeba Becherovky. Kdo se trefil hokejkou do branky, vyhrál tři panáky. Někdo zkoušel hezky pomalu zamířit, já jsem praštil ze všech sil. Kdybych mířil, nepřipadal bych si v tu chvíli dostatečně cool. Jestli jsem se trefil, nevím, ale asi deset lidí dosvědčilo, že ano. Vyhráli jsme.
Ač vzpomínám, ptám se kamarádů, listuji deníky a prohlížím jizvy na těle, víc si nevzpomenu. Ostatní večery se mi slily v jednu velkou párty, kterou jsem prožil s mými nejlepšími přáteli. Párty, která už nikdy nebude, jaká byla. To, zda tento klub zůstane, nebo zanikne, na to nemá sebemenší vliv.

Na tom druhom brehu, prosím nestrácajte nehu

2007-06-28T22:32:00.000+02:00

Pokusím si dnes trochu zlepšit reputaci, takže v této úvaze se vyhnu alkoholu i drogám. Jen sex zůstane, ale je to nutná součást příběhu, tak odpuste. Ale jen trošičku a vyhnu se jakémukoliv detailu, který by mohl někoho vzrušit. Přeci jen, nesnažím se o erotický web. Přiznám se, že to není zcela z mé hlavy a možná to i znáte, ale kdyby všichni říkali jen to, co sami vymyslí, asi bychom většinu času mlčeli.

Tak k příběhu, je to taková ukázka, že nic není černobílé a že dobro a zlo neexistuje v oddělenéformě. A může to i posloužit jako důkaz, že křesťanské rozdělení světa na dobro (Bůh) a zlo (ďábel) je nereálné. A jako důkaz, že veškeré mravní soudy nezůstanou nezpochybněny. Představte si čtyři lidi, dceru se skoro dospělou dcerou, jejího milého a převozníka na řece. Je tam i most, takže nemá moc kšeftů. Jednoho dne, když je milý zrovna na druhé straně, přijde velká voda a most strhne. Zrovna měli před svatbou, ale nemůžou k sobě. A jako ve správné pohádce (i když tahle neskončí happyendem, tak pokud nechcete na konci utírat slzy z líček, raději dál nečtěte), mládenec nemá na zaplacení a holka taky ne, tak se pokusí převozníka přemluvit. Převozník je chápavý, děvče hezké, tak přijde s férovou nabídkou, když se s ním vyspí, zadarmo ji převeze. Naše hrdinka váhá, přeci jen je zamilována a udělala by pro svou lásku cokoliv, ale tohle… Jde se zeptat své matky, ta však odmítne rozhodovat za ní, je už přeci dospělá. Slečna váha, neví, no nakonec přistoupí na podmínky a s převozníkem se vyspí. Za pár minut je na druhé straně. Uvidí svého chlapce, rozběhne se k němu, on k ní, vášnivě se objímají a líbají. „A jak ses ke mně dostala?“ zeptá se náhle. Děvče mu to se slzami v očích vylíčí. „S někým, kdo mě podvedl, přeci nebudu.“ A odejde si najít věrnější ženu.

Příběh bez stoprocentně kladného hrdiny (v protikladu mého minulého příspěvku). A úkolem čtenáře je seřadit postavy od té, která se zachovala nejhůř až po tu nejhodnější. Zkoušeli jsme to ve Frankfurtu na jednom workshopu, z deseti lidí bylo snad šest různých variant. Mí čtenáři jsou sice všichni ze stejného kulturního prostředí, ale i tak jsem přesvědčen, že se neshodneme. Tak jestli máte chvilku, napište mi Váš typ do komentářů.

17. 11. 2016

2007-06-27T21:04:00.000+02:00

Tak jsem konečně sepsal příběh, který jsem sliboval. Při jeho psaní jsem zjistil, že kdyby se splnily mé sny, skončilo by to katastrofou. Někteří jeho původní aktéři se ozvali s tím, že v něm nechtějí vystupovat, tak jsem všechny postavy nahradil smyšlenými charaktery. A tentokrát upozornění, ať se vyhnu vysvětlování, nespojujte autora se všemi myšlenkami.

Zůstali jsme sedět dva. Vláďa spal na baru. Bára kouřila venku. Měl jsem vždycky škodolibou radost, když kuřáci museli ven, čím víc mrzlo, tím větší. Ale stejně mrzlo tak dvakrát do roka. Ostatní odešli domů. Za partnery a partnerkami, manžely a manželkami, možná někdo za milenkou, další za dětmi a psem. Proč neodešli zbývající tři nevím, možná se dobře bavili, možná proto, že jsem platil pití, možná taky nebyl nikdo, kdo by se jich doma ptal, kde a s kým strávili noc.

Slavil jsem své třiatřicátiny. Nikam jsem nespěchal, nebylo za kým. Ale cítil jsem se fajn. Když má člověk narozeniny, každý se k němu chová hezky a byl jsem s lidmi, které jsem znal přes dvacet let. Ale ani tak jsem si nestěžoval. Bára se vrátila, objednal jsem čtyři tulamorky, šťouchnul do spícího kamaráda. Probral se a přičichnul ke skleničce. Věděl jsem, že whisky nepije, ale tvářil jsem se překvapeně. Objednal si něco jiného. Vyndal jsem z peněženky dvacetieurovku (autor je optimista a předpokládá zavedení Eura vládě navzdory již před rokem 2016) a položil ji na stůl. Sama od sebe se srolovala do trubičky. Servírka tomu nevěnovala pozornost, možná byla zvyklá. Spíš nepochopila.

Stálo před námi pět skleniček. Petr chtěl čtvrtou whisky rozlít do zbývajících, ale Vláďa ho předběhnul a velkoryse nabídl mnou zaplacené pití servírce. Kupodivu ho neodmítla, což vzal jako dobré znamení a začal ji balit. Mohlo jí být kolem dvaceti, připadala mi hezká. Ale asi jsem nebyl moc objektivní pozorovatel, bylo půl čtvrté ráno a navíc jsem už stejně zjistil, že mi každá průměrná dvacetiletá holka připadá hezká. Hold s věkem přibývá krásek. Přiťukli jsme si, představili se a následně zapomněli jména. Vláďa se již zcela probral, slečna vypadala, že ji docela zaujal. Trochu jsem žárlil a snažil se to nedat najevo. Panovala mezi námi taková přátelská rivalita. My tři jsme se bavili a pili. Bára spíš mluvila, já spíš pil, Petr se pokoušel o oboje. Začínal jsem být trochu unavený. „Máš ještě něco?“ zeptal se Petr. Věděl, že mám a tak otázka směřovala jinam. Sáhl jsem do kapsy saka a nahmatal malý sáček s bílým práškem. Mohlo zbývat tak půl gramu. Ze tří. Ostatní hosté už odešli, začal jsem být rád, že jsme se seznámili s tou holkou. Nechtělo se mi nikam schovávat jako na školním výletě. Promnul jsem sáček, otřel rukávem košile barový stůl a vysypal na něj obsah. „Dáte si taky?“ Okamžitě jsem zalitoval otázky, ten půl gram pro pět lidí nestačil. Vláďa vyčkával s odpovědí. Servírka řekla něco ve smyslu, že nechce skončit jako feťačka. Namítli jsme, že to není návykové. Ale oči nám svítily očekáváním, tak tomu asi moc neuvěřila. Vláďa taky odmítl, nechtěl se vzdát naděje na noc strávenou s ní za trochu zábavy s námi. Vyndal jsem kreditku a hrál si s krystalky a drtil je, nakonec rozdělil prášek na čtyři díly. Jeden setřel znovu do sáčku. Pozval jsem rodiče v sobotu na oběd a nechtěl jsem vypadat jako troska a ta osminka mi k tomu měla dopomoci. Pokud se v sobotu probudím, v neděli odolám pokušení skočit pod vlak, tak v pondělí bych měl být schopen zase pracovat. Do Vánoc.

Když jsem se kouknul po Vláďovi a jeho snad nové slečně, zrovna se bavili o nás. Taky studovala práva v Brně jako já před lety. „Když se budeš dobře učit, dopadneš jako on,“ ukázal na mě. Měl už jsem hotové tři královské lajny a zrovna jsem si slinil ukazováček, přejel s ním po hraně kreditky a olíznul ho. Ona přejela očima po mně. Její pohled měl blíž k opovržení než k obdivu. Sroloval jsem bankovku a podal jí Báře. „Dáma první.“ Pak Petrovi a já naposled. Zase mě začal bavit život, cítil jsem, jak se mi síla a radost rozlévá po těle. „Kdes to sehnal?“ Ve Vídni, gram za tři kila. „Ne jak ty svinstva, co jsme si kupovali na výšce, co?“
„No to teda ne. Nikdo by neměl kritizovat drogy, když nezkusí tohle“ Trochu jsem machroval, gram stál necelých 250 a navíc jsem to dostal od jednoho arabského diplomata k narozeninám, co tímto kouzelným práškem pětkrát dražším než zlato řešil problém, jak se bavit a zároveň se dostat přes nebeskou bránu. Ale bylo to skutečně to nejčistější, co se dalo sehnat. Navíc s každým koupeným gramem člověk podporoval protivládní bojovníky v levicových zemích latinské Americe. Až jednou vyhrají, přestěhuju se tam.

Cestou z Vídně jsem neodolal a trochu si na pumpě za Mikulovem vzal. Přechod byl již roky prázdný. Zůstaly jen zežloutlé plakáty. “Stop Atom. Wir haben´ s gesagt. Temelin – 2000-2012. Nie mehr.“ Od onoho horkého dne v srpnu 2012 jsem v Rakousku zapíral svůj český původ. Natankoval jsem, koupil si kapesníčky. Od mala mi tekla krev z nosu a tenhle koníček tomu taky moc nepomáhal. Za něco málo přes půl hodinky jsem byl v Brně, řízení mě bavilo, jako by mi bylo zase osmnáct. Pak na Lipník a domů po D47 (…opravdu optimista…) domů.

Teď mi tedy zářily oči, bavil jsem se a jazykem jsem si olizoval krev z horního rtu. Ale ani toto chemické kouzlo nefungovalo věčně. Stejně už nás pomalu začala vyhánět. Ne všechny, Vláďa mohl zůstat. Zavolala nám taxíka. Vyšli jsme do noční Ostravy, v každé ruce jsem měl dvě láhve, co jsem dostal. „Tak do bordelu a spát.“ Myslel jsem to vážně, větě jsem však dal formu vtipu.
„Ty si vážně debil, Hruda. Nevadí Ti, že Ti říkám Hruda, že?“
„No když mi nedáš Ty, tak mi nic jiného nezbývá. Navíc to je jediná možnost, jak dlouhodobě uspokojit sexuální pud a zachovat si svobodu a důstojnost. Nemusím se nikoho doprošovat, nikomu lhát, utrácím poctivě vydělané peníze, pomáhám nakrmit děti ženám z chudých poměrů.“ Snažil jsem se o naprosto vážný tón. Byla pořád docela hezká a na rozdíl od mnohých mých lásek i po třicítce štíhlá. Měla v sobě osm desetin gramu, asi čtyři piva a nespočet panáku whisky. Počítal jsem to podle sebe, ale musela na tom být podobně. Takže jsem se ji pokoušel vyprovokovat a třeba…
„No tos uhodl, že ti nedám. Jedu se vyspat.„No jak myslíš, ale stejně mám nárok na nějaký dárek. A je to Tvoje chyba, když s Peťou něco chytnem.“
„Dostals flašku. Ty jdeš s ním?“
„Jasně, máš nás na svědomí,“ přidal se Petr.
„Dělejte si, co chcete, mi je to jedno. Vysadili jsme ji před bytem. Dostali jsme každý pusu. Malá záplata, chvíli jsem tomu skoro věřil. Něco pošeptala taxikáři, asi aby nás zavezl domů. Potěšilo mě, že o nás má starost.
Nevěděl jsem, jestli to Petr myslí vážně, nebo taky jen blafuje. Uvědomoval jsem si ale, že by to stálo spoustu peněz a skončilo fiaskem. Kombinace alkoholu a kokainu nesvědčí potenci. Podívali jsme se na sebe, znali jsme se natolik, že jsme poznali, že chceme oba radši domů. A tak skončila jedna listopadová noc roku 2016.

Trocha logiky

2007-06-22T22:53:00.000+02:00

Pátek a jsem doma. Dokonce i mamka mě litovala, že ji dneska nevzbudím, až se nebudu moci trefit klíčem do zámku a nezakopnu na schodech. Hold potřebuji být zítra fit a jak říká jedno německé přísloví: „Z polovičky opitý jsou vyhozené peníze.“ Tak si aspoň udělám trochu radost a napíšu něco na blog. No a taky, abych si udržel čtenáře samozřejmě. Žádný vypointovaný příběh mě nenapadá, tak jen krátkou úvahu. I když jsem teda byl kritizován, že je trapné dávat na web každou blbost, co mě napadne. Protože by se k tomu Vláďa hrdě přihlásil, byl to on.
„Míšo (miláčku, mami, Milane …), kdy mě přijdeš navštívit?“
„Někdy od pondělka do pátku po škole (Míša očividně nestuduje práva, žurnalistiku ani ekonomii…) mezi druhou a čtvrtou. Ale kdy neřeknu, abych Tě překvapila.“
Tak kdy se můžu těšit? Pokud to nebude do čtvrtka, tak v pět odpoledne už budu vědět, že v pátek. Nebylo by to tedy žádné překvapení. Pokud mě chce někdo překvapit, nemůže přijít poslední den. Zbývá pondělí až čtvrtek. Pokud však nedorazí do středy, vím, že přijde ve čtvrtek, protože jsme logicky dospěli k závěru, že pátek nepřipadá v úvahu. Teď už ani čtvrtek. Takhle se dá pokračovat až do pondělka. Nakonec nezbude žádný den, kdy by má milá přišla.
Buď logika nefunguje, nebo je někde logická chyba. Jestli to někdo z vás (tady nevím, zda se píše velké V, můj pravopis z roku 1994 nějak nepočítal s blogy) ví, tak mi napište, by mě to zajímalo.

Slavnosti pivovaru

2007-06-17T23:16:00.000+02:00

Týden plný hudby a dobrodružství pokračoval v sobotu. Vyrazili jsme na Slavnosti pivovaru do areálu Ostravaru. Přišel jsem chvíli před třetí, vrchol večera v podobě kapely Divokej Bill (by mě zajímalo, jestli na tu koncovku letí tynejdžerky z Prahy…) jsem tedy propásl. Jsem se sice probudil už v osm ráno, ale asi mi někdo něco hodil do apéčka. Sundal jsem si teda rifle a spal dál. Další probuzení v jedenáct a dvě hodiny převalování na hranici klinické smrti, kdy můj mozek fungoval trochu a tělo tělo ještě hůř. Nakonec jsem tedy vstal asi v jednu a potrestal se studenou sprchou. Proto tedy pozdě. Aspoň jsem nezacláněl mladším fanouškům a maminkám s kočárky. Vláďa nám obstaral VIP lístky a já měl štěstí, že jsem dorazil dříve než Petr (taky mu někdo něco hodil do apéčka) a tak jsem jeden dostal. Vešel jsem vchodem pro VIP návštěvníky po politém rudém koberci (bez fronty), došel k Vláďovi a nějaké slečně, co měla seznam všech důležitých i těch velmi důležitých.
“Jak se jmenujete?” Spontánně jsem po pravdě odpověděl : „Dobeš.” a Vláďa musel vstoupit do rozhovoru. „Se jmenuje jinak…” a řekl mé jméno ze seznamu, které si nepamatuji. Pak jsem dostal takový červený náramek a pivo. Prý všechno zadarmo. Jen jsem si to představoval tak, že přijdu k jakémukoliv stánku, všechny předběhnu a dostanu zdarma, co si vyberu. Bohužel jsme museli být ve speciální sekci jen mezi svými. Vláďovi se bohužel líbí Buty, takže jsem s ním šel na koncert, místo abych šel ke grilu. Jaké to bylo nevím, ale kočárky v kotli na mě působily zvláštně. Naštěstí to netrvalo dlouho a potkali jsme nějakou sympatickou slečnu, o čemž svědčí třeba to, že chodila s Vláďou a pořád mu odpovídá na pozdrav. Klobouk dolů. Potom dorazil Petr, taky vypadal zmoženě po páteční noci, ale po prvním pivu se mu vrátila barva. Chvíli jsme poslouchali, srovnávali publikum s Chorzówem a doufám tím ostatní iritovali.
Pak zpíval Petr Bende, údajně vítěz Superstar, ale jeho sláva ke mně nedosáhla. Asi jsem byl zrovna v Říši (tak doma nazýváme našeho západního souseda). Nastal problém, kam jít, všechny nás do naší VIP sekce nevpustili. Tak jsme začali pašovat ven jídlo a pití. Nejdřív zlehka, jedno pivo a jeden stejk. Nakonec jsme dokázali unést každý čtyři piva, talíř s masem, čtvrtku melounu, dva koláče a několik jitrnic (sice je nejím, ale vypadalo to na talíři dobře).
Pak hráli Horkýže Slýže. Předpokládal jsem, že když zvedneme ruku a ostatní uvidí naše červené pásky, dav se rozestoupí a pustí nás dopředu. Nestalo se, museli jsme se protlačit. Pak jsme si zaskákali a tlačili se do zpět do naší sekce, kam se většina z vás bohužel nikdy nepodívá. Nakonec jsme ztratili i poslední zbytky slušnosti a zvolili opačný postup a propašovali přátele dovnitř.
Pák zpívala Anna K. a Support Lesbiens, ale to jsme nějak prošvihli. Trochu jsme litovali, že v nabídce nebylo i něco tvrdšího. Když se na to dívám zpětně, jsem za to vděčný. No přístě asi půjdeme zase, při poměru cena/zábava nejlepší akce roku, busem jsem přijel na černo a za celý den neutratil ani korunu. Doma jsem byl kolem jedenácti a měl strašnou chuť chatovat, takže jestli jsem byl rádoby vtipný a pokoušel se flirtovat s některou z vás, sorry. Nakonec ještě poděkování Vláďovi a firmě jeho taťky http://www.narwall.cz/, když billboard, tak jedině od nich!

Chorzów - Post Scriptum

2007-06-15T15:13:00.000+02:00

Když jsem psal, že jsme se po koncertě všichni hned našli, nebyla to zcela pravda. Byli tam s námi i naší známí, ale nakonec se nám neozvali. Přikládali jsme to jejich nezodpovědnosti. Ale bylo tomu trochu jinak, při pohledu na Veddera nevydrželi a taky si ubalili jointa. Ale drogy, homosexuály a svobodu vůbec je třeba ve jménu morálky a Boha potlačovat, tak skončili ve vyšetřovací vazbě. Jeden do dvou do rána (naučit se cizí jazyk by mohlo u policie být bráno jako ukázka nevlastenectví, tak se čekalo na tlumočnici), dvě holky přes noc a toho posledního by měli pustit dneska. Kurt Cobain se musí v otáčet v hrobě, když někoho zavřou za trochu trávy na koncertě kapely hrající grunge. A pro nás ostatní možná poučení, pro mě pocit štěstí, že jsem se narodil v Česku.

Report z koncertu Pearl Jam

2007-06-14T12:25:00.000+02:00

Vzhledem k tomu, že u tohoto příběhu byli svědci, jsem nucen držet se skutečnosti v neprospěch fabulace a vtipu. Po kratším váhání jsem i já podlehnul lákání německé cestovní kanceláře Neckermann: „Pojeďte s námi do Polska, vaše auto už tam dávno je.“ Tak jsem se s mými přáteli, nebudu je zde nijak pomlouvat, takže jmenovitě (a abecedně, abych nikoho neurazil) s Lenčou, Nelčou a Péťou, vyrazili do polského Chorzówa na koncert Pearl Jam. A taky na koncert předkapely Linkin Park. Což je prý známá kapela, já o ni však slyšel poprvé, když jsem si prohlížel můj lístek. A když jsem četl recenzi na jejich nové album a Petr tam požíval zkratku LP, myslel jsem, že mluví o dlouhohrající desce. Ale snažil jsem se to dohnat a pro osobní potřeby jsem si ukradl alespoň poslední album. Chorzów je mimo jiné město, kde se dají bez sebemenších úprav točit filmy z poválečné doby.
Vyrazili jsme po poledni z Ostravy, na stadión to bylo kolem sta kilometrů. A chtěli jsme tam na tři být. Přeci jen tu mé kamarády trochu pomluvím, ani jeden z nich se před cestou nepomodlil, takže po vstoupení do teritoriálních vod Boha začalo pršet. Ani Bůh však není všemocný, takže pochvíli přestalo. Navíc tam pro nás připravil tři objížďky, takže cesta trvala přes tři hodiny. Ale byly to krásné objížďky, vždycky obdivuji polské vesnice a města, ve srovnání s Ukrajinou je to jako by člověk byl v jiném světě.
Taky jsme si říkali, že rockový koncert bez alkoholu a drog není ono. Ale vzhledem k představě, jak voláme z česko-polských hranic domů, že máme problém, jsme si drogy odpustili. A i když teda nepochybuju o odvaze holek, stejně si myslím, že by nám to zatrhly. A navíc drogy ničí mozek. Tak jsme si koupili aspoň takové malé rumy, každý čtenář tohoto blogu bez domova určitě zná, nestojí o nic víc než deset kilo železa. Jen jsem se teda díval do země, když jsem si v trafice kupoval tento malý rumík a čtyři loupáky ke snídani. Na stadiónu se prováděly osobní prohlídky, tak jsme si každý flašku dali za opasek a vyrazili. Vybral jsem si řadu s hezkou slečnou jako kontrolorkou, která zcela jistě neměla zapotřebí šahat mi mezi nohy. Vyšlo to, příště unesu letadlo. A Petrovi taky.
Vevnitř jsme popíjeli polské pivo, všechny nacionalisty zklamu, podle mě chutná skoro stejně jako to české, a přemýšleli, co s rumem o teplotě 36,5 C. Koupili jsme si teda kolu. Já jsem ji bez problému přelil, můj kamarád někam zmizel. Kdybychom ho sledovali, mohli jsme vidět, jak k němu přichází člen ochranky a vyvádí ho ze stadiónu a jak se ho Petr snaží přesvědčit, že nevěděl, že se tady nesmí se skleněnou lahví rumu (na lístku byl česky zmíněn zákaz láhví, alkoholu a skla). Ale Petrovy argumenty byly pádné a deset Euro do kapsy asi taky pomohlo, takže jsme mohli zůstat všichni. Ale my jsme Petra nesledovali, takže jsme to všechno neviděli. Já si teda stejně myslím, že to někde vypil, ale dokažte to… A můj podíl se mi nakonec povedlo asi z polovičky vylít. Takže jsme to chtěli zabalit a jet dom. Ale holky nás přesvědčily, že máme zůstat.
No a pak jsme šli na plochu. Bylo tam spousta lidí, většinu jsem neznal. Jsem je i zkoušel spočítat, ale vždycky jsem někde mezi třiceti a čtyřiceti tisící zapomněl, jestli jsem počítal i sebe a musel jsem začít znova. Navíc se všichni hýbali a nechtěli v klidu stát. Pak hrála nějaká předkapela, trochu jsem se nudil, ale aspoň ještě nemačkal. Pak hráli ti Linkini (jsem se naučil i slangový název už), to jsem se přestával nudit a začal se mačkat. Taky jsem zcela vystřízlivěl. A světe div se, skoro jsem se už nenudil. A pak začali Pearl Jam, to už jsme se mačkali hodně a nenudili vůbec. Holky to nakonec nevydržely, protože fanoušci Jamů byli větší než ti u Linkinů a tak nic neviděli. A taky jim pošlapali nohy a prý polští kluci taky smrdí. Tak šly víc dozadu. My zůstali vepředu. Skákali jsme a zpívali (neumím ani zpívat, ani neznám melodii, ale nějak jsem měl chuť zpívat, tak jsem to dělal, úplně jsem pochopil, že když někdo v davu má chuť něco rozbít, tak prostě zvedne dlažební kostku a hodí ji, jestli tu je nějaký antigobalista, tak příště s ním pojedu demonstrovat proti G8 ). Nejvíc jsme skákali u Even Flow, což byl pro mě s Jeremy asi vrchol koncertu. Skákal jsem, jak nejvýše jsem dovedl a ještě o trošku víc pomáhaje si ramena polských fanoušku, no Bumerang úplně na prach hadra. Odměnou mi bylo trochu čerstvého vzduchu. Mé oblíbené písně (Last Kiss) jsem se sice nedočkal, a Vedder, který očividně neměl takový respekt z polských celníku jako my, začal zapomínat text, koncert trochu násilně ukončil, jsem byl spokojen. Respektive ještě jsem, zůstane mi myslím hezká vzpomínka, i když při psaní tohoto reportu poslouchám radši něco jiného. Po koncertě jsme se kupodivu rychle našli, jen s hledáním auta jsme měli trochu problémy (a to jsem od počátku varoval ostatní, že si to místo nemáme pamatovat podle důchodkyně stojící vedle něho). Domů jsem dojel někdy před třetí, za pět tři jsem ležel a asi o deset sekund později jsem spal.
Fotky snad dodám později. Pokud chcete vědět, jak to bylo ve skutečnosti, zkuste Nelčiny stránky. A pokud vás zajímá něco víc o hudební stránce koncertu, zkuste ty Ajznboňákovy. A třeba tam najdete i záznam z koncertu v mp3. I když jak říká J. Nohavica, klidně kopírujte, koncert stejně nevypálíte…

Reklamace?

2007-06-09T14:51:00.001+02:00

Jednou nám ve škole říkali: „Jestli chcete něco pochopit, napište o tom článek.“ (prof. Hajn). No a někdy se mi stane, že při studiu narazím na něco, co by se mohlo hodit i vám. Občas tedy přidám i něco poučného. Pokusím se o jednoduchou formu, tak to zkuste dočíst až do konce, i méně pozorní studenti práv se třeba něco přiučí. Tento článek měl být původně o zakládání akciovek, ale něco k reklamaci se možná bude přeci jen hodit víc.

Celý článek se vztahuje k prodeji v obchodě konečnému spotřebiteli. Takže pokud si něco koupíte od kamaráda nebo na inzerát, vaše práva jsou omezenější. To stejné bohužel platí i v případě, kdy věc bude koupena na firmu vašich rodičů. Ušetřené peníze za DPH tak sebou přináší i nevýhody. Na co má spotřebitel právo, si ukážeme na praktickém příkladu. Představte si tedy, že máte doma notebook značky Acer…

Obecná záruční doba je 24 měsíců. Běží ode dne, kdy věc převezmete. Pokud je vaše věc v opravě, běh záruční doby se přeruší. Pokud vám prodávající věc vymění, započítá se do ní i doba, po kterou jste měli původní věc. Prodávající má na opravu 30 dní, pokud to nestihne, máte stejné práva, jako by šlo o vadu neodstranitelnou (viz dále). V případě zmíněného nb to zpravidla stihne na den přesně, takže tudy většinou cesta k novému výrobku nevede. Pokud lhůta skončí v nepracovní den, musíte počkat do pondělí.

Pokud má věc vadu odstranitelnou, máte právo na její odstranění. Pokud by vada nebránila používání věci, můžete se s prodejcem dohodnout na slevě. Jde-li o vadu neodstranitelnou, která brání řádnému užívání věci, můžete požadovat výměnu věci. Což např. u zmíněného nb může být docela výhodné. Pokud už však s výrobkem nechcete mít nic společného, v případě této vady můžete od smlouvy odstoupit. Což znamená, že vrátíte věc a dostanete zpět peníze. Stejná práva jako v případě neodstranitelné vady máte i v případě, že se vada bránící v řádném užívání vyskytuje opětovně nebo je vad víc (současně nefunguje ani mechanika, ani monitor). Opětovně bohužel naznamená podruhé, ale až po třetí. A více vad analogicky znamená tři vady. Jestli chcete věc vyměnit, nebo vrátit peníze, záleží na vás, prodejce o tom nerozhoduje.

Záruka je vztah mezi vámi a obchodníkem, když věc tedy někomu postoupíte, záruka teoreticky zaniká. Ale o tom se prodejce asi těžko dozví, takže při koupi věci z druhé ruky se vyplatí převzít i doklady o koupi.

V případě, že se věc pokazí, však existuje ještě jedno řešení, které je mnohem elegantnější, relativně nové a obecně neznámé. Věc totiž musí být v souladu s kupní smlouvou, což hlavně znamená, že nesmí mít vady a musí mít vlastnosti prodejcem proklamované (jestli mi někdo nevěří, §616 občanského zákona). Pokud by věc při převzetí v souladu s kupní smlouvou nebyla (koupíte si nb a doma zjistíte, že něco nefunguje), máte právo na její opravu nebo výměnu. Opět rozhodujete vy. Pokud by takový postup nebyl možný (rozhodnete se pro výměnu a druhý stejný nb už není na skladě), můžete odstoupit od smlouvy (viz. výše). Teď to nejdůležitější. Pokud se vada vyskytne během šesti měsíců od převzetí věci, zákon zakládá vyvratitelnou domněnka, že věc vadu měla už od začátku, prodejce by musel dokázat, že neměla, což jde většinou těžko.

Zkusím tedy shrnout, co jsem napsal výše. Pokud se vám věc pokazí během prvních šesti měsíců, věc nereklamujte, ale požadujte její výměnu pro nesoulad s kupní smlouvou. Nová věc je vždy lepší než použitá, u elektroniky to platí dvojnásob. Při troše štěstí už se nebude ani vyrábět a dostanete zpět peníze. Prodejce pravděpodobně nebude nadšený a bude vám tvrdit, že věc musíte reklamovat. Trvejte na svém a nenechte se ukecat. Možná pomůže si vzít sako a nevypadat jako student. Pokud by to nepomohlo, zkuste přijít s kamarádem a řekněte, ať vám to řekne i před svědkem, pokud nepomůže ani toto, je asi čas začít vyhrožovat. Myslím by to mělo vyjít. Pokud ne, nezbývá než se vzdát svých práv, nebo se soudit. Pokud byste měli nějaký problém, můžete napsat, příští dva roky poradím ještě zadarmo.

Drogy

2007-06-06T23:59:00.000+02:00

V prvním příběhu jsem se lehce dotknul tématu „drogy“. No, a protože v tom dalším, kde hlavnímu hrdinovi bez bázně a Hany (opět s autobiografickými rysy), budou sekundovat i někteří z vás, toto téma ještě prohloubím, možná bude na místě objasnit můj vztah k nim.

Jak asi většina z vás ví, drogy jsem nikdy nebral a neberu. Skončil jsem u experimentů s marihuanou. Ale tu taky nekouřím, nehledejte za tím sílu vůle. Prostě mě to nebaví. Jen si to tak jednou do roka připomenu, že se po ní blbě směju a následně stydím.

Ale drogy mě odjakživa fascinovaly. Stejně jako mě fascinuje pohled na můru, která vletí do plamene svíčky. Jednou jsem četl rozhovor s nějakým feťákem. Na otázku, proč začal s heroinem, odpověděl asi toto: „Představte si orgasmus trvající hodinu projevující se v celém těle. No a stav po heroinu je desetkrát lepší.“ Dá se pochopit touha si ten zážitek zopakovat. Upřímně bych to chtěl zažít. Ale mám k drogám respekt, tak si to odpustím.

Tématem této úvahy nemá být, proč neberu drogy. Bude to svoboda. Předpokládám, zůstanu nepochopen. Tak už to prostě s převratnými myšlenkami chodí. Dost skromnosti a k věci. Drogy by měly být legální. Dospělý člověk by o sobě měl rozhodovat sám. Proč bych si nemohl zničit život, když chci? Třeba se vykladači věčných pravd mýlí.

Po legalizaci drog by se předávkovalo o pár lidí více než dnes. No upřímně asi by šlo o tisíce. Ale většina ne. Stejně jako se většina neupije. Stejně jako si většina si v drogerii ředidlo. Stejně tak téměř nikdo netripuje, i když jeden papír stojí asi jako dvě mochita.

Kdyby byl heroin legální, gram by se pohyboval v řádech desetikorun. Byl by krásně čistý a bílý. Mohl by se prodávat třeba v sadě se sterilní jehlou. Narkomani by nemuseli krást a narkomanky šlapat. Možná by si někteří mohli i udržet svou práci. Pravděpodobně by se mezi nimi rapidně snížil výskyt žloutenky a AIDS. Ale narkomani umírající na AIDS vlastně není to, co by mě trápilo nejvíc. Jak už jsem napsal, vadí mi, že je omezována má svoboda se rozhodnout a zničit si život. Chtěl bych mít i tuto možnost, ačkoliv bych ji pravděpodobně nikdy nevyužil.

A pokud vám mé důvody připadají malicherné, je tu ještě jeden, který se týká každého. Většina heroinu se vyrábí z máku sklizeného na polích Afganistanu. A my tak bojem proti drogám, což je jediné, co dělá z drog drahou komoditu, financujeme třeba bojovníky Talibanu. A ti bohatší zase protivládní vzbouřence v Latinské Americe. Šlo by je porazit i beze zbraně. A zároveň žít v o trošku svobodnějším světě. Svoboda je totiž jen jedna, ale skládá se ze spousty malých.

Listonoška

2007-06-05T22:10:00.000+02:00

Byl jsem asi měsíc zpátky doma. Po těch nejkrásnějších pěti měsících přišly čtyři nejhorší. Tedy měsíc v plusu dalo by se říct. Ale jako by člověk platil útratu ráno. Je mu špatně, nic si nepamatuje, jen pocit skvělého zážitku zůstal. Ale za ten platit až ráno je kruté. Stejně jako můj návrat. Takhle nějak si představuji peklo. Od ráno do večera se učit a prokládat to činnostmi, které člověka udrží při životě. Alespoň fyzicky. Ještě jsem k tomu teda přidal osobní hygienu, důchodcovatět jsem nechtěl. A taky jsem si vyhradil hodinu denně na sport. Přeci jen jsem v létě měl být nabit vědomostmi, ale i tak jsem se v plavkách stydět nechtěl. Nebo aspoň se nestydět tolik. Já vím, jsou věci, za které bych se měl stydět mnohem víc a po čtyři roční období. Tak jsem začal běhat a plavat, dvě naprosto nudné činnosti. Staly se vrcholem dne, na který jsem se od rána těšil.
Můj den tak začínal zaklepáním, resp. zabušením na dveře. Začátek mého dne tak určovalo to, kolik upomínek nebo snad milostných dopisů s výdejkou dostanou naší sousedé. Takže kolem desáté ráno jsem vždy seběhl dolů, ukázal občanku, podepsal se, pak vyhrabal z krabičky vhodné razítko a oštemploval nějaký kus papíru. Má sestra bydlela na kolejích nebo u svého přítele, taťka na druhé straně Evropy a mamka v tuhle dobu už vždy pracovala. Listonoška tak od začátku března neviděla nikoho jiného než mě. Když jsem ji otvíral druhý měsíc, v průměru tak čtyřikrát do týdne, začalo mě zajímat, co si asi myslí o třiadvacetiletém klukovi, co jí den co den zdraví se slepenýma očima. Jednou jsem měl chuť jí vše vysvětlit, image nezaměstnaného flákače se mi až tak nezamlouvala. Ale pak jsem si řekl, proč nakonec ne. Když mám ten nejnudnější život ze všech studentů práv, mohl by mi aspoň jeden člověk závidět.
Štěstí mi hrálo do karet a listonoška začala chodit až kolem jedenácti. Už mě tedy nebudila. Navíc se udělalo hezky. Když bušila, učil jsem se na zahradě. Chodil jsem ji tak otvírat v plavkách. Pak jsem si nachystal ručník a láhev s vodou, když jsem slyšel klepadlo, svléknul jsem se, polil se vodou a uvázal si ručník kolem pasu. Vypadal jsem, že jsem právě vylezl z bazénu.
Ke cool životu ale patří víc než jen ležet celý den u bazénu. Další den jsem trávil dvacet minut krájením ovoce, abych mohl otevřít se sangrií v ruce. Mamka se trochu divila, co po ni chci, že ji připravuju pití, ale byla ráda. Lahodného nápoje jsem se sice nikdy nenapil, ale budil jsem zdání člověka v pohodě. Přeci jen kolik dvacetiletých žije samo ve velkém domě a dny tráví u bazénu popíjením. Když se ochladilo, chodil sem otvírat se skleničkou whisky. Občas jsem sehrál kocovinu, což je lehčí než hrát, že ji člověk nemá.
Když klepala někdy v půli dubna, uvědomil jsem si, že člověk, který žije sám, nevypadá šťastně. Jakmile jsem tedy uslyšel známý zvuk, svléknul jsem tepláky a oblékl rifle na nahé tělo, schválně jsem nechal rozepnutý opasek a cestou po schodech volal: „Hned budu zpět, lásko.“ Hned mi však došlo, že to byla chyba, přeci jen mé nové já by mělo střídat ženy. Ale žádný učený z nebe nespadnul. Do budoucna jsem tedy alespoň dvakrát do týdne otvíral polonahý a za dva měsíce prostřídal asi tucet jmen. Jména všech holek, co jsem někdy miloval. Jen Fanny jsem vynechal, chtěl jsem budit věrohodný dojem a asi by mi nikdo neuvěřil, že se někdo může jmenovat Fanny. Pak jsem přidal i jména typu Angelika nebo Emanuela, platit za sex se přeci hodí k mému dekadentnímu životu, říkal jsem si. Jednou jsem upustil na zem krabičku prezervativů, když jsem hledal vhodný štempl. Ale jen alkoholem a ženami není člověk živ. Začínal jsem se opakovat. Jednou jsem tedy přicházel od bazénu a mluvil do telefonu. Zastavil jsem se asi šest metrů od paní listonošky, odhadl jsem to jako vzdálenost, kdy půjdu slyšet, ale kdy by slušný člověk neměl poslouchat cizí hovory: „Ne Pavle, tři gramy je vážně moc. Vždyť tu budem večer jen tři. A přeci nebudu těm kurvám platit koks, tu jsou kvůli nám a ne aby si užívaly. Dva stačí, po třech litrech. Ale stejně už bych měl mít ňákou slevu, ne? No ok. Už musím končit, pak ti zavolám,“ usmál jsem se a pozdravil. Zamračila se a kývla hlavou. Usmál jsem se ještě víc, žert očividně zafungoval.
Pomalu mi docházela inspirace a vymýšlením jsem trávil čím dál víc času. Občas jsem pustil nahlas hudbu a před vchodové dveře nalil trochu vína a rozbil staré skleničky. Ale stejně asi nevěděla, co znamená afterparty. Pak jednou na začátku června jsem si půjčil peníze od sestry a mamky, přečerpal konto a pak při hledání občanky upustil na zem asi dvacet tisíc. Další den, zrovna jsem otvíral s lubrikačním gelem v ruce, před dveřmi stál cizí muž. Podával mi nějaké dopisy, zastyděl jsem se a pokusil se schovat v ruce růžovou tubu, zalitoval, že na sobě nemám aspoň triko. „Kde máte kolegyni?“ zeptal jsem se. „Prý si včera vymohla dovolenou, se slzami v očích říkala, že život je strašně nespravedlivý a že už to nemůže vydržet.“ V duchu jsem jí dával za pravdu a pomalu se vracel k učebnici.

Vítejte u Doda

2007-06-05T19:52:00.000+02:00

Tak jsem se taky rozhodl založit si blog. Ať nejsem poslední, kdo ho nemá. Nerad bych pak mlčel, když se ostatní budou trumfovat, kolik návštěvníku si je našlo. Stejně jako autoři těch ostatních nezažívám nic neobvyklého. A stejně tak ani nemám zvláštní literární talent. Ale možná je můj písemný projev přeci jen o něco lepší než ten ústní. Na což možná bude mít vliv to, že píšu výhradně střízlivý. Nepočítaje smsky, ty píšu v jakémkoliv stavu. Ale díky mým rodičům, kteří mě živí si můžu dovolit ten luxus věnovat se zbytečným činnostem . A tak jsem stvořil blog. Netrvalo mi to šest dní, ale jedno odpoledne.
Co se týká názvu, dod byl obsazený. Tak je to U Doda. Stejně jako jednou snad bude i nějaký pěkný klub U Doda. Časem přidám i nějakou tu fotku, hned jak najdu baterky do foťáku. Chtěl jsem zde dát i nějakou čerstvou mne samého, ale našel jsem jen tu rok a půl starou. Tak jsem zde vyvěsil tu. Naštěstí jsem se moc nezměnil, takže to nevadí.
No a rozhodl jsem se nepoužívat smajlíky. Přeci jen mi táhne na třicet a je to trochu infantilní zvyk. Ale věřím, vzhledem k tomu, že zde budou samí inteligentní lidi a poznají nadsázku. Taky jsem si musel nastudovat gramatiku, třeba taková přímá řeč mi moc nejde. V seminárkách to pa nás nikdo nechce.
Nechci nastavit laťku délky mých příspěvků moc vysoko, takže to je vše na úvod a věřím, že zde teď nejste naposledy. Další příspěvek bude následovat ještě dnes. Hodně zábavy.